Praha - O bojích československých legionářů proti bolševickým jednotkám by bylo možné vyprávět hodiny. Nejplastičtější obrázek o jejich odvaze, obětavosti i strádání ale nabídne už zítra dopoledne na pražském Hlavním nádraží Legiovlak, tažený historickou parní lokomotivou.
Souprava s jedenácti vagóny (obrněným, těpluškou, poštovním, zdravotním či kovářským) vyráží na "spanilou jízdu" po celém Česku. První týdenní zastávkou je Mladá Boleslav (20. 5 - 26. 5), po ní Liberec a pak dalších deset českých a moravských měst.
"Lidé tak mohou s přispěním naší 'spanilé jízdy' Legiovlaku získat ucelenou představu, jak takový Legiovlak před sto lety vypadal a jak v něm žili a kdo vůbec byli českoslovenští legionáři," říká tajemník Čs. obce legionářské Jiří Charfreitag.
Ruským, italským, francouzským a srbským čs. legionářům můžeme být podle Charfreitaga vděčni za to, že žijeme ve svobodné zemi, protože byli ochotni svobodu pro následující generace vybojovat. Přičemž jen v Rusku padlo, bylo popraveno, zemřelo anebo je nezvěstných 3 979 čs. legionářů.
U Samary například legionáři v červnu 1918 doslova převálcovali mnohem početnějšího a lépe vyzbrojeného protivníka. A stejně tak se v březnu 1918 vyznamenali při manévrovém boji u Bachmače, kdy jim hrozilo německé obklíčení. Bránili se, útočili, sháněli vlaky i přesouvali se na potřebná místa.
Republika na kolečkách
Ruské legie chápe například historik a scenárista Zdeněk Mahler - i kvůli pověstným legiovlakům - jako "republiku na kolečkách". A to v době, kdy Československo ještě neexistovalo a nikdo nevěděl, zda vůbec vznikne.
"Ti kluci drželi v šachu celé Rusko, když obsadili transsibiřskou magistrálu. A jejich útvary? To byly skvěle organizované samosprávné vojensko-hospodářské celky. Přežívaly i v těch nejdrsnějších válečných podmínkách. Měly své pekárny, masokombináty, kamenické dílny, a dokonce i divadla. Krutě přitom zatápěli bolševikům po celé Rusi. I v bitvách, které legionáři prohráli, měli rudí až stonásobně větší ztráty než oni. Nedivme se pak, že legionáři vyvolali u mocností respekt vedoucí ke vzniku Československa," připomíná Mahler.
Ještě neúplný Legiovlak si loni na žižkovském nákladovém nádraží prohlédlo 18 000 návštěvníků. Tajemník Charfreitag tudíž předpokládá, že stejně velký zájem Legiovlak vyvolá i v dalších městech, kam ještě do podzimu zavítá.
Doplněn přitom příští rok bude o další dva vagóny - štábní (sloužil zároveň i jako promítací) a krejčovský.
"Při pátrání po pradědečkovi, legionáři Františku Stránském, jsem s ohromením zjistil, jak obdivuhodní legionáři byli. Téměř z ničeho vybudovali akceschopný šedesátitisícový sbor a obsadili strategicky významnou dopravní tepnu - transsibiřskou magistrálu. Ve všeobecném hospodářském i politickém rozvalu Ruska se dokázali bez potíží uživit, ošatit, vyzbrojit… byli nejenom vojenskou jednotkou, ale i perfektně a samostatně fungujícím ekonomickým celkem s pojízdnými kuchyněmi, pekárnami, prádelnami či zbrojařskými a truhlářskými dílnami," dodává Josef Miřácký.
Jen pro představu: čs. vojsko na Rusi disponovalo celkem 531 osobními a 10 287 nákladními vozy, které tvořily 259 vlaků. Když se nepočítá 27 zdravotních a evakuačních souprav.
Legionáři si prošli peklem
Dnes už se podle Zdeňka Mahlera zapomíná, že Tomáše Masaryka v emigraci finančně vydatně podporovali američtí krajané. Třicet tisíc těchto krajanů žijících v USA pak vstoupilo do US Army, aby v Evropě bojovali ve jménu své svobodné vlasti - Československa.
"Měřeno dnešními hodnotami šlo o něco neuvěřitelného, nevídaného a jen těžko pochopitelného," srovnává Mahler.
S tím souhlasí i Dalibor Vácha, autor bestselleru o čs. legionářích "Červenobílá": "Dnes si už ani neumíme představit, co vše museli legionáři překonat," říká.
"Občas mi vyčítají, že v románu popisuji velmi drsné věci. A to jsem se ještě držel hodně zkrátka a vynechal třeba vyřizování si účtů admirála Kolčaka s demokratickými Rusy, které jeho vojáci strkali za živa pod led. Ještě horších krutostí se ovšem dopouštěli v občanské válce bolševici," vysvětluje. "A legionáři? Ti bojovali o život všemi možnými i nemožnými prostředky, třebaže jim byly určitě proti mysli. Jinak by ale to peklo nepřežili a z rozkládajícího se Ruska by se do vlasti nikdy nedostali."
Legiovlak Vácha považuje za jeden z nejinspirativnější historických projektů, které v posledních letech v Česku vznikly.
Bez Sokola a legií by nebylo republiky
Českoslovenští legionáři se vyznamenali v mnoha bitvách v Rusku, Francii či Itálii.
Poprvé na sebe ale výrazně upozornili v bitvě u Zborova, kdy neměli mít proti prvotřídně vybudovaným a vyzbrojeným obranným pozicím Rakušanů nejmenší šanci. Nepřítel očekával, jak bylo v té době obvyklé, frontální útok, ale vyrazily proti němu jen malé a rychle se pohybující úderné oddíly, které se jen těžko zaměřovaly.
Padl-li některý z velitelů legionářského oddílu, vojáci se bezradně nevraceli, jak bylo často zvykem, ale pokračovali v boji. Každý znal svůj úkol. Do první linie se navíc hlásily desítky dobrovolníků, i když si legionáři uvědomovali, že proražení průchodu v minových polích jen málokdo přežije.
"Červenobílí (rozuměj - čs. legionáři) proti nám bojovali jako kočky. Jen tak mohli zvítězit," shodli se po bitvě u Zborova rakouští velitelé.
Od 16. do 30. října 1918 bojovaly československé legie například za ustanovení své vlasti u francouzského Terronu či Fauzies - tedy ještě dva dny po vzniku republiky. A výsledek? Dvě stovky padlých a tisícovka raněných.
Konec války přitom mohli tito dobrovolníci přečkat v relativním pohodlí francouzských zajateckých táborů. "Oni se ale rozhodli jinak. Touha po samostatném Československu byla až příliš silná," míní šéf odboru pro veterány ministerstva obrany Eduard Stehlík. "Jak to jen pojmenovat? Klidně jako vlastenectví až za hrob - jakkoliv to zní otřepaně -, které vzniklo z letité práce českých spisovatelů, básníků, jazykovědců,... ale i sokolů. Masaryk říkával, že 'bez Sokola by nebylo legií a bez legií by nebylo republiky'," tvrdí.
Legiovlak (kromě Čs. obce legionářské se na něm podílí i česká vláda, ministerstva obrany a dopravy či slovenská Nadácia M. R. Štefánika) je nejviditelnější součástí rozsáhlého projektu LEGIE 100, který je naplánován až do roku 2020. To uplyne sto let od vyplutí posledního námořního konvoje s československými legionáři na palubě z Vladivostoku.
Prohlídky Legiovlaku i s odborným výkladem jsou zdarma. Veřejnosti je zároveň postupně zpřístupňována elektronická evidence padlých vojáků, kteří pocházeli z území dnešního Česka. Loni za rok 1914. Letos za rok 1915 a postupně až do roku 1920. Podle hrubých odhadů by mohlo jít o 150 000 až 300 000 mužů.
