Přímá volba by měla změnit Ústavu, říká Jan Sváček

Martina Machová Martina Machová
28. 7. 2013 17:30
Rozhovor s prezidentovým kandidátem na soudce Ústavního soudu.
Jan Sváček poprvé před senátory.
Jan Sváček poprvé před senátory. | Foto: Vojtěch Marek

Praha - Předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček dostal od prezidenta Miloše Zemana druhou šanci stát se soudcem Ústavního soudu. V jeho kariéře je to ale už šance třetí - poprvé před deseti lety Jan Sváček odmítl nabídku Václava Klause s tím, že se na ni ještě necítí.

Nyní přiznává, že tehdy by cesta do pléna nejvyšší soudni autority byla lehčí. Sváčkova touha završit kariéru právě v Ústavním soudu je tak silná, že se znovu pokusí přesvědčit Senát, že není žádný lump ani kamarád vlivných.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz také líčí své názory na české soudnictví, imunitu nebo na jmenování Rusnokova kabinetu a staví se na stranu svého navrhovatele. "Ono se nedá říci (že vláda vzniká) bez parlamentní podpory. Mechanismus je stejný - prezident navrhne premiéra a až posléze je nebo není vyslovena důvěra parlamentu, což se bude v srpnu dít," reaguje na výhradu, že Ústava počítá se vznikem vlád na základě shody v parlamentu.

Už jsem vše vysvětlil

A.cz: Co se od loňska změnilo. Co vám senátoři vyčítali, to zůstává, například, že si tykáte s Tomášem Hrdličkou (lobbista a politik ODS). Nebo členství v KSČ.

Moc se toho nezměnilo. Zvažoval jsem, jestli si mohu dovolit přijmout další nabídku pana prezidenta, dospěl jsem k závěru, že ano, že to zkusím.

A.cz: Stojí vám za to znova do toho jít s vědomím, že se opět budou propírat nepříjemné a řekněme osobní otázky, jež mohou převážit ty, které se váží čistě k profesní kariéře?

Dospěl jsem k názoru, že to zkusím.

A.cz: Proč jste před deseti lety nabídku na Ústavní soud odmítl?

Tehdy jsem dělal předsedu Městského soudu v Praze teprve několik let, byla tu spousta zajímavé práce, která mne bavila, a k Ústavnímu soudu v jeho tehdejším složení jsem vzhlížel s úctou. Byla tu na mé straně i určitá pokora a ostych.

A.cz: Jaký vztah máte k Miloši Zemanovi?

Nominace od něho mne překvapila. Už jen proto, že říkal, že nebude nominovat nikoho z těch, kteří již byli. Už jsem s tím nepočítal.

Býti soudcem lepší ministra

A.cz: Ten rok jste se mohl stát i ministrem spravedlnosti ve vládě Vladimíra Špidly. Navrhoval vás Pavel Rychetský, který v té době sám odcházel na Ústavní soud. Proč jste odmítl tuhle práci?

Dostal jsem týden na rozmyšlenou, byl to jeden z nejkomplikovanějších týdnů v mém životě. Nakonec jsem se rozhodl, že chci zůstat soudcem na jakékoli úrovni a nechci vstupovat do politiky. Domnívám se, že ministr spravedlnosti by neměl být nestraník, protože justice a soudnictví potřebují silného člověka, který má oporu ve své straně a jen tak je schopen zajistit například finanční prostředky pro justici. A to já bych bez podpory politické strany nebyl.

A.cz: Neuvažoval jste tedy, že byste vstoupil do ČSSD?

Ne, o tom jsem nikdy neuvažoval.

Za stávku a proti stávce

A.cz: V médiích jsou popsány příběhy, kdy jste se zastal svých soudců. Třeba těch, co zakázali stávku odborů. Proč?

V okamžiku, kdy jsem přesvědčen, že soudci soudili nezávisle, nezbývá mi, než se jich zastávat a dát za ně ruku do ohně. S tou stávkou to bylo velmi nešťastné. Zastával jsem se rozhodnutí, se kterým jsem vnitřně nesouhlasil. Obhajoval jsem ale procesní mechanismus, který k tomu rozhodnutí vedl. Samotná podstata rozhodnutí, že stávka není přípustná, mne překvapilo. Já jako soudce bych rozhodoval jinak.

A.cz: Jaká jsou kritéria pro soudce?

Klíčové jsou dvě věci. Je to sebevědomí - v tom, že zná zákony, judikaturu a nenechá se ovlivnit veřejným míněním. A je to pokora, tedy pokora před obžalovaným, který se před soudem ocitá v zatraceně složité životní situaci.

A.cz: Čelil jste jako soudce nátlaku?

Co se mě osobně týče, nikoli. Co se týče rozhodovací činnosti soudců Městského soudu, přímo také ne. Člověk si vybuduje určitou pověst a lidé vědí, že je to zbytečné. Nemohu vyloučit tlaky mediální, kdy se v novinách někdo vyjádří o tom, jak by kauza měla vypadat a jak by měla být rozhodnuta, většinou bez znalostí důkazů. Tyto tlaky jsou transparentní a legální a soudce s nimi musí umět pracovat, aby nás to neodchýlilo od nezávislé rozhodovací činnosti.

Sen o samostatném soudnictví

A.cz: Dlouhodobě zastáváte názor, že soudnictví by mělo být samosprávné. Co to znamená?

Ve všech zemích Evropské unie s výjimkou Rakouska a Lotyšska už byla ustanovena nejvyšší rada soudní moci, tedy reprezentativní soudcovský orgán, který zastřešuje soudní moc. Nikdo v této zemi nepopírá rozdělení mocí na zákonodárnou, výkonnou a soudní, problém ale je, že soudní moc nemá své reprezentanty a že v čele soudní moci stojí ministr spravedlnosti.

Další problém je koncepce a kontinuita. Já jsem zažil od roku 1989 asi osmnáct ministrů spravedlnosti. Každý má v průměru rok a půl na své působení. A co za takový čas pro justici udělá? Neguje koncepci svého předchůdce, vytváří si koncepci svou vlastní a než ji může prosadit, je vystřídán.

Soudnictví potřebuje koncepci dlouhodobou, která nebude odvislá od výměny ministrů, pádu vlády a výsledků voleb. Proto velmi propagujeme vznik nejvyšší rady soudní moci, která by byla ustanovena na období pěti až sedmi let. Ale pozor, nebude tvořena pouze soudci. Ve většině zemí tam sedí i zástupci parlamentu a vlády. Zatím to je ale neúspěšná propagace.

A.cz: Tento orgán by měl samostatný rozpočet nezávislý na ministerstvu? Jaké by měl kompetence?

Otázka rozpočtu je největším problémem, na kterém se to vždy zadrhlo. Připravili jsme kompromisní model, kdy by nevyšší rada soudní moci nerozhodovala o rozpočtu, ale o tom, kolik lidí, soudců, administrativy má být na jednotlivých soudech. Sečetly by se a vynásobily jejich platy a tak by vznikla částka na platy, která by byla závazná pro rozdělování státního rozpočtu. Uvědomujeme si, že nemůžeme chtít rozpočtovou samostatnost, ale chtěli bychom mít možnost rozhodovat o personálních záležitostech.

A.cz: Do jakého stupně by tato rada rozhodovala, až do úrovně Nejvyššího soudu? ´

Ústavní soud je složka zcela mimo, toto by se týkalo obecného soudnictví počínaje obvodními soudy a konče nejvyššími soudy. Rozhodovala by o jmenování soudců, jejich překládání, o jmenování funkcionářů soudů.

A.cz: Jaké by bylo odvolání proti takovému rozhodnutí?

To ne, to neexistuje. Ona dohlíží, aby kritéria výběru byla správná a poctivá. Pak rozhodnutí platí a nelze jej zpochybnit.

A.cz: Odkud by vzešli členové této rady.

Ve většině zemí se ustanovuje volbou nebo jmenováním. Dovedu si představit, že by Poslanecká sněmovna, vláda, případně prezident delegovali své zástupce. Pokud jste o část soudcovskou, ve většině zemí to je tak, že si je volí sami soudci přímou volbou ze všech soudců České republiky. Ve světě je obvyklá parita, tedy polovina soudců a polovina nesoudců.

A.cz: Říkal jste, že většinou s tímto plánem končíte na penězích. Kdy jste naposledy narazil?

Je to zajímavé. Politická strana, která deleguje svého ministra cítí, že by přišla o část svých kompetencí, takže to odmítá, ale dostanete podporu opozice. Po volbách se to vymění a tak se to mele pořád. Ale s povděkem bych kvitoval například postoj bývalého ministra Blažka, který nám dal vyloženě možnost - dohodněte se, předložte mi paragrafované znění, a já pokud uznám za vhodné, půjdu s ním do vlády a parlamentu.

A.cz: Nyní máte novou ministryni, která za sebou přímo politickou stranu nemá, zkusíte to znovu?

Nevím, jaké paní ministryně Benešová k tomu zaujme stanovisko, ale bývala spíše propagátorem osamostatnění soudní moci.

Zeman dodržuje Ústavu

A.cz: Pohybuje se váš navrhovatel Miloš Zeman při sestavování vlády v rámci české Ústavy?

Domnívám se, že ano.

A.cz: Řekl byste to, i kdyby vás nechtěl do Ústavního soudu?

Já jsem měl rozpory i s předchozím panem prezidentem... Teď jde o to, že nastala situace, která nemá z hlediska krátké historie samostatné České republiky po roce 1993 precedens. Je to pro nás pro všechny nové a když si přečtete názor právníků, kteří se těmto záležitostem věnují více než já jako soudce obecného soudu, jsou názory téměř u každého odlišné.

A.cz: Pan prezident ale už třeba řekl, že ústavní zvyklosti jsou idiotské. Co tedy vlastně podle vás jsou ústavní zvyklosti a jsou idiotské?

Nebudu komentovat výroky pana prezidenta. Termín ústavní zvyklosti oficiálně v Ústavě ani v jiných zákonných předpisech nenajdeme. Je to jen jakási zaběhlá praxe, která se při aplikaci ústavních zákonů objevuje. Problém je ale právě v tom, že to, co se v tuto chvíli děje jde mimo obvyklé ústavní zvyklosti, protože taková situace zatím v minulosti nenastala.

A.cz: Byla česká Ústava připravená na přímou volbu prezidenta? Změnil způsob volby prezidenta a zbytek zůstal stejný, nedostali se poslanci do současné situace sami, že tuto změnu nedomysleli?

Mně se paradoxně přímá volba prezidenta osobně dotýká, protože v den, kdy jsem neuspěl v Senátu, tak se tam přímá volba čtyři hodiny řešila. Já to vnímal jako daň, možná populistickou, volebním slibům. Když už si to občané vyvzdorovali, tak už zákonodárcům nezbylo nic jiného. Zaznamenával jsem názory, že sice s tím nesouhlasím, ale budu pro to hlasovat. Souhlasím s tím, že si v té rychlosti možná návaznosti na některé další články utekly a bude třeba se nad tím do budoucna zamyslet.

A.cz: Dotvořit ústavu tak, aby reflektovala, že máme prezidenta voleného přímo?

Ano.

A.cz: Konkrétně?

To je křehká záležitost, nerad bych se do toho zatím pouštěl.

Velmi velmi extenzivní

A.cz: Co si myslíte o tom, jak uplatnil poslaneckou imunitu Nejvyšší soud v případě bývalých poslanců ODS?

Jen obecně, protože je velmi pravděpodobné, že pokud na někoho z té skupiny bude podána obžaloba, ocitne se z hlediska věcné a místní příslušnosti v obvodu Městského soudu v Praze. Jinak - aniž bych chtěl zpochybňovat rozhodnutí Nejvyššího soudu, domnívám se, že výklad byl velmi velmi extenzivní. Souhlasím s názory odborníků, že by se věc měla dostat před Ústavní soud.

A.cz V září končíte jako předseda Městského soudu, znovu jste se o místo neucházel?

To ani nešlo. Když Ústavní soud rozhodl o omezeném funkčním období, tak zákonodárci upravili zákon o soudech a soudcích a bylo zde dáno funkční období na sedm let. Pro ty, kteří v té době již působili, bylo ním v přechodných ustanoveních dána lhůta, do kdy zde můžeme setrvat. Já to mám do 30. září 2013.

A.cz: Když se ústavním soudcem nestanete, co máte v plánu?

Budu soudit, nyní jen zvažuji, jestli to bude u Městského soudu v Praze nebo u Vrchního soudu v Praze. Zabýval bych se dál trestním právem.

 

Právě se děje

před 39 minutami

Firma, které unikla palivo do řek na Sibiři u Norilska, se odvolá proti pokutě

Ruská společnost Norilsk Nickel, která patří k největším těžařům niklu na světě, se chce odvolat proti rekordní pokutě téměř 148 miliard rublů (asi 49 miliard Kč). Firmě ji vyměřila vládní agentura na ochranu přírody Rosprirodnadzor, a to za škodu při květnovém úniku ropných látek u Norilska. Firma je však nadále ochotna zaplatit odstranění způsobených škod, uvedla dnes agentura TASS. Po oznámení firmy cena jejích akcií na moskevské burze vzrostla o dvě procenta.

Norilsk Nickel podle listu Kommersant zpochybnil metodiku výpočtu pokuty, a sice to, že úřad použil koeficient určený znečišťovatelům, kteří nepomáhají při nápravě škod, což nebyl případ firmy Norilsk Nickel.

"Škoda na životním prostředí a likvidace následků havárie jsou dva různé pojmy. Pokud je společnost připravena dokázat u soudu, že není viníkem, má na to právo. My jsme ale viděli následky havárie, zaznamenali jsme všechny ukazatele a Rosprirodnadzor spočítal způsobené škody," řekl ministr podle agentury TASS.

Zdroj: ČTK
Další zprávy