"Když máte kdekoliv patologii na těle, ať je to vaše koleno nebo kyčel, ale i interní systém, tak vy na něj vždy reagujete určitou protektivní funkcí. Ani si ji neuvědomujete, ale organismus reaguje určitým posturálním chováním," popisuje Pavle Kolář, jak fyzioterapeut dokáže často pouhým pohledem na pacienta odhadnout, kde vězí jeho problém.
Nejde přitom pouze o postoj, ale třeba i o oční kontakt nebo zbarvení kůže. "To všechno vám ukáže, jestli u člověka probíhá stresová osa," popisuje lékař v rozhovoru se Světlanou Witowskou.
Fyzioterapeut, o kterém pacienti říkají, že má až nadpřirozené schopnosti, sám trpí Bechtěrevovou chorobou provázenou chronickými bolestmi. Kolář se s ní ale prý naučil žít a ze svého života ji vytěsnit. "Člověk nad tím musí mít určitý nadhled, což je složité. Vědět, že bolest k tomu onemocnění patří a umět se s ní nějakým způsobem sžít," popisuje lékař a dodává, že na vnímání bolesti má velký vliv samozřejmě i psychika a sociální vztahy.
Pavel Kolář v rozhovoru mluví také o "epidemii" obezity a o tom, jaký má vliv nejen na zdraví našeho pohybového aparátu. Velký problém podle něj je, že nadváhou trpí čím dál větší procento dětí a často se spoléhá na to, že z toho takříkajíc vyrostou.
Podle Koláře je také důležité pracovat na pozitivním vztahu k pohybu právě už v útlém věku. Z toho prý často těží i vrcholoví sportovci. "Člověk potřebuje v dětství prožít, co je pohybová zátěž, která umožňuje vylučovat různé chemické látky v mozku, jako jsou endorfiny, které vám vytváří libý pocit z toho, že si jdete zasportovat a pak si dáte to pivo. Pokud to člověk neprožije, vlastně pak neví, o čem je řeč. Nemá tu jakousi 'chemickou závislost'," dodává odborník.
