Jan Havíř pomáhá v místech postižených tornádem | Foto: Jan Havíř

Peníze jsou milé gesto, ale já měl nutkání přiložit ruku k dílu

Jan Havíř, 36 let, Ubušínek, servisní technik

"Přijel jsem, protože jsem viděl záběry z místa. Měl jsem nutkání přiložit ruku k dílu. Poslat peníze je milé gesto, jenže o peníze musí lidé žádat, teď je nemají. Mohou dostat dotace, ale neví, kde o to žádat nebo jak se k nim dostat. Řeší hlavně praktické věci, potřebují řemeslníky, protože se tam zatím pohybuje málo firem.

Nejprve jsme jeli do Hrušek, což bylo údajně nejpostiženější místo, ale tam bylo dost lidí i vojáků, navíc tam bylo potřeba odvážet hlavně sutě. Pak jsme tedy zamířili do Moravské Nové Vsi, kde jsme chodili dům od domu a každého jsme se ptali, jestli chce s něčím pomoci. Pomáhali jsme třeba devadesátileté paní, která bydlela jen s asi šedesátiletým synem. Tam jsme vynášeli trámy a cihly.

O vchod vedle jsme strhávali zeď a nakládali sutiny. Jinde jsme zase vytahovali plechy. Dělali jsme spíše takové pomocné neodborné práce. Koordinace moc nefunguje, je to divoké. Lidé jsou přehlcení, je proto podstatné chodit dům od domu.

Nepříjemné bylo, že bylo hrozné vedro, na slunci jsme se hned spálili. Někde byl problém i s chlazenou vodou. Všude jsou policisté, v Hruškách bylo hodně vojáků i hasičů, a přestože je tam pořád i hodně dobrovolníků, tak je ještě co dělat."