"V různých hospodách a společnostech díky mé fysis a mé holé hlavě si kdejaký pitomec potřeboval vyzkoušet, co teda zvládnu. Občas se stávalo, že jsem narazil na nějaké nesmyslné rvačky, ale vzhledem k profesi osobního strážce jsem z nich většinou dokázal vybruslit takzvaně psychologicky," říká Čermák k tomu, jak se mu v životě často podařilo vyhýbat nechtěnému konfliktu.
Hůře se ale podle něj občas vyrovnává s fanoušky, kteří si s ním chtějí na ulici povídat nebo se fotit. "Když spěcháte a jednomu řeknete: prosím vás, nechte mě, já na to nemám čas, tak už jste pro něj 'ten blbec'," přiznává herec.
V rozhovoru se Zuzanou Tvarůžkovou Čermák mluví také o tom, jak chodil do Dejvického divadla v podstatě v bačkorách a z angažmá v populárním pražském souboru odešel, protože se po dvanácti letech potřeboval "podívat do světa". Zároveň ale popisuje, jak může být práce divadelního herce až destruktivní nejen kvůli časové náročnosti, ale i nedostatečnému finančnímu ohodnocení.
"Absolvent divadelní fakulty dnes v angažmá v pražském divadle podle mě dostane tak 27 tisíc korun hrubého a bude hrát deset let, dvacetkrát do měsíce. Takže si musí najít vedlejší zaměstnání třeba v baru," přibližuje herec mzdové podmínky ve svém oboru.
Co Čermákovi nejvíce vadí na dnešní společnosti, je absence tolerance a řádu. "Zaručeně mě ale rozčiluje populismus, úplně děsivě, a nechci ztrácet čas s lidmi, kteří jsou schopni na ten populismus naskočit, protože tam cítím, že žádná debata nemá smysl," kritizuje s tím, že jedinou obranou je vzdělání. "Jenže ta politika by ho měla podpořit, takže je to začarovaný kruh," dodává herec.