reklama
 
 

ČSSD má platit. Nejvyšší soud odložil placení 338 milionů Altnerovi neoprávněně

Aktualizováno 16. 4. 2019 12:33
Nejvyšší soud v létě 2016 neoprávněně povolil ČSSD odklad s placením 338 milionů korun jejímu bývalému advokátu Zdeňku Altnerovi, který straně pomohl vysoudit Lidový dům. Rozhodl o tom Ústavní soud. Stížnost podal Altner ještě před svou smrtí v roce 2016. Nyní ve sporu pokračují jeho děti. Verdikt ale neznamená, že by ČSSD musela ihned zaplatit. Strana uvedené peníze nemá, ale sjednala si úvěr v uvedené výši u banky FIO. Nejvyšší soud bude pravděpodobně o odkladu vykonatelnosti rozhodovat znovu.

Altner ve stížnosti argumentoval tím, že rozhodoval senát, který si kauzu "sám přidělil". Soud prý navíc usnesení přiměřeně neodůvodnil.

Ústavní soud dal Altnerovi za pravdu. Zkritizoval přitom rozvrh práce Nejvyššího soudu pro rok 2016, který dával širokou pravomoc řídícímu předsedovi senátu. Přidělení kauzy konkrétním soudcům tak podle něj nebylo dostatečně transparentní.

"Pravidla přidělování soudní agendy musí být stanovena přímo v rozvrhu práce, musí být transparentní, obecná a obsahovat záruky proti možnému zneužití," uvedl ústavní soudce zpravodaj Jan Filip v obsáhlém odůvodnění. Podle ústavních soudců tak skutečně Nejvyšší soud porušil Altnerovo právo na řádný proces a právo na zákonného soudce.

Po doručení dnešního nálezu bude verdikt o nároku Altnerových vůči ČSSD znovu pravomocný a vykonatelný. "Opět se tak rozběhne exekuce, zahájená už v roce 2016," podotkl advokát Altnerových Václav Veselý.

Podle ústavního soudce Jana Filipa má nyní Nejvyšší soud dvě možnosti. Buď může opět rozhodnout o odkladu vykonatelnosti, ovšem zohlednit při tom výtky Ústavního soudu a lépe vše zdůvodnit, anebo vynést definitivní verdikt o nároku vůči ČSSD. Filip připomněl, že dovolání bylo podáno už před třemi lety. "Nejvyšší soud už má nepochybně představu, jak by mělo být o samotném dovolání rozhodnuto," řekl Filip.

Požádáme o odklad znovu

A ČSSD o odklad vykonatelnosti opět požádá. "Samo opodstatnění odkladu vykonavatelnosti nebylo zpochybněno. ČSSD proto požádá Nejvyšší soud, aby vykonavatelnost znovu odložil," potvrdil předseda strany Jan Hamáček, podle něhož je podstata sporu v tom, zda smluvní pokuta, která narostla do astronomické výšky a činí skoro dvacetinásobek sporné sumy, je v pořádku a v souladu s českým právním řádem či nikoli. 

Strana podle jeho slov je připravena i na to, pokud by u Nejvyššího soudu neuspěla. "Provedli jsme jistá úsporná opatření na začátku roku, snížili jsme personální náklady a na minulém předsednictvu jsme odsouhlasili rozpočet sociální demokracie, který se všemi těmito věcmi počítá," uvedl s tím, že letošní rok je strana schopna zvládnout vše bez problémů.

"Máme zpracovaný rozpočtový výhled na tři roky dopředu a žádné komplikace, které by nás nutily k většímu prodeji majetku, nepředpokládáme," dodal. Upozornil také, že ČSSD v minulosti vyplatila Altnerovým věřitelům zhruba 20 milionů. "To znamená, že to není o tom, že bychom nebyli ochotni nebo schopni platit," uvedl.

Může oddálit řešení podstaty sporu

Sám Nejvyšší soud se k verdiktu ústavních soudců zatím nevyjádřil. "Čekáme na závěry z Ústavního soudu. Následně se s nimi senát, který má případ přidělen, musí seznámit, a bude-li to nutné, patřičně na ně reagovat," uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček.

Nejvyšší soud přitom rozhoduje o samotné podstatě sporu - tedy zda verdikt, kterým Městský soud v Praze přiznal Altnerovi uvedenou sumu, byl v pořádku. Případ se táhne tak dlouho proto, že po Altnerově smrti se řešilo, kdo bude jako dědic ve sporu pokračovat. To se již vyřešilo a očekávalo se, že Nejvyšší soud rozhodne ještě během jara.

Jenže to se může oddálit. Výtky o netransparentním přidělení spisu a porušení práva na spravedlivý proces se totiž mohou týkat nejenom odkladu vykonatelnosti, ale celého případu. Vše totiž dělá stejný senát. A není tak vyloučeno, že případ dostane nový senát, který jej bude muset od začátku nastudovat. To nevyloučil ani mluvčí Tomíček, který původně avizoval, že verdikt o podstatě sporu by měl přijít v řádu týdnů či maximálně málo měsíců. "Nyní to již neříkám. Až si ten nález Ústavního soudu důkladně přečteme, budeme vědět, co vše mění," uvedl. 

Penále sto procent ročně

Advokát Zdeněk Altner se domáhal doplatku odměny 18 milionů korun za to, že v roce 2000 pomohl ČSSD vysoudit jejich sídlo, Lidový dům. Na jaře 2016 soud na základě dohody, kterou s Altnerem v roce 1997 podepsal tehdejší místopředseda strany Ivo Svoboda, pravomocně rozhodl, že strana musí Altnerovi zaplatit 338 milionů korun. Na tak vysokou sumu se původní částka vyšplhala kvůli nezvykle vysokým úrokům 0,3 procenta denně, tedy více než 100 procent ročně.

Soud přitom vůbec nezohlednil to, že ukončení sporu svými kroky bránil sám Altner, který podával nesmyslná odvolání či odmítal platit soudní poplatky. Řízení také protáhl spor o to, kdo je oprávněným vlastníkem pohledávky vůči ČSSD, kterou Altner mezitím převedl na další firmu.

ČSSD podala dovolání a požádala o odklad vykonatelnosti, že sumu zatím nemusí platit. Altner mezitím zemřel a donedávna se vedlo dědické řízení, kdo bude ve sporu pokračovat místo něj.

Přivedl ho odsouzený Svoboda

Příběh odměny za to, že se ČSSD vrátil Lidový dům, je poměrně složitý. Začal v roce 1997, kdy Altnera přivedl do ČSSD tehdejší místopředseda strany Ivo Svoboda a uzavřel s ním smlouvu, že v případě, když získá Lidový dům pro ČSSD, dostane Altner 50 milionů korun a k tomu navíc deset procent vybraného nájemného z pronajatých prostor.

V roce 2000 pak Ústavní soud potvrdil, že Lidový dům patří společnosti Cíl, již ČSSD vlastní. ČSSD proto vyplatila 50 milionů, deset procent za vybrané nájemné už ne.

S požadavkem na vyplacení části odměny se navíc přihlásili advokát Zdeněk Hájek a notář Václav Halbich, kteří tvrdili, že mají podle dohody s Altnerem každý nárok na třetinu odměny, protože faktickou práci na získání Lidového domu vykonali oni. Pro spory o to, kdo se jak podílel na získání Lidového domu, nakonec dvě třetiny z této sumy - 33 milionů korun -  skončily v soudní úschově.

Tím hlavním, kdo Lidový dům pro ČSSD vybojoval, přitom podle všeho nebyl nikdo z nich, ale další advokát v pozadí: Pavel Blanický. Ten ale na rozdíl od Altnera s ČSSD žádnou smlouvu o spolupráci v případě Lidového domu nepodepsal.

Sám Blanický svůj podíl dokládá dopisem Miloše Zemana, který mu již v roce 1995 poděkoval za to, že uspěl s určovací žalobou o vlastnictví Lidového domu proti ministerstvu financí. Faktický přepis na ČSSD mohl být podle Blanického mnohem dřív než v roce 2000, kdyby strana nechybovala při svolání valné hromady a soud neodmítl zapsat nové orgány akciové společnosti Cíl, jejímž prostřednictvím ČSSD Lidový dům historicky vlastnila.

Blanického ale nakonec Svoboda vyměnil za svého dobrého známého Altnera. Potkali se, když byl Altner konkurzním správcem zkrachovalé společnosti Osan. Svoboda, který si později odseděl šestileté vězení za tunelování výrobce kočárků Liberta, mu tam vedl účetnictví.

Výnosný podnik Osan

Pod nic neříkajícím jménem Osan se skrýval dříve monopolní obchodník se stroji a nářadím s miliardovým ročním obratem, který vlastnil řadu nemovitostí po celé republice a ve skladech měl zboží za stovky milionů korun. Altner byl správcem podniku téměř šest let, než ho konkurzní soudce na nátlak věřitelů odvolal.

Altner mezitím dokázal z firmy udělat výnosný podnik, ze kterého dokázal pro sebe a zejména sobě spřízněné firmy a advokáty získat přes sto milionů korun. 

Počátkem devadesátých let mezi firmami v celém Česku proběhly celorepublikové zápočty pohledávek. Podniky, které někomu dlužily a současně někdo jiný dlužil jim, se mohly přihlásit do systému, kde se tyto pohledávky a závazky vyrušily (započetly). Jedním z nejaktivnějších byl právě Osan: počátkem devadesátých let takto vyřešil několik desítek tisíc takových pohledávek, většinou faktur v řádu několika málo tisíc korun. Nezřídka šlo jen o stovky či desítky korun.

Když ovšem do Osanu přišel Altner jako správce, zápočty z počátku devadesátých let neuznal a již zaniklé pohledávky začal vymáhat. Výsledkem bylo, že u českých soudů podal v letech 1997 a 1998 neuvěřitelných třicet tři tisíc žalob. Sice je vesměs prohrával, ale pointa celého případu byla jinde: v soudních poplatcích a odměnách advokátů.

Altner zastupováním pověřil několik spřízněných právníků, kterým během čtyř let vyplatil na odměnách neuvěřitelných 147 milionů korun - a to vše samozřejmě z peněz Osanu. Plnou polovinu této sumy získal pražský advokát Jiří Karpíšek, sídlící na stejné adrese jako Altner.

autoři: Marek Pokorný, Kateřina Frouzová | 16. 4. 2019 9:11

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama