Jak hodnotíte stav lidských práv v Česku? Kde je největší prostor pro zlepšení?

Stanislav Křeček: Základní lidská práva jsou u nás reálně garantována v dostatečné míře. Pokud jde o další, stále se rozšiřující katalog jiných práv, je třeba pochopit, že lidé nepřipustí práva bez povinností.

Jan Matys: Osoba veřejného ochránce může mít zcela zásadní vliv na stav nejen zachovávání lidských práv, ale na stav právního povědomí vůbec. V tomto směru mohu Vám i Vašim čtenářům slíbit, že se zasadím o to, budu-li zvolen, aby co nejširší veřejnost měla co nejpřesnější informace o činnosti veřejného ochránce.

Je naprosto nedostačující zveřejnit ze zákona povinnou zprávu, velmi důležitá je publicita projednávané agendy co nejpřístupnější formou, aby lidé měli přesnou představu o možnostech celého úřadu, což pak může mít i zpětnou vazbu na státní orgány a instituce a lze tak předejít opakování stále stejných neodpovídajících postupů ze strany státní moci.

Vít Alexander Schorm:  Po listopadu 1989 dosáhla naše společnost na cestě k zajištění náležitého užívání lidských práv a základních svobod ohromného pokroku. Ten v poslední době zpomalil, což je logické, jen nesmíme usnout na vavřínech a myslet si, že vše u nás je ideální.

Kdybychom se na to zaměřili, určitě bychom dokázali najít větší či menší mezery téměř ve všech oblastech, jak o nich ostatně svědčí občasné rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Někdy dochází k selhání v jednotlivém případě, jindy jde spíše o systémový problém. Záměrně nebudu uvádět žádný konkrétní příklad. Jen se přimluvím za to, aby naše politická reprezentace zjištěné mezery soustavně řešila a reagovala i na to, co je svou povahou odborným doporučením (jako jsou rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva), ne rovnou závazným rozsudkem (jako je tomu v případě Evropského soudu pro lidská práva).

A pak, řada lidí si myslí, že se má každý o svá práva postarat sám. To však může fungovat jen za určitých předpokladů, které třeba lidem bez prostředků vůbec umožní jejich práva a cesty k jejich ochraně náležitě poznat a patřičně využít.

Může se zdát, že ve svých odpovědích příliš často odkazuji na názory mezinárodních orgánů. Vyplývá to určitě z mého dosavadního působení v roli zmocněnce pro zastupování státu před takovými orgány. Právě mezinárodní mechanismy ale pomáhají ověřovat, zda je Česká republika skutečně demokratickým právním státem založeným na úctě k nezadatelným právům člověka, jak se píše v naší ústavě. A proto mají jejich názory svůj význam.