Odevzdání bylin ve výkupně je pro sběrače slastným finále, kterému však předchází několik dnů práce. Byliny je třeba najít (pokud je nepěstují přímo na zahradě), natrhat a poté také pečlivě usušit. „Nejvíce lidé sbírají bezový a lipový květ, naopak poskromnu nosí méně známé druhy, jako je třeba lomikámen zrnatý,“ říká Iveta Mikešová z výkupny Byliny Mikeš, která sídlí v Jihočeském kraji.

„Nejvíce lidé sbírají bezový a lipový květ, naopak poskromnu nosí méně známé druhy, jako je třeba lomikámen zrnatý.“Iveta Mikešováz výkupny Byliny Mikeš

Potvrzuje, že většina jejich zákazníků má sběr rostlin pouze jako přivýdělek, častými sběrači jsou důchodci. „Máme ale i sběrače, kteří si přes léto přijdou na několik desítek tisíc, ale znamená to práci alespoň 12 hodin denně,“ uvádí Valdemar Grešík, jehož stejnojmenná firma vykupuje asi dvě desítky druhů rostlin pro nejrůznější využití.

Sběr a sušení bylin mají svá pravidla. Rostliny se musí sbírat za pěkného a suchého počasí, listy se musí otrhávat zpravidla ještě před rozkvětem rostliny. Květy se odstřihávají nůžkami, natě se trhají a plody musí být posbírány v době plné zralosti. Kořenky a oddenky se vyrývají na jaře nebo na podzim z vlhké země, následně se musí opláchnout vodou a opět usušit.

„Máme ale i sběrače, kteří si přes léto přijdou na několik desítek tisíc, ale znamená to práci alespoň 12 hodin denně.“Valdemar Grešíkfirma Valdemar Grešík - Natura

Rostliny musí také pocházet z čistých lokalit, zakázáno je sbírat ve velkých městech, v okolí továren, u silnic, v parcích nebo přírodních rezervacích. Trhat je dovoleno pouze takové množství, které je možno reálně usušit. „Po usušení u jednotlivých šarží provádíme analytickou a mikrobiologická kontrolu,“ dodává Grešík.

Ve výkupnách nepřijímají poškozené, vybledlé či jinak napadené části rostlin. Dodávka musí být čistá a rostliny dobře usušené. Podle Mikešové však dochází k nepřijetí bylinek minimálně. „Většinou je na vině právě špatné usušení,“ vysvětluje.

Kdyby byla nabídka větší, podle výkupen by pro ni měli rychle odbyt. Některé firmy už ale řeší nedostatek dodávek bylin z výkupen zakládáním vlastních farem. „Mátu máme od našeho farmáře z Vysočiny, a abychom si zajistili dostatek čerstvých bezových květů, vysadili jsme si vlastní sady. Dnes už máme v okolí Jablonce čtyři,“ uvádí Jan Vokurka, jednatel firmy Kitl, která se zabývá výrobou sirupů. Největší nouzi má Kitl o květ bezu černého. „Krátká sezona na sběr květu nám připravuje každoroční napětí, zda to dobře dopadne a zda nám bez vydrží na celý rok,“ říká Vokurka.

„Krátká sezona na sběr květu bezu černého nám připravuje každoroční napětí, zda to dobře dopadne a zda nám bez vydrží na celý rok.“Jan Vokurkajednatel firmy Kitl, která se zabývá výrobou sirupů

Bylinky z celého Česka používá do své kosmetiky také kosmetická společnost Manufaktura. „Máme české dodavatele a využíváme i lokální sběrače, sbírají i naši zaměstnanci,“ sdělila zástupkyně Manufaktury Kateřina Novotná. Na vyšší cenu některých rostlin si nestěžuje, odpovídá to podle ní odvedené práci, kterou sběrači musí vynaložit. Dosud se firmě ještě nestalo, že by jí některé byliny chyběly. „Máme v záloze naštěstí databázi menších pěstitelů,“ dodává Novotná. Od menších bylinkářů berou například levanduli.

O usušené rostliny, které se využijí ve voňavkářství či farmacii, mají zájem i zahraniční firmy. Největším odbytištěm je Německo, kam bylo v roce 2018 vyvezeno přes 930 tun usušených rostlin.

Poptávka o byliny tedy je, nicméně sběračů je málo a klima situaci zrovna nenahrává. Většina vyexpedovaného zboží tak pochází spíše z farem, které se zaměřují na pěstování jednoho druhu byliny. „Sušenou levanduli vyvážíme například na Slovensko. Naše esenciální oleje, které vyrábíme z vypěstované levandule, získaly v soutěžích na Novém Zélandu a USA tři stříbrné medaile. O bylinné produkty je zkrátka i v zahraničí zájem,“ uvedla Anna Nová Kučerová z Levandulové farmy pod Řípem.