Kuřim - Zpoza pevného katru vykukují páry zvědavých očí. „Tady je to jako v mateřské školce," směje se jeden z mužů. Nápis nad mřížemi však nenechává na pochybách: jsme mezi nejtěžšími zločinci.
Věznice v Kuřimi má jako jediná speciální oddělení pro vězně, kteří spáchali závažné sexuálně motivované trestné činy a mají soudem nařízenou ústavní léčbu. Pouze tady mohou podstoupit léčbu už v průběhu trestu.
A právě sem minulý rok zavítali kontroloři výboru Rady Evropy CPT, kteří následně Česko ostře zkritizovali za chirurgické kastrace těchto odsouzených.
Omluvil bych se
Speciální oddělení K9 je umístěno v prvním patře jednoho z vězeňských paneláků na okraji moravské Kuřimi. Od ostatních oddělení jej odlišuje pouze cedulka s nápisem „S ochranným léčením sexuologickým."
Hned za katrem má kancelář vězeňský psycholog. Stěnu místnosti ověšenou fádními obrázky krajinek zpestřuje naučná mapa mužského reprodukčního systému. Naproti nad skříní visí symbolicky dva meče.
Do místnosti přichází tichý nenápadný muž ve vězeňském mundůru. Říkejme mu Slávek. Je mu padesát, třikrát znásilnil, ve vězení strávil celkem 28 let. Za deset měsíců půjde na svobodu.
„Když si vzpomenu, co jsem udělal, mám z toho špatný pocit," říká tlumeným hlasem. „Omluva by to nevrátila, ale určitě kdybych mohl a měl jsem příležitost, tak bych se těm ženám omluvil."
Slávek žije na speciálním oddělení společně s dalšími 53 vězni osmým rokem. Na celách nejsou ani mříže ani zámky, vězni se mohou volně pohybovat po chodbě a navštěvovat se.
Na chodbě si mohou uvařit čaj, či připravit na vařiči malé jídlo. Relaxovat mohou třeba v kuřárně, u televize nebo s pornočasopisem, které tu jsou povolené.
Dvě tváře kastrace
Slávek je jedním z pěti odsouzených, kteří za dobu existence speciálního oddělení zažádali o chirurgickou kastraci.
„Poté, co jsem byl propuštěn po 9 letech z vězení ve Valdicích, jsem se vrátil k rodičům, měl jsem dobré zaměstnání, dobrý příjem až 70 tisíc a našel jsem si přítelkyni. Nic mi nescházelo, přesto jsem to po dvou letech spáchal znovu," popisuje Slávek. „Proto jsem si ještě ve vazbě zažádal o chirurgickou kastraci. Myslel jsem si, že mě to ochrání, abych to nespáchal znovu."
Nakonec ale od svého rozhodnutí ustoupil, a v podstatě dává zapravdu evropským kritikům, kteří poukazovali na problematičnost chirurgických kastrací.
„Když jsem se o to začal zajímat víc, došlo mi, že chirurgická kastrace má dvě tváře, může sice pomoci, ale může zároveň zvýšit agresivitu," říká. „Moje manželka se o tom radila se sexuologem, tak jsme se dohodli, že to nepodstoupím. Nechtěl jsem, abych po té kastraci spáchal ještě krutější čin, než dosud."
Slávek se teď čtvrtým rokem podrobuje tzv. chemické kastraci, kdy je mu pomocí léků snižována hladina testosteron až na úroveň hladiny žen. Ačkoliv již jeho mužské hormony klesly pod potřebnou míru, bere je dál.
„Radši je budu brát pořád. Je mi jasné, že léky nezmůžou vše, vždy je procento rizika, ale když je budu brát, tak ho snížím na minimum," doufá Slávek. „Návratu se nebojím. Hodně jsem tu pochopil a změnil se. Je mi líto, že jsem něco udělal ženám, chtěl bych se k nim chovat jinak. Hodně jim dlužím. Když jsem tu dělal zahradníka, nosil jsem aspoň ženám každý den do kanceláří květiny."
Nemocní lidé
Věznice Kuřim v číslech
- Celkem zde žije na 600 vězňů
- Speciální oddělení K9 existuje 11 let
- Oddělením K9 prošlo na 263 odsouzených
- O chirurgickou kastraci zažádalo 5 odsouzených
- Tři z nich zákrok podstoupili
- Další tři vězni nastoupili trest již po zákroku
- Recidiva odsouzených z K9 je kolem 6%
- Recidiva odsouzených z jiných věznic je 85%
Zdroj: Věznice Kuřim
U zrodu tohoto speciálního oddělení pro sexuální devianty stály přitom právě ženy - současná ředitelka zařízení Zuzana Kalivodová a sexuoložka Růžena Hajnová.
Společně daly oddělení specifická ráz, kdy se společně s výkonem trestu provádí zároveň i ústavní sexuologická léčba.
Podle zakladatelek oddělení je klíč k úspěchu ve schopnosti rozlišit delikventy od deviantů. Na delikventy totiž žádná terapie ani kastrace neplatí.
„Delikventi páchají trestné činy z různých důvodů jako je třeba patologie osobnosti," říká ředitelka Kalivodová. „Dvianti se sice dopouštějí zavrženíhodných skutků, ale vedou je k tomu biologické pohnutky. Jsou to nemocní lidé."
Právě pro tento typ lidí založily oddělení K9. Slávek stejně jako ostatní jeho obyvatelé mají kromě trestu nařízenu i sexuální ústavní výchovu. Zatímco v běžném vězení ji musí absolvovat až po odpykání trestu, v Kuřimi podstupují terapii už ve věznici.
Odsouzení mají přesný terapeutický program, který musí dodržovat. Skupinové psychoterapie probíhají dvakrát týdně zvlášť pro sexuální agresory a pedofily.
„Nejsem krvelačná," říká o sobě ředitelka Kalivodová. „Chápu tyto odsouzené přes jejich deviaci, ale je to někdy velmi složité."
O vězně se kromě stráže starají psychologové, vychovatelé, pedagogové, terapeuti. Vězni mohou uchodit také na kroužky, někdo hraje šipky, šachy, jiný chodí na přírodovědecký kroužek, nebo třeba na společenskou výchovu.
Kritika CPT: Nesmysl
Kritiku za chirurgické kastrace, kterou si vysloužilo i zařízení v Kuřimi vedení věznice odmítá. „To je nesmysl," nebere si servítky sexuoložka Růžena Hajnová. „Jejich kritika je vedená lobbystickými zájmy farmaceutických firem. Chtějí propagovat chemické kastrace."
Podle Hajnové je totiž chirurgická kastrace zárukou, že deviant nespáchá znovu sexuální delikt. „U chirurgických zákroků máme nulovou recidivu," říká. „Zatímco u chemické kastrace je recidiva kolem 10-15%."
Avšak při pohledu do složení kuřimské K9 vypadá statistika poněkud jinak. Na oddělení jsou v současné době tři muži, kteří chirurgickou kastraci podstoupili, a přesto opět spáchali trestný čin.
„Také bych neřekla, že je to nula procent," mírní výrok sexuoložky ředitelka Kalivodová. „Po chirurgické kastraci je sice nefunkční pohlavní orgán, ale mozek funguje stejně. I po kastraci tak může spáchat delikt."
Přesto ředitelka také nesouhlasí s kritikou Rady Evropy. „Jsem přesvědčena, že naši odsouzení rozhodnutí o kastraci nedělají pod tlakem," říká. „Ale je spousta úhlů pohledu a CPT má na ten svůj právo. Já si však myslím, že by lidé, kteří jsou takto nemocní a bez úspěchu vyčerpali všechny jiné možnosti léčby, měli mít možnost se pro tento zákrok rozhodnout."
