Praha - Jen výjimečně se v Poslanecké sněmovně stane, aby v průběhu projednávání změny zákona nepadlo téměř ani jedno slovo výhrad a emoce naplno vypukly až jejím schválení. Přesně to je však případ úpravy názvu státního svátku 17. listopadu, kterou schválili poslanci.
Ten se už nebude nazývat 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii, ale 17. listopad - Mezinárodní den studenstva a den boje za svobodu a demokracii. Zdánlivě nepodstatná úprava, která vyvolala velké protesty pravicových poslanců, přitom "proplula" Sněmovnou původně takřka bez pozornosti.
Jak se to přihodilo? Když poslanci začali loni v září projednávat novelu zákona, která se týkala svátků a významných dnů, nebylo tam původně o 17. listopadu ani slovo. Skupina poslanců se ve svém návrhu soustředila na úplně jiné datum a zcela odlišné historické kulisy.
Eliška Přemyslovna, Jan Lucemburský.... A 17. listopad
Zákonodárci chtěli v rámci "pozvednutí" národního sebevědomí a hrdosti dostat do kalendáře 31. srpen jako významný den české státnosti, protože v tento den roku 1310 se spojily vládnoucí rody Přemyslovců a Lucemburků. Eliška Přemyslovna se totiž provdala za Jana Lucemburského a společně měli později syna Karla IV.
Ve Sněmovně na podzim následovala dlouhá debata, ve které poslanci proprali historii českého státu všemi možnými způsoby. Takže jim zřejmě nezůstaly síly ani pozornost sledovat vystoupení exministryně spravedlnosti za ANO Heleny Válkové, která jen tak mimochodem navrhla úpravu názvu svátku 17. listopadu.
Nejdříve tento návrh přednesla v prvním čtení právě v loňském září - a nikdo z poslanců neměl jakékoliv připomínky. Podruhé se připomněla ve druhém čtení letos v únoru - a zase nikdo nic nenamítal. Téměř ticho bylo dokonce i teď ve středu, kdy se Válková připomněla potřetí.
Podobný návrh komunistů neuspěl
Jedinou výjimkou byl Martin Novotný z ODS. Těsně přes schvalováním upozorňoval, že studentské hnutí, které by se podle návrhu Válkové v názvu nově objevilo, bylo v minulosti zneužíváno komunisty a dalšími ultralevicovými hnutími. "Ta měla shodou okolností sídlo v naší zemi, jejichž funkcionáři byli také vysocí představitelé budoucí naší komunistické strany," namítal Novotný.
Mimochodem, poklidný průběh byl o to překvapivější, že Válkové návrh byl obdobný předloňské předloze komunistů. Ta ale vyvolala odpor a Sněmovna jej vůbec neschválila.
Tentokrát ale dopadlo hlasování zcela jinak, Novotný a další zástupci pravice byli přehlasovaní. Pro návrh Válkové hlasovala ze 172 poslanců rovná stovka přítomných, mimo jiné 36 zákonodárců z ČSSD, 24 z ANO, 28 komunistů (všichni přítomní), a tři z KDU-ČSL.
Kalousek dlouho mlčel. Nečekal, že to projde
Až po hlasování se spustila bouře. Nejostřeji vystupoval předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. "Nemám právo vás soudit, ale dovolte, aby mi z toho bylo špatně od žaludku," řekl mimo jiné na adresu těch, kteří byli pro změnu.
Proč se ale neozval už během projednávání zákona? "Mě ani ve snu nepadlo, že poslanci návrh schválí, všichni jsme měli přece v paměti ještě to, jak s obdobným návrhem jako paní poslankyně Válková přišli komunisté. A teď najednou takový výsledek hlasování... prostě jsem to nečekal," přiznal pro Aktuálně.cz Kalousek a trval na tom, že úprava názvu svátku 17. listopadu je mnohem větší změnou, než se může na první pohled zdát.
"V dosavadním názvu Den boje na svobodu a demokracii je obsažený i boj studentů. Ale název Mezinárodního dne studenstva byl zprofanovaný komunisty, a proto tolik usilovali o to, dostat tento svátek do kalendáře. Jde o symbol, přitom už před 23 lety jsme něco takového odmítli, a teď jsme se v tomto vrátili do komunistických časů," stěžuje si Kalousek.
Deník Aktuálně.cz se během celého čtvrtka snažil kontaktovat exministryni a poslankyni Válkovou s dotazem, za jakých okolností vznikal její pozměňovací návrh, ale Válková celý den telefon nebrala.
Pokud jde o hlavní věc, kterou poslanci řešili, tedy Elišku Přemyslovnu a Jana Lucemburského, vše dopadlo jinak. Jejich sňatek nebude svátečním dnem, dokonce ani jejich jména. Svátečním dnem bude 14. květen, kdy se jim narodil Karel IV.
