Třebíč - V domově důchodců v Třebíči žije osmdesát procent klientů, kteří nejsou schopni zaplatit ani částku, kterou by podle zákona zaplatit měli.
Většina seniorů tak nezvládne zaplatit ani stravu a ubytování, tedy devět tisíc. Přitom reálné náklady na jednoho klienta se pohybují kolem 20 tisíc korun měsíčně.
Dosud vzniklé dluhy dorovnává stát, respektive kraje. Už nyní se ale ukazuje, že peníze vyčleněné ze státního rozpočtu na pokrytí těchto služeb stačit nebudou.
- Domovy důchodců nutí klienty: zaplaťte nám až po smrti
- Kraj zakázal ústavům nárokovat si dědictví seniorů
Otevírá se tak relevantní otázka: Je správné, aby tyto dluhy platil stát neboli daňoví poplatníci?
Právnické řešení
Třebíčský domov pro seniory vede právnička. Když zjistila, že s účinností nového zákona o sociálních službách nestačí příspěvky, které klienti dostávají, na pokrytí nákladů, rozhodla se to řešit po právnicku.
"Jestliže má někdo dluh, tak je jasně dané, jak se má postupovat," říká ředitelka Zuzana Malásková. "Naši klienti pokrývají pouze 50 procent nákladů."
V domově pro seniory žijí tři skupiny obyvatel. Jedna dostává důchod a zároveň příspěvek podle nového zákona o sociálních službách, podle míry potřebnosti. Dohromady to stačí na pokrytí nákladů na ubytování a stravu.
Další skupina - 40 procent všech klientů - stejně jako ta první pobírá důchod i příspěvek. Jsou však tak nízké, že nestačí ani na zaplacení oněch devíti tisíc na ubytování a stravu.
A třetí skupina, opět 40 % klientů, pobírá pouze důchod, na příspěvek od státu nedosáhla. (Teoreticky lze říci, že tito lidé nepotřebují sociální služby.) Přesto žijí v domovech pro seniory a služby čerpají. Na jejich zaplacení však nemají.
Všem skupinám přitom musí měsíčně zůstat 15 % z důchodu pro vlastní potřebu. A ani jedna skupina nepokrývá reálné náklady, které na péči o ně zařízení má, tedy 22 tisíc na měsíc a klienta.
Život na dluh
V Třebíči se proto rozhodli situaci řešit a se seniory uzavřeli smlouvu, kterou se ke svým dluhům a jejich splacení přihlásili.
S tím, že dluhy splatí v případě mimořádných příjmů. "Mysleli jsme tím to, kdy klient prodá dům nebo kdy dostane finanční náhradu stravy při pobytu v nemocnici," vysvětluje sociální pracovnice domova Lenka Ghútová. Ve smlouvě je však uvedeno, že tato pohledávka je vymahatelná i poté, co klient službu přestane využívat - tedy po smrti, v rámci dědického řízení.
Klienti měli podle této smlouvy každý měsíc dostat výpis svých dluhů a stvrdit ho svým podpisem.
V půlce tohoto měsíce tak obyvatelé domova pro seniory v Třebíči poprvé viděli černé na bílém napsáno, kolik peněz dluží. Řada z nich z toho byla v šoku.
Postup domova pro seniory kritizovala zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Vedení kraje ho pak označilo za nemorální a nařídilo, aby se už takovéto smlouvy neuzavíraly a uzavřené zrušily.
Mávnutím proutku
"Celou noc jsme z toho nespali," řekla Aktuálně.cz jedna z obyvatelek domova Svatava Sládková. "Celý život jsme platili a dřeli, a teď bychom měli zůstat dlužni? Navíc všechen majetek jsem dala dětem."
Její sousedka Zdenka Hašková zjistila, že za uplynulý měsíc dluží zařízení 428 korun. "Nebudu to mít z čeho zaplatit. Vše jsem převedla na děti," říká. Paní Hašková od státu nedostala příspěvek. Je schopna se o sebe postarat, nakoupí si, obleče se.
"Sama bych se i vykoupala, kdyby tu byla sprcha, do vany se ale sama nedostanu," říká paní Hašková. Přestože od státu prakticky nepotřebuje služby, dostává je a neplatí za ně a díky zásahu krajského úřadu za ně ani platit nebude.
"Je to pro lidi těžké a frustrující. Jsou nervózní, když vidí své dluhy," říká ředitelka domova Malásková. "Ale necítili jsme to jako nemorální. Právně to je správně. Pro uklidnění situace budeme respektovat nařízení kraje a nebudeme ty dluhy po nich chtít."
Peníze na tento rok má zařízení zajištěno z dotací od ministerstva a kraje. "Jak to bude dál,to ale nevíme," říká ředitelka. "Jestliže kraj nechce, abychom ty peníze získali od klientů, tak je požádáme o dotaci."
Vedení ústavu také požádalo příbuzné klientů, kteří nemají na zaplacení v plné výši, aby se na financování péče podíleli. Ze zhruba 150 klientů, kteří na placení nestačí, se pouze u 10 z nich rozhodli přispívat i příbuzní, ostatní odmítli.
Podle sociální pracovnice domova ale nelze najednou dělat, že dluhy zase mávnutím proutku zmizely.
"Budeme klientům dál každý měsíc dávat výpis, kde uvidí, kolik peněz nezaplatili," říká Lenka Ghútová. "Ale budou vědět, že to od nich nebudeme vymáhat."
Pomáhat doma
Podle vedoucího odboru sociálních věcí kraje Vysočina Jiřího Bíny byly tyto smlouvy problematické nejen však z pohledu klienta.
"Pro seniory to bylo traumatizující," říká. "Ale je tu i druhý úhel pohledu. Je fakt, že nemá na úhradu služby, kterou čerpá. A je nespravedlivé, pokud peníze, byt či další majetek získá syn či dcera, kteří přitom svým rodičům na péči přispívat odmítnou."
Další nespravedlností systému je, že ti, kteří se rozhodnou zůstat doma a ne v domově pro seniory, tak jim stát žádné dotace neposkytne.
Kraj nyní bude usilovat o to, aby se do domovů pro seniory dostalo co nejméně lidí. "Budeme podporovat pečovatelskou službu a dobrovolnictví," říká Bína. "Udržet seniory co nejdéle v domácím prostředí a poskytnout potřebné služby."
Trhliny v zákoně
Podle Mileny Jabůrkové, která na ministerstvu připravovala v první fázi zákon o sociálních službách, by se ale mělo začít vybírat od klientů více peněz.
"Pokud někdo spotřebovává péči, tak by za ni měl zaplatit," říká Jabůrková. "Jediné, co na tom je nemorální, je, že se pravidla mění v průběhu hry. Ale jinak je v pořádku, že by měli klienti platit za péči."
S tím ale nesouhlasí ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. "Ti lidé platí, co mohou. Dávají celý příspěvek a zákonem danou část důchodu. Klienti proto nic nedluží, i když nepokrývají náklady na péči," řekl Aktuálně.cz. "Podle našich analýz je v rozporu se zákonem uzavírat takové smlouvy."
Zároveň však připouští, že systém sociálních služeb má v tomto směru trhliny. "Tento problém je výrazným signálem pro zřizovatele kraje a obce," říká Nečas. "Měli by se zamyslet nad tím, koho do domovů pro seniory přijímají."
Podle Nečase by noví klienti, kteří do domova důchodců půjdou, měli pobírat 3. či 4. stupeň příspěvku a výjimečně pro lidi, kterým byl uznán druhý stupeň.
V případě třebíčského domova pro seniory by tak ze 193 klientů mělo podle těchto pravidel zůstat pouze 16 lidí (tolik jich dostává příspěvek 3. stupně, 4. stupeň nemá jediný senior).
"V domovech důchodců mají být pouze lidé, kteří skutečně potřebují péči," říká Nečas. "V praxi se však ukazuje, že tomu tak není. Zřizovatelé by se také měli snažit snižovat náklady a restrukturalizovat zařízení."
Pro lidi, kteří však již v domově žijí, se však pravidla nezmění a nikdo je nebude vystěhovávat. Podle zákona jejich smlouvy platí na tři roky dopředu.
Zásadní změny
Třebíčský případ ještě ukázal na další důležitý fakt, totiž že služby poskytované v rezidenčních zařízeních jsou příliš drahé a neefektivní.
Nečas proto navrhuje, aby se kraje a obce snažily přeměnit část domovů důchodců ve stacionáře, chráněné byty, či bydlení, kde by se poskytovalo jen minimum služeb. Samosprávy by podle něj měly více podporovat pečovatelské a terénní služby.
Ministerstvo chystá pak do konce roku připravit novelu celého zákona o sociálních službách, která by měla přinést zásadní změny.
