Ombudsman třikrát jinak. Jak se dívají na fackování dítěte a kdo je pro zákaz hidžábu

Radek Dragoun Radek Dragoun
10. 2. 2020 6:16
Už tuto středu by poslanci mohli vybrat nového ombudsmana, který ve funkci nahradí Annu Šabatovou. Kandidáti jsou tři. Kdo z nich by umožnil školám zákaz hidžábu? Prosazovali by, aby bylo protizákonné dát svému dítěti facku? Redakce Aktuálně.cz zájemce o funkci oslovila s otázkami, které se dotýkají problematiky lidských práv v Česku. Jejich odpovědi můžete porovnat v tomto přehledu.
Foto: Aktuálně.cz

Současnou ombudsmanku Annu Šabatovou zcela jistě vystřídá ombudsman, mezi kandidáty jsou totiž pouze muži. Prezident Miloš Zeman navrhl někdejšího zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislava Křečka. Senát nominoval do volby vládního zmocněnce u Evropského soudu pro lidská práva Víta Alexandera Schorma a advokáta Jana Matyse. Jejich odpovědi přinášíme v abecedním pořadí.

Přesný průběh volby zákon nestanovuje. Praxe je však taková, že před poslanci dostanou možnost vystoupit všichni kandidáti. Poté ještě musí poslanci rozhodnout o způsobu volbu. Předpokládá se, že stejně jako u posledních voleb veřejného ochránce práv půjde o volbu tajnou. Budoucí ombudsman musí získat nadpoloviční počet hlasů přítomných. V případě, že se to nikomu nepodaří, postoupí do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti. 

Jak hodnotíte stav lidských práv v Česku? Kde je největší prostor pro zlepšení?

Stanislav Křeček: Základní lidská práva jsou u nás reálně garantována v dostatečné míře. Pokud jde o další, stále se rozšiřující katalog jiných práv, je třeba pochopit, že lidé nepřipustí práva bez povinností.

Jan Matys: Osoba veřejného ochránce může mít zcela zásadní vliv na stav nejen zachovávání lidských práv, ale na stav právního povědomí vůbec. V tomto směru mohu Vám i Vašim čtenářům slíbit, že se zasadím o to, budu-li zvolen, aby co nejširší veřejnost měla co nejpřesnější informace o činnosti veřejného ochránce.

Je naprosto nedostačující zveřejnit ze zákona povinnou zprávu, velmi důležitá je publicita projednávané agendy co nejpřístupnější formou, aby lidé měli přesnou představu o možnostech celého úřadu, což pak může mít i zpětnou vazbu na státní orgány a instituce a lze tak předejít opakování stále stejných neodpovídajících postupů ze strany státní moci.

Vít Alexander Schorm:  Po listopadu 1989 dosáhla naše společnost na cestě k zajištění náležitého užívání lidských práv a základních svobod ohromného pokroku. Ten v poslední době zpomalil, což je logické, jen nesmíme usnout na vavřínech a myslet si, že vše u nás je ideální.

Kdybychom se na to zaměřili, určitě bychom dokázali najít větší či menší mezery téměř ve všech oblastech, jak o nich ostatně svědčí občasné rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Někdy dochází k selhání v jednotlivém případě, jindy jde spíše o systémový problém. Záměrně nebudu uvádět žádný konkrétní příklad. Jen se přimluvím za to, aby naše politická reprezentace zjištěné mezery soustavně řešila a reagovala i na to, co je svou povahou odborným doporučením (jako jsou rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva), ne rovnou závazným rozsudkem (jako je tomu v případě Evropského soudu pro lidská práva).

A pak, řada lidí si myslí, že se má každý o svá práva postarat sám. To však může fungovat jen za určitých předpokladů, které třeba lidem bez prostředků vůbec umožní jejich práva a cesty k jejich ochraně náležitě poznat a patřičně využít.

Může se zdát, že ve svých odpovědích příliš často odkazuji na názory mezinárodních orgánů. Vyplývá to určitě z mého dosavadního působení v roli zmocněnce pro zastupování státu před takovými orgány. Právě mezinárodní mechanismy ale pomáhají ověřovat, zda je Česká republika skutečně demokratickým právním státem založeným na úctě k nezadatelným právům člověka, jak se píše v naší ústavě. A proto mají jejich názory svůj význam.

 

Právě se děje

Další zprávy