Zamrzlé oběti a nízké tresty. U znásilnění nestačí jen změnit zákon, varuje právnička

Vojtěch Štěpán Štefan Novák Vojtěch Štěpán, Štefan Novák
13. 3. 2023 18:06
Znění zákona je jasné. Jedině, když se oběť brání, nebo je naopak úplně bezbranná, dochází ke znásilnění. Když se ani jedna z okolností u soudu neprokáže, odchází pachatel s mírným, či dokonce žádným trestem. "Jenže oběť často zamrzne. Je to obranný mechanismus, který se u znásilnění vyskytuje často. Nedokáže projevit nesouhlas," líčí mezery v zákoně právnička Petra Presserová z organizace proFem.

Znásilnění definuje zákon jako čin, kdy pachatel donutí oběť k pohlavnímu styku násilím, pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy. Případně zneužije bezbrannosti oběti. Co si o tom myslíte?

Současnou definici nepovažujeme za dostatečnou. Dlouhodobě na to upozorňuje i Evropský soud pro lidská práva. Posledních deset let říká, že je závazkem státu, aby v sobě definice znásilnění obsahovala souhlas. Ze současného znění vypadává mnoho případů, což vede k beztrestnosti spousty pachatelů. Oběti to odrazuje obracet se na policii. Nemají pocit, že to, co zažily, musí být pojmenované jako znásilnění.

Politici navrhují rozšířit definici tak, že násilník jedná proti nesouhlasu oběti. Nestátní organizace říkají, že by mělo jít o styk bez souhlasu. V čem je rozdíl?

Já se ze strany státní správy setkala spíše s verzí, aby tam bylo "proti vůli". Nelíbí se nám to. Taková verze předpokládá, že oběť musí projevit nevoli. Klade požadavek na to, jak má reagovat oběť. Ne na to, co udělal podezřelý, aby si potvrdil, že dělá vše se souhlasem oběti. Rozdíl v přístupech je, na koho se soustřeďují a na koho kladou požadavky.

Pokud by definice vyžadovala projevit nesouhlas, nebude pokrývat například situace, kdy oběť zamrzne. To je běžný obranný mechanismus, který se u znásilnění vyskytuje často. Oběť v tu chvíli prostě nedokáže projevit nesouhlas. Takže tento typ znásilnění by i z upravené definice pořád vypadával.

Podle analýzy vaší organizace se většina trestů za znásilnění ukládá na spodní hranici. Stačí tedy změnit definici v zákoně, nebo je problém v soudech?

Za mě ta změna určitě samospásná není. Ano, změnou zákona můžeme začít. Dokud ale nebudou soudy, policie, znalci a státní zástupci s novou definicí pracovat - a naopak ji budou odporovat -, spásu to nepřinese. Jestli přímo ovlivní výši trestů, teď nedokáže nikdo říct. Bylo by dobré, kdyby pouhá změna definice vedla ke spravedlivějšímu trestání, ale musí to jít ruku v ruce s osvětovou činností a se vzděláváním.

Existují zkušenosti ze zahraničí, jaký měla redefinice dopad?

Ano, například ze Švédska, Dánska a Velké Británie. Zajímavé jsou už z pohledu jednoho z hlavních protiargumentů - tedy že změna definice přinese velký nárůst trestních oznámení a falešných obvinění. Zahraniční zkušenosti říkají, že to tak není. Trestních oznámení lehce přibylo, nejde ale o žádnou záplavu, kterou by policie přestala zvládat. Švédsko ukazuje, že se o něco více trestá. Ale opravdu to nejsou čísla, která by zahltila policii a soudy. 

Za sebe dodám, že by bylo skvělé, kdyby redefinice vedla ke spravedlivějšímu trestání, kdyby motivovala oběti více nahlašovat trestné činy. I kdyby se to ale nestalo, měla by pořád smysl. Protože by stát vyslal obětem symbolickou zprávu: "Zákon říká, že znásilnění není v pořádku!"

Pomáháte obětem násilí a sexuálního obtěžování. Jak ve své praxi na současnou definici narážíte?

Veškeré dokazování, tedy výslechy pachatele i oběti, se zaměřuje hlavně na násilí. Problematická je ale i ta část, která mluví o bezbrannosti. Při úplné bezbrannosti typu člověk v kómatu je situace jasná. Méně ale v situaci, které říkáme relativní bezbrannost.

Například když jde o znásilnění jedenáctiletého dítěte učitelem, ke kterému vzhlíží. Za nás v této situaci dítě není schopno svobodně a dobrovolně souhlasit. Když tam ale není násilí a soud vyhodnotí, že nešlo ani o bezbrannost, nebude čin pojmenovaný jako znásilnění.

Jak tedy bude soud čin kvalifikovat?

Jako pohlavní zneužití. Mít pohlavní styk s dítětem pod 15 let je trestné, i když tam není násilí ani bezbrannost. Podle našeho názoru jde ale automaticky o znásilnění, ne o pohlavní zneužití, které má jiné trestní sazby a soudy ho trestají mírněji.

Soudy také vnímají znásilnění přes bezbrannost jako méně závažné než znásilnění s použitím násilí. Za nás je to přinejmenším diskutabilní, když někdo zneužije bezbrannost, zneužívá tím například i důvěru či intimní vztah. To rozhodně není méně závažné, než když u toho použije pár facek. Zákon navíc považuje obě varianty za rovné, nepřijde mi tedy legitimní dávat to v praxi do nějaké hierarchie.

Výzva

Pokud máte zkušenost s necitlivým přístupem soudu v případě sexuálního násilí, můžete napsat na e-mail: [email protected].

 

Právě se děje

Další zprávy