Devatenáctiletá Marta Fuchsová, dívka s hnědýma očima a kaštanovými vlasy, si 21. října 1941 nedaleko malířské akademie u pražské Stromovky zkracovala cestu přes sad "U Studánky". Zadržel ji sadový zřízenec, zaměstnanec magistrátu, a odvedl na policejní stanici ve Veletržní ulici. Přečin: procházení parkem, pro Židy zakázané.
O týden dříve, kousek odtud, nastoupila třiačtyřicetiletá Helena Sabathová do tramvaje číslo šest. Byla zatčena. "Již od mládí jsem nervově nemocná a dostávám občas záchvaty, při nichž vůbec nevím, co dělám. Tak se stalo i v tomto případě, kdy jsem dostala nervový záchvat, a aniž bych si toho byla vědoma, nastoupila jsem do vozu elektrické dráhy. Prosím proto, aby mi toto bylo prominuto," zapsali její obhajobu četníci z holešovické služebny.
Sabathová se odpuštění nedočkala, dostala sedm dnů vězení, z něhož se mohla vykoupit jenom tím, že by zaplatila pokutu dva tisíce korun. Jako Židovka do tramvajového vozu vstoupit nesměla.
Nedaleko, u Letenského náměstí, byl již v únoru 1940 zatčen za návštěvu restaurace "U Procházků" Rudolf Beck. Tři dny vězení nebo pokuta tisíc korun. O několik ulic dál a o půldruhého roku později byl v této části Holešovic zadržen i Bruno Weinstein. Vešel do vinárny. Dva týdny vězení. Stejný trest si vysloužila i Kamila Bondyová za to, že byla u místní kadeřnice mimo dobu stanovenou pro Židy. O něco méně přísnějšího verdiktu se dočkala například Elsa Katzová či Olga Rosenzweigová. Chtěly ve zdejších obchůdcích nakoupit jídlo v době, kdy měli Židé nákup zakázán.
Tyto vybrané incidenty, které se před osmi desítkami let staly ve čtyřech holešovických ulicích, jsou jen nepatrnou zmínkou v obrovském množství případů šikany a perzekuce Židů v době nacistické okupace. Jsou jen drobnými červenými body v interaktivní mapě MemoGIS, kterou nyní vytvořil Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky ve spolupráci s Institutem Terezínské iniciativy a Multikulturním centrem Praha.
A také jsou vlastně tím nejmenším, co pro československé Židy nacisté ve 30. a 40. letech minulého století připravili. Jen v malém okolí Letenského náměstí v pražských Holešovicích zmizely za druhé světové války desítky sousedů židovského původu. Okupanti je zpravidla odvlekli do koncentračních a vyhlazovacích táborů a zavraždili.
Takový tragický osud potkal všechny, kteří jsou zmínění v úvodních odstavcích tohoto textu.
Webová aplikace na online mapě Prahy nabízí nejen informace o místech pronásledování lidí v případech porušování protižidovských opatření, ale právě i o obětech holokaustu. "Velké soubory dat, včetně fotografií obětí a rozsáhlého souboru digitalizovaných dokumentů, shromážděné pro výzkum, připomínku a vzdělávání, lze tak poznávat skrze prostor," komentuje aplikaci MemoGIS Michal Frankl z Oddělení moderních sociálních a kulturních dějin Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
Na klíčové spojení s prostorem upozorňuje i výkonná ředitelka spolku Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová. "Sama jsem si to uvědomila, když jsem s pomocí aplikace prošla svou každodenní cestu do práce a našla čtyřicet tři případů perzekuce a segregace židovských obyvatel," říká.
Křižovatka holešovických ulic Dukelských hrdinů a Veletržní sehrála důležitou a neblahou roli během židovských transportů. Proto redakce vybrala příklady právě z této části města. Desetitisíce lidí židovského původu odsud po odevzdání veškerého osobního majetku odcházely na nádraží Bubny, odkud je okupanti deportovali do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů. První transport vyjel z pražského nádraží do Lodže 16. října 1941. Během války pak bylo zavražděno na 80 tisíc Židů z protektorátního území.
Interaktivní mapa přináší rovněž informace například o tom, že nedaleké prostory Výstaviště se staly během německé okupace skladem nábytku, který byl Židům před jejich nuceným odjezdem zabavován.
Zákaz parků a veřejných plováren
Jak už je z konkrétních příkladů v úvodu zřejmé, autoři webové aplikace detailně popisují i restrikce, které během druhé světové války pro židovské obyvatele platily. Například od května 1940 bylo Židům zakázáno vstupovat do veřejných parků, sadů, zahrad a na hřiště v obvodu hlavního města a setrvávat v nich. Tato restrikce se týkala třeba i přilehlých Letenských sadů.
Mezi další restrikce patřila například ta ze srpna 1939, která se týkala zákazu pobytu lidí židovského původu na městských plovárnách a veřejně přístupných koupalištích. Rudolf a Lily Langweilovi či Hildegard Larischová byli v červenci 1941 zatčeni za porušení tohoto protižidovského nařízení v Braníku na jihu Prahy. Sedm dní vězení, nebo pokuta tisíc korun.
Ten slunečný letní den skončily na služebně i Erna Parkusová, devatenáctiletá Edita Upřimná a sedmnáctiletá Mařenka Poláková. O kousek dál se koupaly ve Vltavě. Nesměly. Třiačtyřicetiletý obchodní zástupce Richard Bondy byl potrestán jen za to, že seděl na břehu řeky.
"Zákaz vstupu na plovárny a koupaliště byl nejen součástí vytlačování Židů z veřejného prostoru, ale souvisel také se stereotypy židovské nečistoty a strachu z vody. Vyloučení z těchto zařízení se navíc dlouhodobě objevovalo jako požadavek radikálních antisemitů, včetně českých fašistů," dodává Michal Frankl.
Langweilovi, Bondy ani Mařenka Poláková, nikdo ze jmenovaných, se konce války nedožil. Nacisté je všechny zavraždili.
Mapová aplikace MemoGIS takových osudů přináší tisíce. Je tak další interaktivní možností, jak uchovat historickou paměť pro současníky i další generace. "Věříme, že učitelům a studentům aplikace umožní klást nové otázky o holokaustu a rasové segregaci a turistům poskytne jinou zkušenost při objevování metropole s bohatou multietnickou historií," dodává Eliška Ševčíková Waageová z Institutu Terezínské iniciativy.
