Aktuálně.cz: Rvačku ministerského náměstka s policistou - ve vašem případě dokonce s resortním vojenským policistou - tu nemáme každý den. Co se tedy v armádním rekreačním zařízení v krkonošském Bedřichově vlastně stalo?
Pavel Beran: Stejnou otázku si kladu už několik dnů i já. Pokusím se to shrnout: v Bedřichově se konal seminář našeho odboru dohledu nad armádními akvizicemi. A když seminář po celodenním jednání skončil, zašli jsme s několika sekčními řediteli do restaurace U Medvěda. Zavládla v ní přátelská atmosféra a já se k ní snažil, například obsluhováním u baru, přispět. Mám rád, když je lidem kolem mě dobře, když jsou spokojení a veselí. Pomáhal jsem proto i barmanovi a žertoval s lidmi, jimž jsem naléval, zatímco barman markoval. Jako student jsem si v baru přivydělával, rád si tuhle dobu občas připomenu, baví mě to.
A ta rvačka?
Po nějaké době jsem si řekl, že už to přece jen stačilo, a šel si s kolegou a několika armádními letci, s nimiž jsem se ten večer v restauraci seznámil, zakouřit ven. Já si totiž jim podobných bojovníků nebo těch, kteří vyjíždějí do riskantních misí, velmi vážím, mám k nim obrovskou úctu. Jenomže když jsem jim to v té euforické a velmi pozitivní náladě říkal, dostal jsem venku od nějakého cizího chlapa zákeřně zničehonic obrovskou ránu loktem do nosu. V tu chvíli jsem vnímal jen křupnutí nosních kůstek, na několik vteřin jsem byl úplně mimo.
Vy jste se s útočníkem u toho baru pohádal nebo ho urazil nevhodnou poznámkou, což se také říká?
Neměl jsem ten večer s nikým ani tu nejmenší rozepři. A s vojáky už vůbec ne. Na svůj účet jsem například zmíněným letcům, kteří prošli Afghánistánem, objednal pití. Pro mě osobně je velmi příjemné si s takovými lidmi dát cigaretu. Možná je to trochu naivní, ale já to tak cítím. Takže je to právě naopak - snažil jsem se kolem sebe šířit dobrou náladu, a ne někoho provokovat. Natož vojenského policistu, jak se později ukázalo.
S tímto vojenským policistou jste se tedy neznal? Před konfliktem jste spolu nemluvili?
Ne.
A nebylo by ve vaší pozici lepší tu ránu přijmout a podat trestní oznámení na útočníka než se hned rvát?
Ono se to při teoretizování, jak jsem měl reagovat, lehce řekne. Když jsem se z té rány jakžtakž vzpamatoval, zavalil mě obrovský pocit ponížení a vzteku. Celý večer jsem byl v pohodě a myslím, že i lidé kolem mě… a najednou vás takhle někdo zákeřně zazdí.
V tu chvíli jsem nemyslel na to, že jsem náměstkem ministra. Navíc jsou mi cizí papalášské manýry, takže to nikomu ze zásady nedávám najevo. Uvažoval jsem a reagoval instinktivně v sebeobraně jako každý normální chlap, kterého bezdůvodně napadne podnapilý magor.
Jasně, mohl jsem se válet v krvi na zemi a pak podat trestní oznámení, anebo se naopak bránit a útočníkovi to vrátit. Zvolil jsem to druhé.
Chtěl jsem se navíc dozvědět, o co mu vlastně jde. Takže jsem tomu chlapovi ránu jednoduše vrátil. Nevěděl jsem pochopitelně, že jde o vojenského policistu v civilu, ale i teď si myslím, že jsem jednal správné. Byli u toho svědci, takže věřím, že vojenská policie dojde při šetření incidentu ke stejnému závěru: byl jsem napaden a bránil se útoku.
Vojenského policistu ovšem odvezla záchranka, zatímco vás republiková policie. Nebyla vaše obrana nepřiměřená?
Rád to vysvětlím. Ve vozidle záchranné služby ošetřovali lékaři mě i vojenského policistu. A prý s tím vybočeným a krvácejícím nosem musím do nemocnice.
Odvoz do nemocnice doporučovali i tomu vojákovi. Namítl jsem ale republikovým policistům, že by asi nebylo moc šťastné, abychom spolu seděli v jedné sanitce. Záchranáři tedy policii požádali, zda by mě do nemocnice neodvezli oni. Neměli s tím problém.
Rvačka kvůli milence? Nesmysl, namítá náměstek
Je mi to nepříjemné, ale musím se zeptat na vaši údajnou milenku, kvůli níž měla podle některých zdrojů rvačka vzniknout.
Jsem rád, že se na to ptáte. Taky jsem si ten nesmysl o sobě přečetl. Žádná má podřízená údajná milenka tam nebyla a s podřízeným kolegou, který se mnou v Bedřichově služebně byl, žádný poměr nemám.
Asi to budu muset říkat ještě mnohokrát, ale o žádném motivu útoku vojenského policisty nevím, natož o nějaké mé milence. Žádnou nemám, ani v tom Bedřichově jsem se nijak zvlášť s žádnou ženou nebavil. Nevím, jak jinak mám tento nesmysl vyvrátit.
A protože jsem za tím barem byl tak trochu středem pozornosti, může mé bezkonfliktní chování potvrdit i řada svědků. Měl jsem sice něco vypito, ale nebyl jsem opilý. Jak říkám, snažil jsem se o přátelskou atmosféru, protože mám rád, když jsou lidi v pohodě a dobře se baví.
Vadím možná některým zbrojařům
Mluví se o vás i v souvislosti s vaší bezpečnostní prověrkou. Podle týdeníku Euro bylo zahájeno řízení o jejím odebrání, stejně jako u bývalého šéfa brigády rychlého nasazení Miroslava Hlaváče. Euro z toho vyvozuje, že jste s plukovníkem Hlaváčem nepohodlní vlivným zbrojařským skupinám, které se vás snaží zdiskreditovat. Co si o tom myslet?
Začátkem tohoto roku jsem byl ministrem obrany (Martinem Stropnickým) požádán, zda bych nepomohl s řízením sekce vyzbrojování a akvizic. Souhlasil jsem, a byl tak dočasně - což je důležité - pověřen řízením této sekce. Pustil jsem se tedy do řízení některých klíčových obranných projektů v desítkách miliard korun, a tedy i jejich konečné ceny, kterou za ně ministerstvo obrany zbrojovkám zaplatí.
V tu chvíli mi Národní bezpečnostní úřad oznámil, že zahájil řízení o odebrání mé bezpečnostní prověrky na stupeň tajné. Důvody, proč a co na mě někdo někde řekl, neznám a zřejmě se je ani nikdy nedozvím. Bezpečnostní prověrku nicméně stále mám a Národnímu bezpečnostnímu úřadu odpovídám na jakékoliv dotazy.
Řekněte tedy: jste podle vás někomu nepohodlný kvůli armádním zakázkám, jak naznačuje týdeník Euro?
No… mohu si to myslet. Ke spoustě projektů jsem se vyjádřil, že by bylo dobré je přehodnotit. Možná to tedy bylo pro některé skupiny dodavatelů úzce napojených na armádní zakázky už neúnosné, abych v tom dál pokračoval. Někomu je zřejmě mé pobývání na postu náměstka ministra pro ekonomiku a akvizice nepříjemné. Ten dojem z toho prostě mám.
Dlouhodobě kritizuji nevýhodné zakázky a některé vyloženě nepodporuji. Při jednání s dodavateli tlačím na rozumnou cenu, což se i v mnoha případech podařilo. Možná proto vadím.
V mé kompetenci kromě toho nejsou jen zakázky, ale i stanoviska k ochraně územních zájmů… vyjadřuji se tudíž i k nejrůznějším stavebním povolením. Například mé boje se staviteli větrných elektráren - protože jejich zájmy bývají leckdy v rozporu se zájmy obrany země - by vydaly na román.
Tak tedy ještě jedna citace. Server E15.cz uvádí, že jste se mimo jiné dotkl zájmů zbrojařské firmy Omnipol, a to při řešení nákupu modernizovaných střel RBS-70. Obdobně jste prý zasáhl do projektu vozidel Titus, kde jste tlačil společnost Czechoslovak Group k výraznému snížení nabízené ceny. Navíc máte podle E15 dlouhodobě napjaté vztahy s Vojenským zpravodajstvím, které mimochodem proslulo v minulosti řadou skandálů, ale i diskreditací jemu účelově nepohodlných generálů.
Tyhle úvahy či spekulace jsem teď o víkendu rovněž četl a nebudu na ně odpovídat. Omlouvám se. S redaktorem E15.cz jsem nehovořil. Jsou to jeho úvahy.
Ani v drogách nejedu
Nejsem sám, kdo v poslední době zaznamenal informaci, že jste údajně zapleten do drog.
Za otázku na drogy jsem rád. Taky jsem ty zvěsti - už někdy v polovině července - zaslechl. Že prý jsem na nich závislý. Možná si "mé drogy" někdo vysvětloval tím, že jsem schopen úspěšně řídit dvě důležité sekce ministerstva obrany najednou. I pomluvy o drogách beru jako součást účelových snah se mě zbavit.
V tomto případě to ovšem už zachází dost daleko, takže jsem se kvůli těmto pomluvám obrátil na ministra obrany a ujistil ho, že mám k drogám velmi vyhraněný negativní vztah. A předložil mu navíc čerstvé toxikologické testy (ať už vlasů či moči) z Ústřední vojenské nemocnice. Se zcela negativními výsledky. Protokoly mohou komukoliv ukázat. Zároveň jsem pana ministra požádal, aby vyšetřováním mé "drogové závislosti" pověřil Vojenskou policii.
A co na to Martin Stropnický?
Vybral si mě kdysi do svého týmu, jsem stále jeho náměstkem, takže předpokládám, že mám jeho důvěru. Vždy jsem ostatně jednal ve prospěch tohoto resortu a tedy i ministra obrany. A pokud jde o drogy? Řekl mi, že mi věří.
Nasbíralo se toho na vás víc než dost. Předestíráte tu mimochodem dost šokující pohled do zákulisí tlaků na armádní zakázky.
Jsem ve stejné pozici jako každý jiný úředník (ministra obrany nevyjímaje), který hlídá státní peníze v desítkách miliard a který má nějaký vliv na výběr dodavatelů.
Možná to bude znít sebevědomě, ale když děláte svou práci dobře, tak budete mít vždy nepřátele, někdy i dost nepřátel. Tak to vždy bylo, je a bude. Ale není to ještě důvod, aby člověk polevil, snažil se mstít nebo si stěžoval médiím. Tohle je vlastně první obsáhlejší rozhovor, který dávám. A ještě jen kvůli té hloupé rvačce. Ale fakt nefňukám. Beru to, jak to je. Takže teď si dám od médií opět na dlouho pokoj.
