Měl jsem předsudky, že v alternativním školství děti zaostávají, říká režisér Havelka

Dominika Hejl Hromková Dominika Hejl Hromková
13. 9. 2023 19:05
Jiřího Havelku lidé znají jako režiséra úspěšné komedie Vlastníci, teď ho mohou každou středu diváci ČT2 vidět v poněkud netypické roli. Provází dokumentárním seriálem Jak se dělá dobrá škola. S televizním štábem objel deset základních a středních škol s progresivnějším přístupem k výuce.
Jiří Havelka s filmovým štábem navštívil deset základních a středních škol. Divákům ukáže současné trendy ve vzdělávání.
Jiří Havelka s filmovým štábem navštívil deset základních a středních škol. Divákům ukáže současné trendy ve vzdělávání. | Foto: ČT

Zjistil jste během natáčení recept na to, jak udělat dobrou školu? 

To ne a ani to nebylo naším cílem. Žádný recept nefunguje plošně a výběr škol udělal scénárista Tomáš Feřtek tak, aby ukázal škálu možností. Každá ze škol se snaží uplatňovat progresivnější metody tak, aby nebyly úplně revoluční, ale aby to organicky zapadlo do toho, kde škola je a jakou funkci plní. 

Bylo jednoduché v Česku najít deset škol, které představíte jako ty dobré? 

Tyto školy mohou inspirovat, což ale neznamená, že se na nich všechno daří. Naopak často mají za sebou náročné krize, dostaly se do různých slepých uliček, ale právě to, že se neustále adaptují a vyvíjejí, je inspirací. Jsou to školy, které obstály v čase. 

Jaký teď máte dojem z českého školství? 

Jsem docela optimistický, protože námi navštívené školy nebyly v jednoduchých situacích. Skoro každá s něčím bojovala. Přírodní gymnázium hledalo prostory, základní škola Na Beránku se chtěla rozšiřovat.

Já si pamatuju školství z dob socialismu a od té doby jsme urazili obrovský kus cesty. Dnes vidíte, že existuje škola jako svobodná platforma, která s dobrým ředitelem s vizí dokáže přizpůsobit rámcový vzdělávací program tak, aby byl smysluplný pro žáky i rodiče.

Souhlasím s větou Tomáše Feřtka, že není důležité vytvořit dokonalou školu pro děti, ale především najít školu pro rodiče, aby oni byli spokojení. To je klíčové. Není to jenom o tom, jak se má učit, ale i o propojení s očekáváním a ambicemi rodičů. 

Hned v prvním díle o pražské montessori škole Na Beránku zaznělo, že je to vhodná škola pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče.

Zvlášť na prvním stupni základní školy dítě nemá definované požadavky, kdežto rodič je má dané velmi přesně. Snažili jsme se s rodiči dělat rozhovory, ale náš seriál chce být opakem k hranému Ochránci. Ten upozorňuje na systémové chyby a slepé skvrny vzdělávacího systému, my na pozitiva. Sice jsme se ptali rodičů na různá negativa, předsudky a stereotypy, ale do výsledného střihu se toho tolik nedostalo, protože hlavním principem bylo inspirovat a ne dělat investigativní žurnalistiku.

Měl jste nějaké předsudky?

Úplně na každé škole jsem s nějakým předsudkem bojoval. Asi nejvíc na nejznámějších alternativách, tedy montesorri a waldorfské školství. Zvlášť to druhé pro mě bylo v některých momentech na hraně toho, jestli bych tam svoje dítě dal. Přijde mi skvělé propojení s manuální činností, práce se dřevem, zapojení celého těla, pohybu a rytmiky do výuky například vyjmenovaných slov. Měl jsem ale pocit, že žáci třeba šesté třídy jsou v některých ohledech pozadu.

Pak jsme ale mluvili s osmáky a deváťáky a bylo evidentní, že se vše dorovnalo. Jen to prostě všude probíhá jiným tempem. S přestupy na jinou střední školu nemají problém, což mi také jeden předsudek rozbilo. Možná že komunita učitelů zdravící se v kroužku na chodbě kolem hořící svíčky se mi přijímá trochu hůř, ale to je spíš můj blok. Na žádné z těch škol jsem si neřekl, že by tohle byl špatný směr.

Co předsudky spojené se slovním hodnocením? Z průzkumů mezi rodiči vyplývá, že ho spíše odmítají, ale očekávala bych, že většina škol z dokumentu takto hodnotí.

Zažili jsme jenom známky, jenom slovní hodnocení i kombinaci obojího. Každá škola hledá, co je pro ni nejlepší. Já na to popravdě nemám úplně názor.

Nevnímám to jako zásadní věc. Pokud se žák nebo žákyně cítí ve škole bezpečně a cítí důvěru, je celkem vedlejší, jakou formou hodnocení probíhá. Prakticky na všech školách už ale dneska dochází k nějaké kombinaci. Trend omezovat známkování je neúprosný. 

Jiří Havelka s filmovým štábem navštívil deset základních a středních škol. Divákům ukáže současné trendy ve vzdělávání.
Jiří Havelka s filmovým štábem navštívil deset základních a středních škol. Divákům ukáže současné trendy ve vzdělávání. | Foto: ČT

Měly vámi navštívené školy přece jen něco společného? Zmiňoval jste ředitele s vizí.

Neuvědomoval jsem si, jak podstatná je funkce ředitele. Jeho energie, vize, postoj k edukaci a k systému se přenáší na všechny. Samozřejmě se z něj potom stává bojovník za to, aby měl dost peněz na psychologické poradny a speciální pedagogy. S tím bojovali všichni, což byl vlastně další společný jmenovatel všech škol. Dávali velký důraz na individuální přístup a na to, že kromě tradiční pedagogiky mají větší množství speciálních pedagogů či možností, jako je tandemové učení. 

Oslovila vás některá škola natolik, že byste si tam přál jako dítě chodit? 

Takhle jsem to měl prakticky na každé škole. 

I na gastronomickém učilišti?

To bylo neuvěřitelné. Ve Žďáru nad Sázavou propojili gastronomické učiliště s biskupským gymnáziem. Jsou v jedné budově a různě se potkávají. Žáci učiliště tam brigádničí v rámci výuky v kavárně nebo v kuchyni školní jídelny.

Obor cukrářství tam vede absolventka se složitým rodinným zázemím, která má televizní studio a kanál na YouTube. Bylo cítit, že jakmile žák získá pocit vlastní hodnoty, jeho životní dráha se může ubírat jinak.

Jací byli učitelé? Opět se vrátím k prvnímu dílu, kde v montessori škole pedagogové popisovali, kolik volného času věnují přípravě, což bylo velmi daleko od stereotypní představy učitele, který je po druhé hodině odpoledne doma a díky prázdninám má spoustu volna.

Na ty, kteří chtějí, je toho skutečně hodně. Příprava na každou hodinu je strašně důležitá a kromě toho by se měli neustále sebevzdělávat, školit se, komunikačně se propojovat na úrovních kabinetů a ještě mít prst na tepu doby. Zátěž na ně je abnormální a požadavky se pořád rozšiřují. Schopnosti speciálního pedagoga by měl mít částečně každý, workshopů na dávání zpětné vazby je celá řada, školení na šikanu se rozjíždějí. V dnešní době je povinností a nároků na kvalitního učitele extrémně hodně. 

Materiál pro další komedii, jako byli Vlastníci nebo Mimořádná událost, jste na školách nezískal? 

Přemýšlel jsem o tom v jedné malé škole, která bojuje o přežití už jenom kvůli počtu žáků. Pak jsem zjistil, že v Evropě už na podobné téma a ze školního prostředí vzniklo dost filmů. 

Jak se dělá dobrá škola
Autor fotografie: ČT

Jak se dělá dobrá škola

  • Desetidílný dokumentární seriál Jak se dělá dobrá škola vysílá ČT2 každou středu okolo 22. hodiny. Ve středu 13. září má premiéru díl s názvem "Škola, odkud je všechno daleko i blízko" z mateřské a základní školy v Popelíně, vesnici se 490 obyvateli v okrese Jindřichův Hradec.
  • Dokumentární cyklus vznikl jako protiváha k hranému seriálu Ochránce v hlavní roli s Lukášem Vaculíkem, který upozorňuje na nedostatky ve školství. Ochránce měl premiéru před dvěma lety a podle původního plánu už tehdy měl následovat dokument s inspirativními příklady. Natáčení dokumentu ale pozdržel covid. Nyní mohou diváci každou středu vidět reprízu seriálu Ochránce na ČT1 ve 20:10 a po něm na ČT2 pořad Jak se dělá dobrá škola. 
  • Pořadem provází Jiří Havelka, režíroval jej Michael Kaboš. Vznikl za podpory Nadace České spořitelny. Každý díl má zhruba 25 minut. 

Video: Končíme listopadem 1989, stěžovali si žáci Kovymu. S dějepisem někdy pomůže i podcast (29. 6. 2023)

Debata Chytrého Česka: Výuka moderních dějin | Video: Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy