Praha - Kdyby se mohl Jiří Kajínek vrátit do rodných Prachovic, místní by na něj čekali s otevřenou náručí.
"Nenajdete tu člověka, který by o něm mluvil špatně," říká jeho věrná zastánkyně Marta Látalová, která si s ním pravidelně dopisuje a dodnes shání podpisy pod petici, v níž pro něj žádá svobodu.
"Až ho pustí, klidně by mohl bydlet u mě. Jirka je kamarád, chodili jsme spolu do školy," tvrdí jeho spolužák, který si říká Petr. Celé jméno ale prozradit nechce.
Ačkoliv mu soud vyměřil za dvě vraždy doživotní vězení, ve svém rodišti je Kajínek spíš mučedníkem a hrdinou, než vrahem. Jméno Kajínek není v malém městě na Chrudimsku nic, co by v místních obyvatelích vzbuzovalo negativní reakce.
Problém s tím nemá ani jeho sestra, která bydlí v paneláku na okraji vesnice. Zhruba před rokem se dokonce nechala z Miluše Rozsívačové přejmenovat zpět na Kajínkovou.
S novináři se ale bavit nechce. "Nemám, co bych k tomu řekla," odmítá žádost o rozhovor.
Byl to takový ochránce
O něco sdílnější je jeho bývalá přítelkyně a spolužačka, která bydlí hned vedle ve vchodu.
"Jirka byl vždycky takový ochránce, vzpomínám na něj jen v dobrém," říká s tím, že samozřejmě nevěří, že by něco spáchal.
"Byli jsme spolu skoro dva roky, pak jsme šli každý na jinou školu a rozešli se."
Za co šel Kajínek do vězení?
- Podle soudu Kajínek v roce 1993 zavraždil za sto tisíc korun na objednávku dva lidi a dalšího postřelil
- Na vraždu majitele několika fitness klubů Štefana Jandy a dvou bodyguardů Pokošových si jej měl najmout plzeňský podnikatel Antonín Vlasák
- Podle spisu Janda spolu se svými bodyguardy Vlasáka vydíral. Policie o tom tehdy věděla a dokonce plánovala jeho zatčení. Byl však pátek, 28. května 1993 a plzeňské vedení tehdy rozhodlo, že se bude zatýkat až po víkendu.
- To se Jandovi a jeho "kumpánům" stalo osudným. V neděli Jandu a Juliána Pokoše Kajínek na okraji Plzně zastřelil
Vždycky vyčníval
Podle spolužáka Petra Kajínek vždycky vyčníval z řady. Nejenže byl vyšší než ostatní, ale měl u spolužáků i autoritu.
"Když nemusel, tak se nerval. Alkohol nepil, jen strašně rád hrál karty. U toho vydržel hodiny. To i ženský šly stranou," vzpomíná. A že seděl několikrát ve vězení? "Je možný, že něco občas ukradl, ale kdo ne. Rozhodně ale není vrah," hájí ho.
Přitakává mu i Marta Látalová, která na Pražský hrad poslala už desítky žádostí o milost. "Znala jsem ho jako malého. Hrál si s našima klukama venku, byl to takovej hodnej kluk."
Byla to ona, která před deseti lety začala obcházet sousedy s peticí za jeho osvobození. A pokračuje v tom dodnes. "Věřím, že ten John (Radek John, ministr vnitra, pozn. red.) to zařídí a nakonec ho i pustí z vězení," říká a ukazuje přitom na dva plné šanony, ve kterých jsou nejen články o Kajínkovi, ale i žádosti o milost a dopisy z vězení.
"Jen se podívejte na ty dopisy. Je to chytrej kluk, žádný hrubky a ten sloh," ukazuje list popsaný z obou stran, kde jsou tužkou dopsané její poznámky. "Já to občas nepřečtu, tak si to tam dopisuju, aby mně to pak dávalo smysl," dodává.
Její muž už tak přesvědčený není. "Nemůžu si nic myslet, protože nevím, jak to bylo," říká pan Látal.
Co se před lety stalo, by mohla zjistit policejní inspekce, která případ znovu zkoumá.
Případ se v minulosti otevřel několikrát. Hned tři exministři spravedlnosti podali stížnost na chyby při vyšetřování. Žádná pochybení lidí ze státní správy se ovšem nikdy neprokázala.
