Praha – Když stál před dvěma lety v čele vojenských špionů generál Ondrej Páleník, dnes obžalovaný ze zneužití pravomoci v kauze Nagyová, v klidu ho sledovala soukromá bezpečnostní služba.
Armádní rozvědčíci se sice o sledce svého šéfa dozvěděli a pak ji překazili. Přesto tento příběh svědčí o stoupajícím bezpečnostním riziku, které privátní agentury představují, když si troufají špehovat lidi jako Páleník.
I proto politici chtějí na tenhle byznys, do něhož je zapojeno přes pět tisíc firem, přísněji dohlédnout. Na vnitru leží nový speciální zákon, který Česku zatím citelně schází. Podle studie Evropské konfederace bezpečnostních služeb z roku 2011 má dokonce Česko spolu s Rakouskem v rámci EU v dané oblasti nejbenevolentnější legislativu.
"V podobě bezpečnostních agentur nám vznikl nový bezpečnostní sbor, kterému je třeba dát přesné mantinely," řekl pro Aktuálně.cz ministr vnitra Milan Chovanec z ČSSD.
Může být po letech první, komu se normu podaří prosadit. Zatím totiž jeho předchůdci pohořeli.
Čekání na připomínky
Nejblíže prosazení balíčku potřebných paragrafů byla vláda Petra Nečase, která se navíc sama potýkala se špehovacími aférami exministra dopravy a šéfa Věcí veřejných Víta Bárty. Jak vyšlo najevo, Bártova tehdejší agentura ABL špiclovala politiky některých pražských městských částí a později třeba i vlastní poslance.
První návrh zákona o regulaci bezpečnostních agentur Nečasův kabinet projednával koncem roku 2012, nestihl ho ale přijmout kvůli kauze Jany Nagyové a Nečasovu pádu.
Nyní vnitro přichystalo nové znění. "Připravovaný návrh zákona už prošel meziresortním připomínkovým řízením. V současné době se zapracovávají připomínky s tím, že návrh zákona by měl být předložen vládě letos koncem září," sdělila Hana Malá z ministerstva vnitra.
Dodala, že nová verze by částečně měla vycházet z původní podoby. Jak hodně by se měla změnit, však zatím není jasné.
Pět kategorií bezpečnostních služeb
Původní návrh například počítal s rozdělením soukromých bezpečnostních agentur do pěti kategorií podle typu poskytovaných služeb - ostraha majetku a osob, činnost soukromých detektivů, převoz hotovosti a cenin, technická služba k ochraně osob a majetku a bezpečnostní poradenství.
Nově by pak nebylo třeba získat k podnikání zvláštní živnostenské povolení, takzvanou koncesi. Místo toho by zájemce musel zažádat o speciální licenci u ministerstva vnitra. Oprávnění podnikat by získala jen firma s průhlednou vlastnickou strukturou a k vydání licence se budou navíc vyjadřovat také státní tajné služby. Ty by mohly případné podezřelé majitele včas odhalit a byznys jim zatrhnout.
Dosud se však státní agenti o bezpečnostní agentury zajímali spíše okrajově. O jejich aktivitách v Česku například v poslední zveřejněné výroční zprávě BIS z roku 2012 není ani zmínka. "Systematicky je nekontrolujeme," potvrzuje mluvčí BIS Jan Šubert.
Činnost soukromníků přitom experti vesměs hodnotí jako vysoce profesionální. A leckdy jsou prý privátní očka dokonce schopnější než agenti, které si platí stát a jeho daňoví poplatníci. Ti nejlepší specialisté se totiž často ze státního sektoru přesouvají do privátního. Dostanou víc peněz, navíc si odnášejí zkušenosti, skvělý výcvik i citlivé informace.
"Je logické, že v soukromém sektoru působí ti schopnější. Dostanou totiž až násobky peněz, které jim nabízí stát," míní jeden z bývalých důstojníků civilní rozvědky, která sbírá informace v zahraničí.
Kde končí zájem
Podle mluvčího BIS Jana Šuberta tajná služba své bývalé zaměstnance po odchodu ze služebního poměru systematicky nemonitoruje a nestará se ani o to, kam z BIS zamíří.
"Pokud někdo opustí BIS, je jeho svobodným rozhodnutím, co bude dál dělat. V okamžiku, kdy od nás odejde, končí náš zájem o něj," uvedl Šubert s tím, že počet agentů, kteří odcházejí z kontrarozvědky do firem, není příliš vysoký. Konkrétní čísla ale s ohledem na utajení neřekl.
Nejrizikovějšími firmami jsou podle odborníků menší detektivní kanceláře s jediným jednatelem a několika málo zaměstnanci.
Tyto společnosti si pak najímají operativce na jednorázové úkoly, a úřady tudíž nemají přehled, kdo pro ně ve skutečnosti pracuje.
Podobně tomu bylo například v kauze nezákonného sledování vládních úředníků, jejichž špehování si měla u vojenských agentů objednat bývalá šéfka Nečasova kabinetu a jeho nynější manželka Jana (dříve Nagyová).
Vše zařizoval přes důstojníka zpravodajství Jana Pohůnka bývalý příslušník armádní rozvědky Bohumil Zajíček. Ani on se přitom neobrátil na renomované agentury, ale na neznámou kancelář.
Riziko i pro běžné zákazníky
Soukromé agentury navíc mohou být rizikem nejen pro politiky nebo státní zpravodajce, ale paradoxně i pro běžné zákazníky.
"Nikdy si nemůžete být jistí, jestli těm lidem nezaplatila konkurence dvakrát tolik, aby vám naopak nějaký odposlech nainstalovali," shrnuje jeden z bývalých vysokých policejních důstojníků protikorupčního útvaru.
