Válečný deník: Výbuch byl tak silný, až jsme poskočili na místě. V domě zůstala díra

Julia Makhinchuk, Pavel Švec, Jiří Kropáček

Aktualizováno 26. 4. 2022 12:12

Redakce Aktuálně.cz požádala dvě mladé ženy a dva muže z různých částí Ukrajiny, aby každý den popisovali, co zažili. Jejich svědectví ukazují život v neustálém strachu, s kulisou kvílejících sirén a výbuchů raket. Bohužel Anton se odmlčel a redakce o něm nemá žádné zprávy. Přečtěte si deníky Anastasie, Oleny a zejména Vladyslava, který popisuje poslední raketové útoky na Oděsu.

Vladyslav Viegel Oděsa

Dvacetiletý student žurnalistiky z jihoukrajinského města Oděsa. Tento černomořský přístav se již týdny připravuje na příchod ruských vojáků v přesvědčení, že okupanty odrazí. Co do počtu obyvatel je Oděsa po Kyjevě a Charkově třetím největším městem na Ukrajině.

Dnešek pro mě začíná skučením sirén protivzdušné obrany v 00:03. Mířím do krytu. Dnes se do města vrátil můj nejlepší kamarád. Naposledy jsme se viděli na začátku války, 24. února. Jako jeden z mnoha Ukrajinců vycestoval s rodinou z Oděsy do Lvovské oblasti. Na západní Ukrajině je oproti Charkovu relativní klid. Pobyt v cizím kraji ale neunesl, proto se vrací do rodného města. Zpětně svého rozhodnutí lituje, silné bombardování a sirény nečekal. Jinak je úterý vlastně docela normální, samozřejmě v porovnání s uplynulými dny a týdny. Od 11 dopoledne do 17 hodin večer se připojuji na online hodiny. Ano, i přesto, že je válka, máme distanční výuku. Na studium žurnalistiky nezanevřeme. Nemůžu se dočkat konce přednášek, dnes hrajeme s přáteli karty. Jedinou zábavou jsou teď pro nás stolní hry. Na hudbu nemám náladu už od prvního dne invaze. Mám zasmušilou náladu. Trochu se mi zlepší až díky setkání s přáteli. Zase se rozeřvou sirény. Odhazujeme karty a běžíme do blízkého krytu. Domů se vracím až někdy pozdě večer. Nevím, kolik je. Čtyři poplachy dokážou člověka vyvést z míry. Teď už ale ležím zachumlaný pod peřinou a snažím se usnout. Nemohu se zbavit hrůzostrašných myšlenek o válce. Je to děsivé. Zejména když si uvědomím různé scénáře možného vývoje situace na Ukrajině. Na začátku jsme si říkali, že ruští vojáci zaútočí na Oděsu jako na jedno z prvních měst. Ale skutečnost je jiná. Rakety Rusové odpalují od Černého moře a z okupovaného Krymu. Ruská armáda ale výsadek provést nemůže, počasí není moc příznivé. Dokonce i příroda je na naší straně. celá zpráva29. března

Probouzím se do nového dne za skučení sirény protivzdušné obrany. Tentokrát se nikam neschovávám, byla to rychlovka. Dokonce mi zbývá necelá hodina před začátkem první přednášky. Jdu si na poštu pro balík. A víš, co se skrývá uvnitř? Obrovská ukrajinská vlajka. Příprava ke „Dni vítězství“ je v plném proudu, neboť Ukrajina vítězství rozhodně vybojuje. Momentálně se ale musím zaměřit na docházku, a tak pospíchám na ranní hodinu domů. Úleva, stihl jsem to. Opět se těším na večer, až budu z přáteli hrát karty. Dnešní výuka rychle utekla. Jeden z parťáků se u karet neukázal. Měli jsme strach. Když jsme se mu konečně dovolali, oznámil nám, že má ze stresu potíže se žaludkem. Nemůže se ani zvednout z postele. Voláme sanitku. Přijíždí brzy. Prý bude převezen do nemocnice, kde podstoupí vyšetření. celá zpráva30. března

Na začátku byla válka v Doněcku a Luhansku, ale nyní je všude. Na Krymu, který obsadili, Rusové vybudovali vojenské základny, ale neprobíhaly tam žádné vojenské operace, protože Ukrajina chtěla diplomatickými metodami vrátit svá území. Dnes jsme se s přáteli rozhodli pro změnu prostředí a zajdeme spolu na nákup. Před válkou jsme chodívali do centra města, kde jsme vysedávali po kavárnách s výbornými pochoutkami a kávou. Teď je pro nás štěstím zajít do obchodu a koupit si makovou buchtu a džus. Ano, i taková banalita může být lidským štěstím. Pak jsme se houpali na houpačkách ve dvoře. Zavzpomínali jsme na dobu míru, dětství a vyprávěli si příběhy z předválečného života. Uvědomili jsme si, že válka nezměnila jen náš životní styl, ale že změnila i naše myšlení, nás jako lidí. Jsme rádi, že si můžeme jen tak povídat. Dříve jsme to vnímali jako samozřejmost, ale nyní je to skutečné štěstí. Také jsme dnes společně s mojí kamarádkou představili naše nové video pro YouTube kanál naší fakulty. Téma: „Sirény na ulici a aplikace v chytrých telefonech“, ve kterém jsme podrobně popsali nutné kroky během poplachu při využití aplikace. celá zpráva31. března

1. dubna je mezinárodním dnem humoru, ale na smích a zábavu letos není čas. Dnes ukrajinské hvězdy showbyznysu natočily videovzkaz na podporu mých krajanů z Oděsy. Ráno začalo tím, že Rusové odpálili z obsazeného Krymu na město rakety. Řízené střely měly prý zasáhnout vojenské objekty, trefily ale civilisty. Dnes jsem během distanční výuky vytvořil scénář videa pro svůj YouTube kanál.1. dubna

Osmatřicátý den invaze. Najednou mě napadla jedna myšlenka. Jen během mé puberty se toho tolik odehrálo. Majdan, ruská anexe Krymu, válka v Doněcku a Luhansku, pandemie covidu-19, válka. Je vlastně hrozné si uvědomit, že osud mě připravil o zlatá mladá léta. Dnes jsem napsal báseň o válce, kterou jsem sdílel na svém Instagramu. Večer jsem strávil v krytu. celá zpráva2. dubna

Dnešek začal bombardováním Oděsy. Vedlejší městská čtvrť zůstala kvůli ostřelování bez proudu. Část města je v plamenech. Nebylo dne, kdy by neskučely sirény. Houkají i teď. Tuto zprávu píšu v běhu. Mířím do krytu, do bezpečí. Ve městě je to čím dál děsivější a nebezpečnější…3. dubna

Pondělí začalo skučením sirén v 00:05. Na klidný spánek už jsem dávno zapomněl. Každou chvíli jsem připraven na útěk do krytu. Moc jsem se dnes nevyspal, ještě že výuka na univerzitě probíhá distančně. Na dnešní hodiny jsem se i těšil, podle rozvrhu máme dnes mezinárodní vztahy. Předmět se mi líbí, pro mě i pro celý svět je nyní aktuální jako nikdy dříve. Po hodinách jsem šel zkontrolovat kamarádčin byt. Domov opustila už před časem, než odešla do Polska, nechala mi klíče. Čekám, až se jednou vrátí. Mezitím zalévám její květiny a utírám prach z nábytku. Život mi nyní připomíná film na Hromnice o den více. Každý z čtyřiceti dní se vleče ve stejném duchu – den co den slyším kvílení sirén. Den jsem zakončil hraním společenských her se sousedy. celá zpráva4. dubna

Tento den byl pro mě „dnem České republiky“. Ráno jsem zjistil, že můj válečný deník vyšel na českém zpravodajském serveru Aktuálně.cz. Krátce nato se mi ozval kamarád, který v Česku studuje. Poděkoval jsem redakci za pokrytí války na Ukrajině ve svém příspěvku na sociálních sítích. Dostal jsem spoustu zpráv se slovy podpory. Lidé jsou vděční, že nepřestávám být aktivním účastníkem nejen v informačním prostoru na Ukrajině, ale nově i v Česku. Je příjemné vědět, že to, co dělám, je pro společnost důležité a užitečné. Ze zpráv jsem se dozvěděl, že Češi poslali na Ukrajinu vojenskou techniku. Tato zpráva mi zlepšila den. Uvědomit si, že jsme podporováni, je opravdu příjemné. Všichni jsme za podporu velmi rádi. Ukrajinci vědí, že v boji proti ruským divochům nejsou sami. Bohužel večer vyšlo najevo, že bylo nalezeno tělo zastřeleného šestiletého chlapce, který se ve snaze uniknout ruským okupantům pokusil se svou babičkou přeplout řeku Dněpr. Tělo babičky záchranáři našli ještě dříve. Dnes Rusko oficiálně prohlásilo, že účelem války je genocida Ukrajinců a zničení Ukrajiny. Státní ruské médium RIA Novosti zveřejnilo materiál o tom, že se Rusové chystají zničit Ukrajince, ukrajinskou vládu a chtějí bránit evropskému programu na obnovu země. Vím ale, že Ukrajina zvítězí! A to díky Česku a všem ostatním zemím, které Ukrajinu podporují. Pro nás, Ukrajince, je to důležité! celá zpráva5. dubna

Probudil jsem se ve čtyři ráno kvůli skučení sirén. Musel jsem rychle opustit byt a přesunout se do bezpečnějšího místa. Výuku jsem měl od rána do večera. Pak jsem hrál s přáteli společenské hry. Jenže jen krátce. Byl vyhlášen další poplach. Pospíchali jsme do krytu. Rusové většinou útočí v noci, když město spí. Respektive kdy by mělo spát. Klidný spánek je minulostí, dnes jsme připraveni na cokoliv. Jsem rád, že mohu přinášet „válečné“ zprávy z první ruky lidem v České republice. Mimo jiné dnes vyšlo najevo, že Rusko přivezlo do Mariupolu krematoria. Po drastických záběrech z Buči zahlazují stopy svých zločinů spáchaných na Ukrajincích. celá zpráva6. dubna

Noční Oděsou zavládl klid, což mě velmi potěšilo. Po vyučování jsem zašel do obchodu s potravinami. Dříve nakupování patřilo mezi zcela běžné činnosti, ale dnes je důvodem k radosti. Protože důvodů, proč vycházet z domu, je velmi málo. S výjimkou poplachů. Dnes jsem dotočil úkol do školy, zpravodajskou reportáž. Se spolužáky nám díky shromážděným videím vyjde tisková zpráva. Počasí se ve městě znatelně zhoršilo: ochladilo se, fouká silný vítr a prší. Odráží náladu obyvatel Oděsy. Přeskládal jsem svůj „záchranný kufřík“ a nabil powerbanky. Když jsem stříhal večer video do školy, ozvaly se intenzivní výbuchy. Spolu se mnou se zatřásl i stůl s židlí. Rychle jsem popadl záchranný kufřík a zamířil do krytu. Po skončení poplachu jsem se dozvěděl, že ukrajinské síly protivzdušné obrany úspěšně sestřelily řízenou střelu odpálenou Rusy. Doufali jsme, že vzhledem k dnešnímu křesťanskému svátku bude klid. Zmýlili jsme se. celá zpráva7. dubna

V noci jedna z raket zasáhla objekty důležité pro infrastrukturu města. Tentokrát se to bohužel bez obětí neobešlo… Během ranního semináře ve škole jsem zdárně obhájil video, ve kterém jsem popsal prezidentovu návštěvu rodiny, jejíž auto při evakuaci z kyjevské oblasti rozstříleli ruští okupanti. Šestnáctiletá dívka vlastním tělem kryla osmiletého bratra. I přes zranění všichni členové rodiny přežili. Odpoledne jsme šli s přáteli na procházku. Příliš daleko od domova jsme se ale nevzdálili, v případě raketového útoku musíme být v poblíž nějakého krytu. Městem se během večerních poplachů rozlehly silné výbuchy. Vláda dnes rovněž oznámila, že od večera 9. dubna do brzkého rána 11. dubna bude zaveden zákaz vycházení. Platí už od začátku války, většinou ale šlo jenom o pár hodin večer. Tentokrát jde o více než den. Omezení volného pohybu ve městě zavádí kvůli možným raketovým útokům. Tradičně 10. dubna slavíme den osvobození Oděsy od nacistů během druhé světové války. Letos do města opět válka dorazila. celá zpráva8. dubna

Moje dlouholetá kamarádka přijela s rodiči zkontrolovat byt. Je to dlouho, co se přestěhovali do rodinného domu a byt pronajali nájemníkům. Jenže ti před časem z Oděsy odešli. Dlouho jsme se s kamarádkou neprošli jen tak. Vydali jsme se na vycházku kolem domu, dál nemůžeme, musíme se pohybovat poblíž krytu. Prošli jsme se kolem knihkupectví, překvapivě mělo dnes otevřeno. Koupil jsem si Sílu mysli od Johna Kehoe. Po návratu jsme si zahráli deskové hry. Bylo to upřímné a příjemné setkání. Později se ke hře přidala i sousedka, naše společná kamarádka z dětství. Krátce nato zazněl poplach. Zbytek večera jsme strávili v krytu. V té době byl bombardován Charkov, Mykolajiv a další města, a v tom případě existuje nebezpečí raketového útoku i na Oděsu. celá zpráva9. dubna

Dnes jsem kvůli celodennímu zákazu vycházení nemohl jít ven. Skončí až zítra v 6 hodin ráno. Naštěstí dům, ve kterém bydlím, má uzavřený dvůr, a tak jsme si šli se sousedy zahrát společenské hry. Hraní přerušilo vyhlášení leteckého poplachu, museli jsme se okamžitě přesunout do krytu. Výbuchy jsme slyšeli i odtud. Někdy jen jeden, někdy několik jdoucích po sobě. Po poplachu jsme se šli hned najíst, po několika hodinách strávených v krytu jsme dostali pořádný hlad. A také jsme pořádně promrzli. Večer jsem se rozhodl uklidit pokoj a přeskládat záchranný kufřík. Poté jsem zveřejnil na Instagram dva příspěvky. Jeden z nich byl o tom, že mi čeští redaktoři navrhli, abych si každý den psal válečné poznámky, což mě upřímně velmi potěšilo. Je to příležitost mluvit do světa a šířit pravdu! Pro mě jakožto pro budoucího novináře jde o novou zkušenost, která se mi do budoucnosti rozhodně hodí. Až válka skončí vítězstvím Ukrajiny, určitě se do Česka podívám. Ve vaší nádherné zemi jsem ještě nebyl, ale už jsem se do ní zamiloval. Ze strany České republiky cítím obrovskou podporu Ukrajiny a také jsem zahlédl fotky místní architektury. Je krásná! celá zpráva11. dubna

V noci byl opět vyhlášen letecký poplach. Ráno jsem měl jednu online hodinu. V poledne jsem zašel s kamarádkou pro potraviny. Pak jsme se sousedy hráli karty ve dvoře. Po návratu domů jsem našel na balkóně lak, kterým jsem pokryl čerstvě namalované obrazy. Jeden z nich jsem věnoval válce. Pomalu jsem šel spát, když mi začaly chodit zprávy od přátel, že ruská armáda právě použila v Mariupolu chemické zbraně. Tato zpráva nás všechny dost znepokojila. Nicméně žádná oficiální prohlášení ukrajinské vlády na tuto událost zatím nezazněla. Nespal jsem. Místo toho jsem četl články o tom, jak se chovat při útoku chemickými zbraněmi. Znovu jsem zkontroloval záchranný kufřík. Tentokrát jsem tam pro jistotu přidal i roušky a několik hadrů, abych je v případě chemického útoku mohl namočit roztokem jedlé sody nebo octa a zakrýt si nos a ústa. Snažím se plnit domácí úkoly, které máme ze školy, ale myslet na něco kromě války ve světle nejnovějších zpráv je teď velmi náročné. Udělal jsem si mátový čaj na uklidnění. Slyším výbuchy. celá zpráva12. dubna

Naštěstí dnes žádný poplach nebyl. Výuka probíhala od rána do večera. Naštvalo mě prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Odmítl pojmenovat válku genocidou, Ukrajince označil za ruské bratry. Macronův výrok vyvolal negativní reakce u všech Ukrajinců. Rusko páchá genocidu našich lidí s cílem zničit Ukrajinu. Macron se bojí nazývat věci pravými jmény. Večer jsem pokračoval v úklidu bytu, abych si alespoň trochu pročistil hlavu. Vyparádil jsem kryt na telefon kresbou v modrožlutých barvách vlajky Ukrajiny. Pozdě večer vyšly hrozivé plány okupantů. Služba bezpečnosti Ukrajiny, což je civilní kontrarozvědka, zachytila a zveřejnila odposlechnutý telefonický rozhovor mezi ruským vojákem Olegem Karasevem a jeho manželkou. Voják jí vypráví, že ruská armáda obdržela rozkaz: pokud nedobudou Ukrajinu do května, budou muset všechna ukrajinská města „vymazat“, srovnat se zemí. Na rozdíl od Evropy se Den vítězství v oblasti Společenství nezávislých států (SNS) slaví 9. května, a nikoliv o den dřív. Je to způsobeno časovým posunem, protože zpráva o vítězství přišla do Sovětského svazu v tento den roku 1945. celá zpráva13. dubna

Výuku jsme měli od rána, probírali jsme s učiteli tvůrčí zadání a domácí úkoly. Rozpravu nad úkoly přerušil letecký poplach. Kantor musel hodinu přerušit. V úkrytech, do kterých jsme okamžitě zamířili, není signál. Pokračovali jsme až po skončení poplachu. Po výuce jsem si četl knížku od Viktora Frankla, kterou jsem si pořídil a rozečetl ještě před válkou, ale až dnes jsem konečně měl trochu náladu ve čtení pokračovat. Předtím bylo dost jiných starostí. K večeru jsme se sešli s kamarádem, u venčení jeho psa jsme si povídali. Náměstkyně ministra obrany Ukrajiny Anna Maljarová uvedla, že na území neuznané republiky Podněstří v Moldavsku probíhají přípravy na přijetí ruských letadel. Tato zpráva obyvatele Oděsy na jihozápadě země velmi znervóznila, Podněstří leží od Oděsy jen zhruba 130 kilometrů. Dnes jsem posiloval a absolvoval strečink online. Sport umožní oddychnout mozku. Ale bohužel cvičení, stejně jako studium, neproběhlo hladce, byl vyhlášen vzdušný poplach a já musel znovu do krytu. Před spaním jsem se ponořil do historie Ukrajiny pomocí užitečných informačních videí na YouTube. Dobrou zprávou pro všechny Ukrajince je, že vojenský křižník Moskva, který hořel po zásahu ukrajinské rakety, šel ke dnu. Ukrajinská armáda zničila hrdost Ruska, Moskva byla považována za jednu z nejlepších lodí. celá zpráva14. dubna

Den začal vyhlášením poplachu v 00:10, sešel jsem dolů do krytu. Brzy ráno se situace opakovala, což ztížilo všem mým spolužákům, kteří zůstali v Oděse, vstávání na ranní hodinu. Na prvním semináři jsme dostali za úkol natočit video. Na začátku druhého semináře jsem hotové video obhajoval, před koncem hodiny jsem dostal čas na opravu nedostatků, abych dostal zápočet. Ani dnešní výuka neprobíhala hladce, zase vyhlásili letecký poplach, kvůli kterému jsme museli hodinu přerušit a sestoupit do krytu. Naštěstí to netrvalo dlouho, video jsem dokončil v krytu a po obnovení výuky obhájil. Rozhodl jsem se svou práci zveřejnit na mé stránce na Instagramu, abych své sledující lehce pobavil. Na konci videa se totiž najednou objeví vtipná psí hračka, která by měla lidi rozesmát. Po vyučování jsem se potkal s kamarádkou. Po návratu domů se k nám přidala sousedka, společně jsme si zahráli karty. Večer jsem si udělal rozvrh úkolů do školy, které musím přes víkend splnit. Poté jsem sledoval živé vysílání ukrajinské blogerky. Napsal jsem jí k tomu komentář a ona mi odepsala, že mi darují lavalierový mikrofon na nahrávání videí (malý mikrofon s klipsnou do klopy). Velmi mě to potěšilo, ještě než začala válka, zkoušel jsem pro svůj YouTube kanál natáčet videa a chtěl bych v tom pokračovat. Ostatně se spolužáky na univerzitě dostáváme kreativní úkoly související právě s natáčením domácích videí. celá zpráva15. dubna

Během noci byly tři poplachy spojené s přesunem do krytu. Skoro jsem nespal. Odpoledne jsme se s přáteli rozhodli vyrazit do centra, dlouho jsme se tam nepodívali. Procházeli jsme ulicemi našeho milovaného města a nevěřili vlastním očím. Takovou Oděsu jsme znali jen z archivních fotografií ze druhé světové. Byli jsme zděšeni, naše rodné město je zataraseno ostnatým drátem, betonovými překážkami. Okna i dveře jsou zabedněny. Mnohými ulicemi nelze ani projít, někde jsou zátarasy, pustí vás jen se speciální propustkou. Opravdu nás to dostalo. Raději jsme šli domů. Plni smutku, který nás prostoupil. Po návratu jsme šli za kamarádkou na čaj a společně si zahráli deskové hry. Všiml jsem si, že Ukrajinci opět začínají mluvit o tom, že Rusko může na našem území použít jaderné zbraně. Večer o tom mluvil poradce ukrajinského prezidenta. Věří, že pokud Rusko tyto zbraně použije, NATO se definitivně zapojí a vyzve k akci i Čínu. U každého Ukrajince již od prvního dne války vyvstává otázka: Proč NATO odmítlo uzavřít nad Ukrajinou vzdušný prostor? Rusko jej využívá k ničení měst a zabíjení desítek tisíc civilistů. celá zpráva16. dubna

Dnes byl jeden poplach brzy ráno. Dnes se neučí, je neděle, a tak jsem po návratu z krytu mohl spát až do poledne. Musím začít pracovat na semestrální práci a úkolech zadaných na doma. Sedl jsem si ke stolu, ale špatně se mi soustředí. Několik hodin jsem se nutil dotáhnout aspoň jeden jediný úkol. Pak mi zavolal kamarád, že jde nakupovat jídlo a jestli nechci jít s ním. Neváhal jsem. Abych si zlepšil náladu, koupil jsem si dvě balení sušenek a čaj. Když jsem se vrátil, chtěl jsem pokračovat v práci, ale stihl jsem jen dát semestrální práci určitou formu - podstatou je monitoring médií na určité téma. Mám dnes hodně depresivní náladu, doufám, že to bude zítra lepší. Večer vyšlo najevo, že Rusko plánuje údery různě na území Ukrajiny, aby z toho mohlo pak obvinit Ukrajinu. Ruská vláda takovou strategii použila ve své historii již mnohokrát. Rusko je jednou z nejpodlejších zemí na světě… celá zpráva17. dubna

Během dneška bylo vyhlášeno několik poplachů. Ranní přerušil mou práci na semestrálce, druhý mě probudil. Podařilo se mi usnout až někdy kolem sedmé ráno. Dopsat práci se mi bohužel nepodařilo. Kvůli ponocování jsem byl ráno dost rozbitý. A pak se zase rozezněly sirény a následoval úprk do krytu. Když poplach skončil, začala škola. Pak jsem uklízel. Večer jsem šel do posilovny, ve které jsem byl jediný. Po tréninku se mi značně zlepšila nálada. Po návratu domů jsem pokračoval v úklidu bytu, který zabral zbytek dne. V noci poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč řekl, že včera na východní Ukrajině začala aktivní fáze ofenzivy. Začalo nejtěžší dělostřelecké ostřelování. celá zpráva18. dubna

Během noci byl jeden poplach. Škola skončila až večer. Pak jsem zamířil do skladu, kde se shromažďuje humanitární pomoc, oblečení pro lidi, kteří museli kvůli válce opustit své domovy. Pak jsme se šli s kamarádem projít, potřebovali jsme se nadechnout čerstvého vzduchu. Na ulici jsem si všiml aut z jiných regionů Ukrajiny, většinou z východní části nebo Kyjeva. Večer jsem si četl knížku a chtěl jít spát brzy, ráno mám zase školu. Ale nemohu se zbavit myšlenek na válku, přemítám o posledních událostech a verzích, jaké kroky může nyní Rusko podniknout. Neustále o tom spekulují média i kamarádi. Nicméně mozek, celý nervový systém potřebují odpočinek, žít ve stresu je hrozné. Ukrajinci žijí v napětí už od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo válku na Donbase. Nyní Putin sáhl po genocidě Ukrajinců a ničení našich měst. Opravdu si přeji, abychom nad ruskými okupanty co nejdříve zvítězili. Ukrajinci jsou jednotní jako nikdy předtím. Miluji svůj lid, jsem rád, že jsem Ukrajinec, jsem hrdý na svou vlast! Ať brzy přijde vítězství Ukrajiny a mír ve světě! celá zpráva19. dubna

Dnešní noc byla naštěstí klidná. Ale stejně jsem se čas od času probudil a nemohl uvěřit, že nekvílí sirény. To tu dlouho nebylo. Dnešní výuka zabrala celý den až do večera. Zjistil jsem, že dnes opět funguje posilovna, v pondělí ji na zkoušku otevřeli. Na tréninku jsem byl ale jediný, jako posledně. Po návratu domů jsme s kamarádem hráli karty, ale přerušil nás letecký poplach. Museli jsme do krytu. Pak už jsme šli domů, byla nám zima a byli jsme hladoví. Než jsem šel spát, připravoval jsem se do školy a začal psát scénář k videu. Ale opět mě přerušil poplach a následný přesun do krytu. celá zpráva20. dubna

Vůbec jsem se nevyspal, školu - byť distanční formou - však mám už od samotného rána. Každopádně je to ale mnohem lepší než sedět v krytu. Hodiny mi skončily kolem oběda. Chci jít k holiči, dva měsíce jsem se nemohl nechat nikde ostříhat, ale naštěstí má kadeřnictví poblíž mého domu opět otevřeno. Pak jsme se šli s kamarádem projít po okolí. Při procházce se však rozezvučela siréna, poplach, museli jsme rychle do nejbližšího krytu. Po poplachu jsem se cestou domů stavil v obchodě pro potraviny. Dnes pravoslavní křesťané slaví čistý čtvrtek. K této příležitosti matka upekla paschy, velikonoční koláče. Po večerním online tréninku jsem začal přemýšlet nad ústředním tématem článků, jež budu psát do švýcarských novin. Dnes jsem se totiž dozvěděl od kamarádky, že redaktor studentského měsíčníku ve Švýcarsku poptává studenta žurnalistiky z Ukrajiny. Samozřejmě jsem bez váhání souhlasil, za nové zkušenosti a příležitost zprostředkovat celému světu pravdu o válce na mé rodné a milované Ukrajině jsem nesmírně rád. celá zpráva21. dubna

V noci nebyl vyhlášen žádný poplach. Dnes jsem měl ve škole jen dvě hodiny. Na první jsme diskutovali o práci v programu na stříhání videí, na druhé spolužáci prezentovali výsledky své práce. Také jsme probrali scénář mého budoucího videa. Vzhledem k tomu, že natáčet můžeme jen doma, musíme vymýšlet témata, která dokážeme kvalitně pokrýt, aniž bychom domov opouštěli. Po škole jsem konečně dostal inspiraci a chuť pokračovat v psaní semestrální práce. Naštěstí se mi ji dnes podařilo dokončit a odeslat vedoucímu ke kontrole. Odpoledne jsem šel do posilovny na trénink. Cestou jsem se stavil na poštu pro lavalierový mikrofon, který jsem vyhrál v soutěži ukrajinské blogerky na Instagramu. Dárek mě moc potěšil a zvedl mi náladu. Po návratu jsem si volal s příbuznými, kteří vycestovali do zahraničí. Strašně mi schází. Pak jsem si prohlížel fotografie, co mám v telefonu, a rozhodl se galerii trochu vyčistit. V důsledku jsem smazal až 25 GB fotografií a videí. Zhlédnuté fotografie mě dost rozesmutnily, byla tam spousta fotek zachycujících šťastné chvíle. Jako by to bylo v minulém životě. Od 24. února se můj život rozdělil na „před“ a „po“. Je smutné si uvědomit, že štěstí je v minulosti, ale jsem si jist, že Ukrajina válku s Ruskem brzy vyhraje. Harmonie a štěstí tak znovu zavládnou. Chybí mi přátelé a příbuzní, kteří Ukrajinu opustili. Těším se, až se po vítězství Ukrajiny vrátí! celá zpráva22. dubna

Dnes se mi špatně vstávalo. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem se naposledy pořádně vyspal. V poledne jsme šli s kamarádkou na procházku po okolí. Cestou jsme se chtěli stavit v její kanceláři, která je poblíž mého domu. Ona žije na druhém konci Oděsy a kvůli válce si nemohla skoro dva měsíce vyzvednout věci. Je nebezpečné cestovat tak daleko. Dnes ji sem dovezl manžel. Ale najednou se zase rozkvílely sirény... Běželi jsme rychle do podzemního parkoviště budovy, v níž je kamarádčina kancelář. První výbuch jsme slyšeli špatně, ale druhý a třetí byl tak silný, až jsme poskočili na místě. Když poplach zrušili, kamarádka s manželem mě odvezli domů a odjeli. Obávali se o svůj byt, sousedé je varovali, že v jejich čtvrti došlo k masivním výbuchům. Doma jsem zjistil, že Rusové vypálili na Oděsu sedm raket. Dvě sestřelila ukrajinská protivzdušná obrana, tři zasáhly městskou infrastrukturu, další dvě obytnou budovu. V několikapatrovém domě zasaženém střelou zůstala díra. Osm lidí zahynulo, osmnáct bylo zraněno. Mezi mrtvými je i tříměsíční holčička, která zahynula spolu s matkou a babičkou. Rusové zabili najednou tři generace. Obětí raketového útoku je také žena, které se před týdnem podařilo uprchnout z Mariupolu. Jak jsem později zjistil, dříve si můj starší bratr pronajímal byt právě v tomto domě. Kamarádčina manikérka v něm pracovala a odešla pouhou půlhodinu před útokem. Moje třídní ze střední školy spolu s její matkou a dcerou se v okamžiku raketového útoku nacházely 300 metrů od výbuchu. V důsledku exploze se jejich auto zatřáslo. Je to děsné. Jinak dnes bylo online setkání se studenty, kteří mají na starosti švýcarské noviny, do kterých nově přispívám. Sirény dnes vřískají bez ustání, výbuchy duní až do noci. Když píšu tyto řádky, nejsou žádné oficiální údaje o nových explozích, přestože mi o nich píší přátelé. Civilní kontrarozvědka - Bezpečnostní služba Ukrajiny - zachytila rozhovor ruských okupantů, v němž si povídali o tom, že popřejí Ukrajincům k Velikonocům raketami, na které bude napsána fráze: „Kristus vstal z mrtvých!” My slavíme Velikonoce 24. dubna. Před válkou to byl náš sváteční den. Dnes ale s přáteli a rodinou do kostela nepůjdeme, vycházky jsou nebezpečné. Vedení města občany požádalo, aby se neshromažďovali. Putin dnes prohlásil, že součástí plánu je úplné dobytí jihu Ukrajiny, tedy zřejmě i Oděsy. Ruská armáda neuspěje, mohou o tom jenom snít, Ukrajinci se nevzdají. Věřím a vím, že Ukrajina vyhraje! celá zpráva23. dubna

Od začátku ruské invaze dnes uplynuly přesně dva měsíce. Noc nebyla klidná, přerušil ji poplach. Museli jsme se s rodinou přesunout do krytu. Dnes jsou Velikonoce, vyrazili jsme s kamarádkou na procházku. Počasí bylo opravdu nádherné. Bohužel vše utnuly sirény a my museli běžet do nejbližšího úkrytu. Poplach trval téměř tři hodiny. Byli jsme v krytu v cizí čtvrti bez místa k sezení. Ihned po odvolání poplachu jsme se vrátili domů. Večer za mnou přišel kamarád. Chvíli jsme se dívali na jeden televizní pořad. Také jsem si dnes udělal několik fotografií a napsal pro švýcarské studentské noviny. celá zpráva24. dubna

Anastasia Umaň

Šestadvacetiletá maminka, která většinu svého času věnuje péči o domácnost. Žije ve středoukrajinském městě Umaň, které leží zhruba 200 kilometrů jižně od Kyjeva. Velikostí odpovídá menšímu českému krajskému městu.

Dnes slaví narozeniny můj nejlepší kamarád Slavik. Ať mu žehná Bůh, aby se nám vrátil z Charkova živý. Do téměř zničeného města se vydal za kamarádkou a sestrou. Dívka se ve frontě na poště dostala pod palbu okupantů. Řekla si, že musí z města odejít. Je večer. Setmělo se. Zpětně si uvědomuji, že dnešek byl docela klidný. Sirény se ve městě rozezvučely jen dvakrát. Dostala jsem esemesku od Slavika, vrátil se. Letím do kuchyně pro sedmatřicet narozeninových svíček. Někdo klepe. A za dveřmi je oslavenec spolu s dvěma dívkami. Jsou živí! celá zpráva29. března

Jdeme se se synem projít k řece. U břehu se na hladině kolébají sněhobílé labutě. Zatímco se syn kochá ptáky, dostanu zprávy od kamarádky Iryny. Píše, že je teď se synem v polské Gdyni. Stojí u moře, myšlenkami je ale u nás ve Lvově. Všichni kolem prý působí šťastně, ale jí se chce křičet: „Moje milovaná Ukrajina krvácí, jakpak se můžete smát?“ Dojde jí to rychle. Tady v Polsku nezuří válka, nad hlavami lidí nelétají stíhací letouny, granáty. Mají jistotu, že se v klidu dočkají zítřka. Už je to měsíc, co Iryna spolu s dítětem odešla ze Lvova do Gdyně. Schází jim domov. celá zpráva30. března

Arzenál vtipů, aby bylo možné rozptýlit chmurné myšlenky, je na zítřek – na apríla – připraven. Je poslední březnový den, nebo snad poslední válečný…? Zapnu televizi, abych zkontrolovala, jak jsou na tom ukrajinská vojska. „Válka na Ukrajině si vyžádala 153 dětských obětí, více než 245 dětí bylo zraněno,“ hlásí ve zprávách. Ach jo. Okamžitě myslím na syna, přivolávám ho k sobě. „Ivane, kde jsi, pojď sem, chci tě sevřít v pevném objetí. Nejsi na seznamu zabitých dětí, jsi v bezpečí, nic ti není…“ Na vymýšlení vtipů nemám náladu ani čas, vykouřilo se mi z hlavy, že dnes připravuji oběd pro jednoho… dva… tři… až devět hostů. Pohoštění ale přeruší sirény, další poplach. Cestou do sklepa si vzpomenu na sestru. Od včerejška je v kyjevské porodnici. Naťukám ve spěchu na mobilu krátkou zprávu: „Jak ti je?“. Ve sklepě ale není signál. Po vteřině strávené v krytu sirény přestávají hulákat. Signál je po návratu do kuchyně zpět. „Zatím jsem neporodila,“ píše mi sestra. „Pokud porodíš zítra, na apríla, přivedeš na svět stand-up komika,“ odepíšu. Na dobrou noc mi napsala lakonické: „Uvidíme, jdu spát.“ celá zpráva31. března

Hned po probuzení volám mamince, už je se sestrou v porodnici. Telefonát přeruší sirény. Poplach. Strávíme ve sklepě, v krytu, nespočet hodin. Když se konečně vrátíme do bytu, hodiny právě odbíjí druhou odpoledne. Volám mamince, abych zjistila, jestli sestra přivedla na svět stand-up komika. „Rodí, ale ne přirozenou cestou, leží na improvizovaném operačním sále ve sklepě. Podstupuje císařský řez,“ odpoví maminka. I když jsem si říkala, že na letošní apríl zůstaneme bez žertů, porodit stand-up komika je docela povedený vtip. Vzpomínám na vlastní porod a narození Ivánka, tečou mi slzy dojetí i radosti. Jsem teta. Slibuji synovi, že narození neteře oslavíme dnes pizzou. celá zpráva1. dubna

Nakonec jsme si včera pizzu nedali, narození neteře dneska ale pořádně oslavíme. Jdu do obchodu pro dort. Nakonec k pokladně dojdu nejen s dortem, ale i s lahví sektu. Za mnou stojí unavený ukrajinský voják. V rukou pevně svírá pár konzerv a bochník chleba. A já držím dort a šampaňské. Cítím se trapně. Pouštím ho před sebe ve frontě. Odpovídá: „Děkuji, já ale nikam nespěchám, teď se aspoň můžu podívat na lidi.“ Říká, jako by tam, odkud přišel, už žádní lidé nebyli. Z myšlenek mě vytrhne teta, poslala mi na mobil video Saltivky, velké rezidenční oblasti ležící v severovýchodní oblasti Charkova. Město je v troskách. Zavibruje mi telefon, volá Roman, starý přítel z Dubaje. Jakmile začala válka, vrátil se na Ukrajinu a bojuje v této protiteroristické operaci. Za Romana se modlím každý den. celá zpráva2. dubna

Usrkávám černý čaj. Ranní rituál přeruší tchyně, která vběhne do kuchyně: „Viděla jsi fotky Buči? Ruští vojáci zabili neozbrojeného mladíka, který jel na kole…“ Drastické fotky. Uvědomím si, že v místní kavárně bude spousta sušenek s nápisem „Buča“. Je to takový zvyk. Na sušenkách máme napsáno i mnoho dalších měst, například Irpiň, Charkov, Kyjev, Cherson, Mariupol a Buča… Musím zavolat spolužačce z Buči, žije tam posledních pět let. Doufám, že je v pořádku. celá zpráva3. dubna

Denně vyposlechnu spoustu hrůzostrašných příběhů. Strašné fotografie z Buči nemohu dostat z hlavy. Uháčkovala jsem pro děti náramky, nechám je v kavárně. Chodí sem hodně lidí z Buči. Doufám, že liják brzy skončí, potřebujeme se synem provětrat hlavu. Vzduch v okolí našeho domova je naštěstí čistý, bez pachutě spáleniny, války nebo smrti.4. dubna

Mám spoustu práce, objednávek dortů je dnes více než dost. Dopoledne mi zavolala babička a referovala o našem opuštěném domově: „Telefonovala sousedka, okna jsou stále na místě.“ Přemýšlím, že bych vyrazila do Lvova. Ale myšlenku rychle zapudím. Co budu ve městě sama s dítětem dělat. Tady budu užitečnější. Z nepřetržitého toku myšlenek mě vytrhla zákaznice. „Představte si, že než jsme utekli z domova, stihli jsme si vzít jenom pár kalhotek,“ vylíčila žena, která uprchla z Irpině. Pláče. Dávám jí perníček na účet podniku. „Mockrát děkuju, tady jsou tak hodní lidé. Až dostavíme zničený domov, zveme vás na návštěvu,“ usmála se paní na rozloučenou... celá zpráva5. dubna

Dnes se mi zdálo, že jsem byla v Karpatech, na místě, kde z hor a čerstvého vzduchu vždy načerpám síly. Určitě se tam po válce zajedeme podívat. V hlavě si dělám seznam věcí, které podnikneme, až boje skončí. „Ahoj, co Mia?“ píšu sestře Oleně. Okamžitě mi pošle fotku. Po pěti dnech je konečně propustili z kyjevské porodnice. Na fotografii se jí s manželem třpytí očí, novopečená maminka drží v jedné ruce miminko, v druhé květiny. Chápu, že propuštění z porodnice je významnou událostí, ale proč se venku fotí tak dlouho? Zdržovat se pod otevřeným nebem je nebezpečné. Dnes jsem volala do nemocnice ve Vinnycje. Ivanek musí na preventivní prohlídku a očkování. I přesto, že je teď klid, cesta do jiného města mě straší. Objednali jsme se na 5. dubna. Dívám se z okna. Když si odmyslíte hrůznost války, je venku nádherně. Otočím se, v kuchyni máme jako vždy hromadu lidí a spoustu jídla. Bydlíme s klukem, který je v jídle vybíravý a odmítá některé věci jíst. Pokaždé se rozzlobím, lidé v Mariupolu umírají na dehydrataci a hlady. celá zpráva6. dubna

Do mých narozenin zbývá přesně týden. Ale letos je neoslavím. Někteří lidé na Ukrajině umírají hlady, uspořádám oslavu až po vítězství. „Dobré odpoledne, díky moc za náramek, který jste tu nechala,“ vykřikla radostně u nás v kavárně malá holčička. Obyčejné vyjádření vděčnosti. Zdá se, že vděk je drobnost, ale ihned se mi udělá lépe. Psala jsem dnes Romanovi, kamarádovi z armády. Dosud o něm nemám žádné zprávy. Zavolala jsem jeho manželce Iryně. Vysvětluje, že ne všude fungují telefony. Roman je v jedné z rizikových oblastí. „Má se ale dobře, rodiče jsou také v pořádku, psali jsme si před chvílí,“ říká Iryna. Tohle je jediná věc, kterou jsem od ní potřebovala slyšet. celá zpráva7. dubna

Do Kyjeva se vrací lidé. Už funguje i metro. Odminování všech čtvrtí a předměstí ale potrvá týdny. Příbuzní do hlavního města nespěchají, zůstanou u mě do Velikonoc. Bojím se o přátele, kolegy a příbuzné z Charkova, ve městě se bez přestání střílí každý den. „Chci se vrátit domů, ale nic už nebude jako dříve. Obnovy města se nejspíše nedožiju,“ rozčiluje se jako vždy teta. Pobavila mě scénka z kadeřnictví, které provozuje tchyně. Mladá matka přitáhla za ruku syna, který si vlastnoručně vyrobil účes s vyholenými stranami. Jenže, bylo to cik cak. „Ach ten nešika… zbytek vlasů nad ušima má ve tvaru písmena Z. Paní, prosím, ostříhejte ho normálně…“ Lidé se vrací nejenom do měst, ale i do pracovního i životního procesu. Přizpůsobují se době, snaží se žít normální život i přesto, že jsme všichni uprostřed války. celá zpráva8. dubna

Nakonec jsem se rozhodla naočkovat Ivanka, míříme do mé oblíbené Vinnycje. Život je tak pomíjivý. Na jaře jsme se tam měli stěhovat. Jak rychle se mění plány, ale bohužel ne z vlastní vůle. Nicméně život pokračuje, ve městě už funguje veřejná doprava. Lékaři v nemocnicích zahodili bílé pláštěnky. Rozhodla jsem se nám se synem udělat radost – štěstí tkví ve všedních maličkostech, jako jsou nákupy. Každý nákup potěší, a to se teď hodí více než kdy jindy. Dnešek by se skutečně povedl, kdybych ovšem neviděla tolik obrněných sanitek. Právě do vinnyckých nemocnic převáží raněné, děti ze sirotčinců a utečence ze zvláště zasažených měst. Ne, radost neexistuje, když víte, že někdo jiný ztratil mámu, domov nebo nemá jídlo. Cestou domů projíždíme kolem vykopaných příkopů podél silnic a sestřeleného nepřátelského letadla ležícího na louce. Byla bych opravdu ráda, kdybych podobné věci už nikdy neviděla... celá zpráva9. dubna

Dneska zase prší, na bolest hlavy už nepomáhají žádné prášky. Ani zprávy z novin nejsou dobré. Od tragédie v Kramatorsku uplynul den, obětí ale stále přibývá. Přímo před domem mé tchýně dopadla raketa. Okna v celém baráku jsou vymlácená. Sousedova dcera přežila zázrakem, stihla se schovat pod stůl... Kdy už to skončí? Nevíme. Nepomáhají ani sedativa. celá zpráva10. dubna

Anton Zvyagincev Charkov

Šestadvacetiletý muž z druhého největšího ukrajinského města Charkova. Před válkou pracoval jako barman a číšník. Charkov je lidnatější než Praha, má přes 1,4 milionu obyvatel, od začátku bojů čelí útokům ruských vojsk.

Ráno se v Charkově rozhostilo ticho. Chystám se vyvenčit svého jorkšírského teriéra Fanny. Cestou se stavím na skok do sámošky pro energetický drink, abych se probral ze spánku. V nočním městě totiž konečně zavládl klid. Po dlouhé době jsem spal. Přes pět hodin. Asi jsem z této neobvyklé délky rozespalý. Redbull mě docela nakopl, dopoledne se procházím po centru. Chvíle ticha jsou tak vzácné, užívám si každé vteřiny! Venku je hezky. Za normálních okolností bych okamžitě napíchl maso na jehlici a šel s přáteli grilovat. Je mi ale jasné, že grilování doba nepřeje. Jsem jako ve snách. Probere mě vibrování telefonu v kapse. Na obrazovce mobilu vyskočí kamarádovo číslo. Nabízí několikadenní brigádu. Souhlasím bez nejmenšího váhání, nyní se hodí každý haléř. Peníze mi totiž pomalu dochází. Výhodou je i lokalita. Sklad s oblečením, který musím vyložit, se nachází blízko mého domova. Jdu na věc. Jenže sotva jsme začali balit oblečení do pytlů, vypadl proud. Musím domů. Dnešek není tak pochmurný, jak jsem si zprvu myslel. Doma konečně teče teplá voda. Po dlouhé době jsem ji nemusel ohřívat. Další den utekl. Blíží se noc. Slyším výbuchy, začalo ostřelování. Rusové patrně trefili něco kousek odsud, vidím z okna požár a dým. Třesou se okna. Tohle má být tedy to, čemu předchází klid a ticho? Únavou se mi zavírají oči, je půl třetí v noci. Tak krásné sny… celá zpráva29. března

Noc byla pekelná. Nic takového se už dlouho nedělo. Ráno jsem pochopil, odkud vycházel ten kouř, který jsem včera viděl. A také proč se tak třásla okna. Ruská raketa trefila vedlejší devítipatrový panelový dům. Místo dvou horních pater jen jen obrovská díra. Zvedá se prudký vítr, výbuchy ale neutichají. I přesto musím dnes do práce, kterou mi včera dohodil známý. Ve skladu s oblečením obnovili dodávky proudu. Je ve sklepě. Proto výstřely a výbuchy nezní tak intenzivně jako u nás v osmém patře panelového domu. Do šesti večer jsem na brigádě. Nevadí mi to. Čas strávený v práci plyne rychleji. Podařilo se mi tak poprvé za dlouhou dobu odpoutat pozornost od novin a okolního dění. Vracím se z práce domů. Necítím ruce, pěchovat oblečení do pytlů není tak jednoduché, jak se zprvu zdálo. Zákaz vycházení začíná nově až v osm večer. Předtím byl už od šesti. Pomalu kráčím liduprázdnými ulicemi. Město se večer vždy vylidňuje. Po návratu domů si jdu hned lehnout. Mám toho plné zuby. Ze spánku mě náhle vyrve oslnivé světlo. Jako by už dvě hodiny před půlnocí vylezlo slunce. Je jen jedna možnost, říkám si v duchu a jdu se podívat z okna. Nemýlím se. Řízené ruské střely trefily plynovod. Plameny osvětlují ulici stejně jako zářivé slunce. V následujících dnech nejspíš budeme bez plynu. Alespoň, že jde elektřina a nemusíme s rodinou sedět ve tmě. Zbytek noci je klid. Zavírám oči. Dobrou noc. celá zpráva30. března

Probouzím se do nového dne. Po včerejší směně mě bolí celé tělo. Hledím z okna. Mraky se postupně stahují, citelně se ochladilo. Kvůli silnému větru všechno kolem píská a hučí. V rychlosti jdu vyvenčit Fannyho. Jakmile vykročím se psem z bytu, všimnu si nefunkčního výtahu. „Paráda“. Po návratu z procházky v rychlosti snídám. Pochutnat si na každém kousku ale nestíhám, čeká mě brigáda. Čas při balení oblečení do pytlů utíká stejně rychle jako včera. Saltivka, velká rezidenční oblast ležící v severovýchodní oblasti Charkova, je pod palbou. Mám pocit, že moje čtvrť je jakýmsi vojenským objektem, cílem pro ruské vojáky. Je to divné, zlostí se ironicky směju. Končím v práci v šest večer. Cestou domů nepotkám ani jednu živou duši. Tuhne mi krev v žilách. Mám dojem, že jsem poslední přeživší v celém městě. Vcházím do našeho panelového domu. Tisku tlačítko výtahu. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že výtah je od rána mimo provoz. Otočím se k nekonečné chodbě. Z přízemí do osmého patra. Vcházím do bytu, kromě výtahu nefunguje elektřina ani plyn. Je fajn, že jsem stihl najít baterie, abych si mohl nabít mobil. Teď mi i taková drobnost přijde jako zázrak. Ale už nic nabíjet nebudu, jdu si lehnout. Nechci už na nic myslet… celá zpráva31. března

Máme tu apríl. Ovšem tradiční žertíky a drobné zlomyslnosti dneska nebudou. Noc byla zase perná. Kolem druhé začalo ostřelování. Tentokrát to bylo tak blízko, že jsem se musel schovat v koupelně. Přátelé, kteří bydlí poblíž, šli do sklepa. Ráno je oproti noci docela klidné. Fouká vítr. Dodávky plynu a elektrického proudu stále nejsou. Voda sotva teče. Táta ohřívá vodu na kávu na provizorním „vařiči“ na tuhý líh. Dáváme si šálek. Chci skočit na nákup. Aha, tak nic, v nejbližších obchodech taky nejde elektřina. Neotevřely. Vracím se domů s prázdnou, dneska žádný úlovek. Ohříváme si s rodiči zbytky polévky ze včerejška na ohništi. Nikdy bych nepomyslel, že ohřívání jídla bude ve 21. století vypadat takto. Ale nevadí. Netradiční příprava jídla se protahuje, mezitím se setmělo. Máme štěstí, že jsme se zásobili svíčkami. Bez světla je to celé o mnoho těžší. Někde se střílí. Když jsou výbuchy slyšet z dálky, už je ani nevnímám. Kvílí sirény, ale jinak oproti předchozím dnům klid. Dobrou noc. celá zpráva1. dubna

Slušný člověk popřeje dobré ráno. To naše ale dobré není. Probouzím se do nového dne bez světla a elektřiny. Rozděláváme oheň. Koukám z okna, městem se prohání silný vítr. Jorkšír Fanny už se nemůže dočkat ranní procházky. Osm pater. Tělo už mě naštěstí nebolí. Je sobota, kráčím charkovskými ulicemi, konečně jsou v nich i lidé. Někdo uklízí z chodníku rozbité sklo z vyražených oken. Babičky sedí na lavičkách, jako by jim nad hlavami nevisela žádná hrozba. Nabil jsem si mobil z akumulátoru. Volám příteli, nabízí mi, abych se nastěhoval k němu do centra, dokud u nás neobnoví dodávky proudu i plynu. Jdu se podívat do bytu, zda se něco nezměnilo. Nezměnilo, elektřina ani plyn nejde. Z balkonu pozoruju ukrajinské tanky, jak míří směrem k severu k Saltivce. Už mě ta pancéřovaná monstra nepřekvapují. Zvykl jsem si. Občas zaslechnu vzdálené výbuchy. Je čas oběda. Ohříváme jídlo na improvizovaném vařiči jako včera. Stahují se mraky, začíná pršet. Během chvíle je z nevinného deštíku prudký liják. Doufám, že alespoň uhasí požáry v okolí. Kolem osmé večer už neprší. Škoda. Zase ostřelování. Každou chvíli je silnější, přibližuje se. Na síle nenabírají jen výbuchy, ale i náš strach. Nevím, jestli dokážu usnout. celá zpráva2. dubna

Mám za sebou jednu z nejděsivějších nocí, co jsem kdy zažil. Ruské bombardování bylo velmi blízko. Výbuchy byly tak silné, že se třáslo všechno včetně samotného domu. Když jsem včera seděl schoulený v předsíni, vzpomínal jsem na všechno hezké, co by mě dokázalo držet alespoň chvíli nad vodou a neumožnilo člověku propadnout se do hluboké deprese. Výbuchy se blížily. Teď spolu s větrem detonace konečně umlkly. Obchody jsou stále mimo provoz, nejde proud. Vydávám se na cestu do vedlejších městských čtvrtí. Všude je zavřeno. Cestou do obchodů vidím výsledky nočního ostřelování. Strašné. Vracím se domů. Na ohništi připravujeme oběd z hrsti krup a ze zbytku konzerv. Pozitivní zprávou ale je, že teplá voda po několika dnech opět teče. Odpoledne nám dobrovolníci přivezli humanitární pomoc. Blíží se večer. Napíšu později, teď něco slyším. celá zpráva3. dubna

Olena Kyjev

Studentka Olena je čerstvou, čtyřiadvacetiletou maminkou. Žije v ukrajinské metropoli Kyjev, která několik týdnů čelila leteckým útokům.

Jsem ve 36. týdnu těhotenství. Před boji jsme s manželem Vladislavem uprchli do Chotivu, malé vesnice na kyjevském předměstí. V metropoli jsme nechali růžovou dětskou komodu spolu s miniaturní kolébkou. Ve sklepě soukromého domu, kam jsme se s manželem přestěhovali z kyjevského mrakodrapu, je slabý signál. Píšu z rybářského křesla, to proutěné, houpací už dávno koupit nejde. Ptám se v telefonu mámy na dětskou sedačku do auta v naději, že nabídka zboží ve větších městech je větší. Maminku slyším špatně, jen každé druhé slovo. Z útržkovitých matčiných vět chápu, že ani v Kyjevě už žádná sedačka nezbyla. Nejsem z toho na rozdíl od budoucího tatínka skleslá. Hladím ho na uklidněnou po ruce. Nejspíš porodím ve sklepě. celá zpráva29. března

Ráno začíná obvoláváním porodních asistentů z kyjevské porodnice č. 1. Vedoucí gynekologického oddělení mě přemlouvá, ať přijedeme s manželem do nemocnice. Bojím se, že se nám s miminkem po cestě do Kyjeva něco přihodí. Jsem na vážkách. Po dlouhém telefonátu s vedoucím porodního oddělení se rozhodnu pro odjezd. Do porodnice se naštěstí dostaneme rychle a bez potíží. V budově pětipatrové porodnice fungují jenom přízemí a sklep. Horní patra jsou kvůli hrozbě bombardování dočasně mimo provoz. celá zpráva30. března

Včera během dne jsme se museli několikrát schovat do krytu, Kyjevem se opakovaně ozývaly sirény. Rodiček je v porodnici hodně, je přeplněná, i přesto mi po noci strávené ve sklepě vyhradili lůžko. Odpočívám. Krmí nás tu dobře, měla jsem dnes k obědu bramborovou kaši s králíkem.31. března

Rodím od sedmi ráno, porodní asistentka říká, že je nutné podstoupit císařský řez. Manžel zůstal v čekárně. I přesto, že jsem obklopena týmem špičkových lékařů, chybí mi manžel. Ve tři čtvrtě na tři přivedu na svět dcerušku Miu. Je zdravá, váží skoro tři kilogramy. Měří čtyřicet devět centimetrů. První, co slyším od porodní asistentky: „Je celá po vás,“ směje se. Jsem šťastná. celá zpráva1. dubna

Po probuzení jsem se nemohla zvednout. Jsem neskutečně vyčerpaná. Manžel s dcerou leželi celou dobu vedle mě. Pokojů pro rodičky je málo. Za normálních okolností by mě z nemocnice propustili až za měsíc, ale vzhledem k nedostatku lůžek a za předpokladu, že se budu cítit dobře, vrátím se domů do Chotivu už zítra.2. dubna

Pláč dcerky neutichá od rána. Je to přesně tak, jak mi vyprávěla maminka. Holčička brečí, když chce jíst nebo když ji něco bolí. Když jsem Miu nakrmila a vyměnila jí plenky, uklidnila se. Učíme se s Vladem být rodiči. Dnes přemýšlím, jak Miu pokřtíme, v pravoslaví neexistuje ekvivalent jména Mia, nejbližší jméno je Maria. Máma dnes koupila dceři sedačku do auta. Byla poslední ve městě. celá zpráva3. dubna

Dnešek začal preventivní prohlídkou. Po císařském řezu jsem stále pod dohledem lékařů v kyjevské porodnici č. 1. Zdejší personál je velmi pozorný, sestřičky mi několikrát denně nosí prášky na bolest. Občas mi jen tak donesou pečená jablka. Ukazovali mi, jak přebalovat miminko, jak správně přikládat dceru na hrudník nebo jak jí utírat oči.4. dubna

Probudily mě ranní zprávy od sestry Anastasie. Ptá se, jak se nám s miminkem vede. Dnes je velký den, propouští nás z nemocnice. Ve dvě si pro nás s manželem a dcerou přijeli rodiče, dostala jsem hezkou kytici. Konečně se vracíme do Chotivu, kde na nás s manželem čekají jeho rodiče. Před odjezdem jsme si pořídili několik fotek. Dokud Mia spala, užívali jsme si slavnostního posezení u večerního stolu. celá zpráva5. dubna

Nemůžeme se vynadívat na naši dceru, je překrásná. Přijde mi, že manžel je jí uchvácen ještě více než já. Poznali jsme se ještě na vysoké škole v Charkově. Studovali jsme spolu několik let, nikdy jsme si ale nebyli blízcí. Po magisterském studiu odcestoval do Afriky. Pár let jsem o něm nic neslyšela. Potkali jsme se až teprve nedávno na firemním večírku. Po chvíli se přiznal, že mě miloval pět let. Vzali jsme se začátkem června v kyjevské patriarchální katedrále Kristova vzkříšení. Už od toho okamžiku jsem od něj slýchávala, že si přeje dceru. celá zpráva6. dubna

Začaly bezesné noci. Kojím dceru každou hodinu, ještě že mám manžela. Strávil se mnou noc vzhůru. Manželova matka pomáhá s přebalováním a koupáním dítěte, sami bychom to nezvládli. Dnes jsem se poprvé prošla městem s kočárkem, potkali jsme s manželem pár jeho přátel. Byli překvapeni. O těhotenství vědělo jenom několik lidí, třeba moje nejlepší kamarádka. Co se týče mých přátel, tak v prvotních fázích si mého bříška nikdo nevšiml. Svým způsobem jsem za to ráda, štěstí potřebuje ticho. celá zpráva7. dubna

Beru prášky na bolest. Moc jsme toho dnes nenaspali. Musím Miu nakojit, ukolébat, během noci vstáváme s manželem několikrát. Dcera mi ale dodává sílu.8. dubna

Další probdělá noc.9. dubna

Dnes jsme se s manželem vydali otestovat pizzu Quattro Formaggi spolu s Capricciosou v nově otevřené pizzerii To-To Pizza.10. dubna

Mohlo by vás zajímat

Zahraničí

Válečný deník: Výbuch byl tak silný, až jsme poskočili na místě. V domě zůstala díra

Vladyslav Viegel Oděsa

Anastasia Umaň

Anton Zvyagincev Charkov

Olena Kyjev

Právě se děje

Na Pastrňáka změnili názor, Zachu varovali. Fanoušci Bostonu hlasovali o budoucnosti

Fotbalisté Zlína se po roční pauze vrátí do nejvyšší soutěže

Podkopat ekonomiku "ruské spodiny". Ukrajinu brání i online zločinci, ale po svém

Tohle nebyl normální útok. A bude hůř, obávají se Rusové po masivní dronové smršti

Falešné slevy u soudu. Žaloby už kromě Albertu podaly i Kaufland a Mountfield

Opustil fotbal, rozjel miliardový byznys. Jota míří výš než kdy dřív na trávníku

ŽIVĚ
Povstání online: Povstalcům už pomáhají i vlasovci. Další hromadný masakr v režii SS

Zprávy

Názory

Sport

Spotlight

Kultura

Lifestyle

Speciály

Válečný deník: Výbuch byl tak silný, až jsme poskočili na místě. V domě zůstala díra

Vladyslav Viegel Oděsa

Anastasia Umaň

Anton Zvyagincev Charkov

Olena Kyjev

Podkopat ekonomiku "ruské spodiny". Ukrajinu brání i online zločinci, ale po svém

Tohle nebyl normální útok. A bude hůř, obávají se Rusové po masivní dronové smršti

Putinův „válečný ekonomický model“ narazil na tři hlavní brzdy. Nepomáhá Čína ani USA

Jeden z největších útoků. Zničili jsme 524 ukrajinských dronů, tvrdí Rusko

Právě se děje

Na Pastrňáka změnili názor, Zachu varovali. Fanoušci Bostonu hlasovali o budoucnosti

Fotbalisté Zlína se po roční pauze vrátí do nejvyšší soutěže

Podkopat ekonomiku "ruské spodiny". Ukrajinu brání i online zločinci, ale po svém

Tohle nebyl normální útok. A bude hůř, obávají se Rusové po masivní dronové smršti

Falešné slevy u soudu. Žaloby už kromě Albertu podaly i Kaufland a Mountfield

Opustil fotbal, rozjel miliardový byznys. Jota míří výš než kdy dřív na trávníku

ŽIVĚ Povstání online: Povstalcům už pomáhají i vlasovci. Další hromadný masakr v režii SS

ŽIVĚ
Povstání online: Povstalcům už pomáhají i vlasovci. Další hromadný masakr v režii SS