Být prezidentem je velká zodpovědnost. Prezident nemá jako většina slavných osobností žádné soukromí. Jezdí po světě, podepisuje různé smlouvy a doma moc nezůstává. Já bych se zajímala o situaci v České republice a reprezentovala ji.

Kdybych měla více práv, udělala bych velké reformy. Nejprve bych snížila počet a platy státních zaměstnanců, je to nejjednodušší cesta ke snížení státních dluhů. Je zbytečné pořád zvyšovat daně a mít úředníky, na které stát nemá peníze a kteří stejně nic užitečného nedělají.

Změnila bych celý školský systém. Děti by si místo těžkých tašek do školy měly nosit tablety nebo notebooky. Hodiny cizích jazyků by měly probíhat konverzací se studenty z celého světa po internetu. Dávala bych příspěvky do škol na výměnné pobyty. Děti od 12 let by měly možnost vydělat si peníze. Stačily by málo placené brigády.  Naučily by se znát cenu peněz a byly by tak daleko lépe připraveny na dospělost, skutečný život. Důsledkem toho by bylo podle mě i daleko menší zadlužení domácností.

Dále bych omezila dovoz potravin a dalších produktů z jiných zemí, když si je můžeme pěstovat a vyrábět sami. Měly by se podporovat české firmy vyrábějící a vyvážející domácí produkty do zahraničí.  Není normální kupovat jablka dovezená z Nového Zélandu, a přitom ovocnáři v naší zemi krachují a nemohou prodat ovoce, které vypěstují za poloviční ceny. České maso se již téměř nedá koupit, a přitom v každé vesnici jsou opuštěné chátrající areály zemědělců. Cena masa stále roste, kvalita stále klesá. Průmyslové výrobky a spotřební zboží je snad z 90 % vyrobené v Číně. Naše továrny omezují výrobu a propouštějí zaměstnance. Nikdo přitom neřeší, za jakých podmínek se v rozvojových zemích zboží vyrábí, jaký je podíl dětské práce a kdo na této výrobě bohatne.

Poté bych omezila sociální dávky. Lidé, kteří můžou pracovat a nepracují, se mají díky sociálním dávkám lépe, než ti, co celý život pracují a jsou chudí. Proto by se mělo šetřit na dávkách pro nezaměstnané. Dávky by se měly dávat jen lidem s postižením, kvůli kterému pracovat nemůžou, a těch je mezi příjemci sociálních dávek zlomek. A dnes to funguje tak, že na ty potřebné nezbývá a lidi pobírající dávky celý život si pro ně jezdí drahým autem. Všichni to vědí a nikdo to není schopen změnit. Kdyby se tato opatření prosadila, byly by hned peníze na nové silnice a chodníky, kulturní střediska a společenské akce, ochranu životního prostředí a lepší úroveň nemocnic.

Měli bychom se více zajímat o umění a financovat opravy a lepší využití památek. Většina památek je ve strašném stavu, stát by se o ně měl začít starat. Dotace by se měly dávat do psích útulků, dětských domovů, azylových domů a do nadací pro postižené lidi. Také bych zpřísnila trestní řád. Všichni by měli dodržovat stejná přísná pravidla, bez rozdílu barvy pleti. Prosadila bych za sebemenší provinění politiků přísný trest a konec jejich politické kariéry, jak je tomu v jiných zemích. Dnešní stav politické scény v naší zemi je komedie bez konce. Stále se objevují nové případy korupce, zneužívání pravomocí, podplácení soudců, nehospodárnosti, rozkrádání. Politiku by měli dělat lidé čestní. Politici by nám měli být příkladem, měli by mít respekt a úctu. Dnes je to zcela jinak.

Povolila bych euthanasii, ale za přísně stanovených podmínek. Znovu bych zavedla trest smrti. Vězni by měli pracovat, vydělat si na své jídlo a postel ve vězení. Vězení by se měli zločinci bát a ne se nechat zavřít, když je venku zima. Zajistila bych podporu výzkumu a vědě. Nové technologie, patenty a vynálezy by měly být naší budoucností.