Projekt 30: Zkusme občas nebýt sobci, říká režisér Robert Sedláček

Josef Pazderka Josef Pazderka
Aktualizováno 15. 11. 2019 14:41
U příležitosti 30. výročí sametové revoluce oslovilo Aktuálně.cz několik desítek osobností veřejného života a svých spolupracovníků, aby odpověděli na čtyři bilanční otázky. "Člověk se nemění, jenom se ti vybarví," tvrdí filmový režisér Robert Sedláček (*1973).
Robert Sedláček na archivní a současné fotografii.
Robert Sedláček na archivní a současné fotografii. | Foto: archiv Roberta Sedláčka, Radek Úlehla

Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?

Je to jako veselá historka z natáčení. Ale říká mnohé o neuchopitelnosti lidových shromáždění. S třídním kamarádem ze strojní průmyslovky Horáčkem (dnes fotograf) stáli jsme v Gottwaldově na náměstí a mávali v tisícihlavém davu vlajkou.

Aby se lid v zimě a při dlouhých projevech nenudil, vypustili zaměstnanci Fatry Napajedla nad hlavy lidí velký gumový balon (průměr tak dva metry), s kterým si demonstranti mohli hrát. Balon putoval nad hlavami z jednoho kouta náměstí na druhý, jak jej nadšeně posouvaly desítky rukou. Taky jsem si chtěl pinknout, ale vždycky nás minul. Při dalším pokusu jsem na něj dosáhl žerdí státní vlajky, kterou jsem jinak nadšeně mával při projevech z tribuny.

Bohužel jsem tou žerdí balon propíchl. Nebyl to záměr. Postupně ale splaskl a o padesát metrů dál zůstala jeho hmota schlíple ležet na hlavách lidí. "Kdo to byl, kdo to byl?" zaburácel dav. "Asi nějaký estébák mezi námi, dobře se dívejte kolem a nenechte se vyprovokovat, však my si ho najdeme," řekl moderátor z tribuny. Rychle jsem schoval vlajku a hledali jsme s kamarádem cestu, jak se zdekovat z náměstí.

Robert Sedláček jako mladý televizní moderátor krátce po sametové revoluci v roce 1989.
Robert Sedláček jako mladý televizní moderátor krátce po sametové revoluci v roce 1989. | Foto: Soukromý archiv Roberta Sedláčka

A potom můj děda v trolejbuse; komunista, milicionář a hrdina vlastenecké války. Uzavřené průmyslové město, všichni se pořád potkávali, i když zrovna třeba nechtěli. "Proč máš tu trikoloru?" ptal se mě, když jsem ho pustil sednout. "Protože už se v tom nedá žít," opakoval jsem mu, co jsem slyšel na náměstí (co taky jiného v šestnácti, že?). "Ale to je proti mně, víš to?" řekl. "Vím," přisvědčil jsem.

Děda se podíval z okna na ubíhající město polepené plakáty. "No co, po mně už stříleli, zavřený jsem byl, no tak to bude zas," odpověděl a dál už nic. "Nebude, my jsme jiní, dědo," řekl jsem mu. To "my" mě samotného už tehdy zarazilo, jak se mi to dostalo na jazyk. Dodnes o tom přemýšlím. Proto si to tak pamatuju.

Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…

Za mě osobně jako úspěch. Kde bych se nadál, že z dělníka v industriální kolonii může být umělec? Za jiné své blízké, kteří možnost být slyšet nedostali, protože svět zásadně popisují jen ti úspěšní, můžu melancholicky konstatovat, že ať světem zatřesete jakkoliv, vždycky bude mít své dno, na kterém skončí spousta z nás.

Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?

Člověk se nemění, jenom se ti vybarví; to je Čapek, ne? Rád s ironicky pobaveným úsměvem listuju jedním svazkem z předlistopadové edice Antická knihovna, pod názvem Synové slávy - oběti iluzí. Je to soubor dva tisíce let starých oslavných řečí o velikosti tehdejší doby a jejích potentátů. Snům se nemá posmívat, ale nemělo by se zapomínat, že jde o sny. Doba střídá dobu, lidská podstata (ta nemaskovaná slovy) zůstává plus minus stejná. A přece v ní potkáte lidi, kteří umí milovat a občas umí říct i pravdu. Zbytek je folklor a pojmosloví.

Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?

To, co každý jiný jednotlivec na světě: občas nebýt sobec a představit si sebe na místě těch, kteří neuspěli.

Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989. 

 

Právě se děje

před 55 minutami

Při explozi bomby v Afghánistánu zahynuli nejméně tři lidé

Při koordinovaném útoku radikálů z hnutí Tálibán na policejní základnu na východě Afghánistánu zahynuli nejméně tři lidé a dalších zhruba 30 bylo zraněno. Oznámily to podle agentury Reuters místní úřady. Afghánské ministerstvo vnitra předtím informovalo o explozi výbušnin nastražených v automobilu u policejní základny.

Šéf zdravotnické služby v provincii Chóst Habíb Šáh Ansárí řekl, že do nemocnice byla dosud převezena tři těla a na 30 zraněných z řad civilistů i vojáků. Mluvčí afghánského ministerstva vnitra Tarik Aran předtím prohlásil, že explodovalo vozidlo plné výbušnin poblíž základny patřící zvláštním policejním silám a že po útoku byli zabiti nejméně čtyři útočníci. Další dva v době sdělení ještě odolávali vládním oddílům. Na místě se rozpoutala přestřelka.

Útok se odehrál v době, kdy v Kataru od září pokračují rozhovory mezi afghánskou vládou a hnutím Tálibán o budoucnosti asijské země. Rozhovory, které mají vést ke snížení napětí v Afghánistánu, zatím nepřinesly konkrétní výsledky.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Americký Senát schválil nominaci Barrettové do nejvyššího soudu

Americký Senát hlasy republikánské většiny schválil nominaci Amy Coneyové Barrettové do funkce soudkyně nejvyššího soudu. Informovala o tom agentura Reuters. Je to týden před prezidentskými volbami velký úspěch prezidenta Donalda Trumpa, který ji nominoval. Jeho kandidátka posílí konzervativní většinu v devítičlenném tribunálu v poměru šesti ku třem.

Senátoři hlasovali v pondělí pozdě večer téměř výhradně podle stranické příslušnosti. Pro Coneyovou Barrettovou se jich vyslovilo 52, proti její nominaci bylo 48 členů horní komory amerického Kongresu. Proti hlasovala jediná republikánská zástupkyně - senátorka za stát Maine Susan Collinsová, která už dříve uvedla, že nemá nic proti kvalifikaci navržené kandidátky, ale nemyslí si, že je vhodné hlasovat o jejím schválení před volbami.

Zdroj: ČTK
Další zprávy