Na jaře 1978 náhle zemřel na infarkt příslušník Státní bezpečnosti Miloslav Kroča, který tehdy pracoval v kontrarozvědce a zaměřoval se na britské agenty na území Československa. Když se jeho žena po jeho smrti probírala pozůstalostmi, narazila také na písemnosti, o nichž se domnívala, že jde o dokumenty Státní bezpečnosti. Vzala je a odnesla na manželovo pracoviště.
Tam tyto papíry způsobily pozdvižení. Dokumenty, které nalezla vdova pro Kročovi, totiž nebyly pouze československé tajné služby, nýbrž i britské rozvědky SIS. Jen díky této náhodě se Státní bezpečnost dozvěděla o jednom z největších známých úniků citlivých informací k tehdy "nepřátelské zemi".
Ihned se rozjelo vyšetřování ministerstva vnitra, které zjistilo, o jak rozsáhlý problém jde. Kroča jako příslušník kontrarozvědky věděl, jaká opatření a nástroje se vůči Britům používají, kdo je na jejich sledování nasazený a tak podobně.
Pozdější zpráva z vyšetřování dokonce uvádí, že "rozsah vyzrazení celé problematiky, včetně forem a metod práce (…), jakož i možné podrobné otypování celého operativního sestavu, neskýtá záruku další úspěšné kontrarozvědné práce proti cizím rozvědkám".
"Možná to byla největší díra v systému StB a je paradoxem, že to byl jeden z jejich lidí. Dá se to srovnat s případy lidí, kteří utekli z rozvědky, jako byl Ladislav Bittman nebo Josef Frolík," říká historik Prokop Tomek, který se Kročovým případem detailně zabýval.
Tím, kdo Kroču řídil, byl Richard Dearlove, příslušník britské zpravodajské služby SIS, která je známá především jako MI6. V Praze v této době působil jako první tajemník britského velvyslanectví a byl na začátku své velké kariéry. Poté působil například v Paříži, Ženevě nebo Washingtonu a v letech 1999 až 2004 dokonce celou britskou rozvědku řídil.
Letos v květnu přijel do Česka, aby pro připravovaný dokument zavzpomínal na své působení v socialistickém Československu. Ústav pro studium totalitních režimů mu při této příležitosti předal kopii složky, kterou na něj Státní bezpečnost vedla. Setkal se i s historikem Tomkem, který jeho roli v Kročově případu popisoval. Ačkoliv se mu pečlivě věnoval, stále zůstává v příběhu dvojitého agenta mnoho nejasností.
"K samotné spolupráci byl, co se týče podrobnosti, i nyní velmi zdrženlivý, omezil se jenom na to základní. Ale je to tradice. Konkrétní kauzy britská rozvědka nezveřejňuje, protože to je neprofesionální. Už jenom to, že o tom kdysi vůbec mluvil, je dost neobvyklé. Některé věci tedy zůstávají bohužel nejasné včetně otázky, proč to Kroča dělal a jestli za tím byl skutečně materiální motiv, který se jeví jako nejpravděpodobnější," doplňuje Tomek.
Ruská láska vedla k rozvodu a finančním problémům
Miloslav Kroča totiž tenkrát nebyl v lehké životní situaci. Pocházel z chudé rodiny, do komunistické strany vstoupil v květnu 1945 a v roce 1953 ho přijali ke Sboru národní bezpečnosti, o rok později už působil jako operativec pod Státní bezpečností, až se nakonec dostal až přímo na rozvědku - tedy na prestižní I. správu ministerstva vnitra. Ačkoliv podle dostupných informací neměl žádné převratné výsledky, v roce 1961 ho poslali studovat do Moskvy vysokou školu sovětské tajné služby KGB.
Kroča, který zprvu neuměl příliš rusky, se zde zamiloval do ženy, která měla socialistickou terminologií velmi kvalitní kádrový profil, jak upozorňuje ve svém článku v časopise Securitas Imperii historik Prokop Tomek. Její otec padl v roce 1939 v boji s Finskem jako major NKVD, bratr v roce 1944 jako parašutista během Slovenského národního povstání. Šlo o tak velkou lásku, že ještě z Moskvy začal Kroča zařizovat rozvod se svou tehdejší ženou, se kterou měl tři děti. Čtyři měsíce po návratu ze Sovětského svazu se znovu oženil a s rodinou utnul kontakt.
"Nedostatek sebeovládání a tak prudké změny v osobním životě byly pro rozvědku signálem osobní nestálosti. To mohlo být nebezpečné při několikaletém vysazení do zahraničí," popisuje ve svém článku Tomek. Navíc se ozvaly manželky i dalších rozvědčíků, které si nepřály, aby jejich muži cestovali na dlouhou dobu na studia do Moskvy, aby se tam i oni nezamilovali.
Kroču tak v roce 1962 přeřadili na krajskou správu do Prahy, čímž přišel o možnost zahraničních výjezdů, díky kterým se daly vydělat slušné peníze. A ty Kroča, který musel platit výživné na tři děti a zařizoval si nový byt, potřeboval. V novém oddělení dostal na starost problematiku boje proti britské rozvědce.
A nadřízeným se jeho práce líbila. V roce 1970 obdržel vyznamenání za dlouholetou úspěšnou práci na ministerstvu vnitra a za "zásadový postoj v kritickém období". Obdržel medaili Za zásluhy o obranu vlasti. V komplexním hodnocení byl chválený za postoj k invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a za otevřené vystupování proti reformnímu prohlášení pražského jara Dva tisíce slov.
Donašeč si zaslouží státní vyznamenání, tvrdí bývalý šéf MI6
Jenže v té době už spolupracoval s Brity. Vyšetřování, které se poté, co jeho žena přinesla dokumenty na Státní bezpečnost, rozjelo, ukázalo, že donášel minimálně od roku 1969. Možné však je, že spolupráci navázal již o sedm let dříve. Jeho řídícím pracovníkem byl právě Dearlove.
I jeho měla Státní bezpečnost v hledáčku. Nic konkrétního se jí ale zjistit nepodařilo. "Spis, který byl na něj veden, je překvapivě chudý. Kontrarozvědka StB o něm nedokázala nic zjistit. Věděli, že se velice pečlivě kontroluje, že to je profesionál, který je velice opatrný. Zjistili, že si prohlíží byt, jestli tam nemá nějakou štěnici, ale jinak vůbec nenarazili na žádnou stopu, že by tady dělal vyzvědačskou činnost," popisuje historik Tomek.
Dearlove se s Kročou setkával ve večerních hodinách v bytech zaměstnankyň britského velvyslanectví, schůzky si však plánovali také venku nejméně na deseti místech v okolí Prahy. "Provozovat podobný případ bylo velmi riskantní - ne pro mě, ale pro zdroj. Pokud by byl dopaden, tak by jej popravili," vzpomínal před rokem sám Dearlove. "Ale i tak jsem se s ním potkával pravidelně řadu let. Jelikož byl sám zpravodajcem, znal detailně jednotky, které na mě Češi neustále nasazovali," vysvětloval Kročův přínos.
Kroča mohl Britům předat informace nejen o tom, na čem sám pracoval, ale i o činnosti svých kolegů či prostě o tom, jak Státní bezpečnost pracuje. Podle historika Tomka mohl navíc identifikovat více než 500 tajných spolupracovníků StB. "Ve velkém rozsahu lustroval, což zdůvodňoval vyhledáváním vhodných potenciálních tajných spolupracovníků. To mu umožňovalo rozkrýt další zájmové osoby a tajné spolupracovníky StB," uvádí historik.
Informace nejen opisoval, ale i přímo kopíroval v rozmnožovně Státní bezpečnosti. Minimálně dvakrát dokonce i zfalšoval podpis náčelníka na žádance o kopírování.
Po odhalení Kročova vyzvědačství kromě vyšetřování zavedla Státní bezpečnost řadu opatření. S prozrazenými agenty ukončila spolupráci, Kročovy kolegy a nadřízené přesunula na jiná pracoviště. Spustila také dezinformační opatření a zpravodajské hry, aby to vypadalo, že Kroča s Brity spolupracoval s vědomím československé tajné služby. Ti tomu však zřejmě neuvěřili.
Ačkoliv podle Prokopa Tomka stále není zcela jasné, jestli byla hlavní motivací Kročovy spolupráce s Brity - ač se to zdá nejpravděpodobnější - možnost přivýdělku, Dearlove před rokem pro deník Daily Mail prohlásil, že jeho hlavním důvodem byla snaha se pomstít kolegům a zajistit své dceři lepší život. "Vydělal si mnoho peněz, kterých se nikdy nedotkl a které skončily v londýnské bance. Složený úrok vás může za dlouhý čas učinit velice bohatým," řekl tehdy bývalý agent.
Dearlove prý po roce 1989 požádal tehdejšího českého prezidenta Václava Havla, aby dceru našel. To se mu nakonec podařilo a předal jí šek s "mnoha a mnoha tisíci librami". "Nyní je z ní velice bohatá česká podnikatelka," tvrdil Dearlove.
O jiných neznámých v Kročově případě však Dearlove nemluví vůbec ani po letech. Nejasné tak stále zůstává například to, kdy přesně a za jakých okolností Britové Kroču naverbovali. "Další otázku nadnesl i sám Dearlove, když řekl, že by si Kroča zasloužil státní vyznamenání a že jeho služby byly velice cenné. Otázka je, proč byl tak cenný. Jestli jenom z toho důvodu, že byl jedním z mála, nebo že předal nějaké mimořádné informace, o kterých nevíme. To těžko říct," dodává historik Tomek.
