Praha - Začal nový rok 2013 a ředitel bezpečnostního odboru státní firmy ČD Telematika pojal podezření, že této společnosti s většinovou účastí státu hrozí nespecifikované nebezpečí.
Bohumil Zajíček nechce nechat nic náhodě. Jako bývalý plukovník, který ke konci své armádní kariéry zastával vysokou pozici u Vojenského zpravodajství, ví, na koho se v takovém případě obrátit.
Postupně kontaktuje své přátele z branže a poptává u nich čísla na soukromé bezpečnostní agentury, které by případně pomohly odvrátit hrozbu od jeho firmy.
Tak nějak lze formulovat úvod příběhu předního manažera státní firmy, jehož jméno se za několik měsíců po Novém roce 2013 dostalo do protokolu policie. Aféra kolem Jany Nagyové, do níž se zapletl, rozkryla veřejnosti propojení důstojníků vojenské tajné služby a milenky premiéra Petra Nečase. S Bohumilem Zajíčkem pořídili reportéři rozsáhlý rozhovor a z odpovědí někdejšího špiona a policejních informací sepsali, jak se pravděpodobně odehrála část případu, který dodnes hýbe republikou.
Musel jsem pomoci státu
Dnes už víme, že Bohumil Zajíček zajistil pro Janu Nagyovousoukromou agenturu na sledování vládních úředníků a víme také, že ho to stálo místo ve zmíněné státní společnosti.
Jeho pohled na osudové angažmá, je však řekněme profesionální. „Každá státní firma je v obrovském tlaku - v mých očích - lumpů, kteří chtějí zhatit její činnost," popisuje Bohumil Zajíček důvody, které ho vedly k tomu, že si pořídil speciální telefon a do něj sbíral kontakty na soukromá očka, jež později nabídl pro Nagyovou bývalým kolegům z vojenské stajné služby. „Já jsem byl připraven udělat všechno proto, aby firma byla úspěšná. Byl jsem připraven využívat svoje kontakty, které jsem měl pro tento účel připraveny."
S žádostí o pomoc s kontakty se tehdy na počátku roku obrací také na svého bývalého kolegu z rozvědky Jana Pohůnka, s nímž i po svém odchodu z rozvědky v roce 2005 udržoval pravidelný kontakt. „Potkávali jsme se kolem vánoc a podobně," líčí bývalý plukovník. „Taková parta čestných lidí se neopouští," říká.
Postupně díky pomoci bývalých kolegů získává čtyři až pět kontaktů. Prý žádná jména, pouze anonymní čísla. Ta ukládá do speciálního nově zakoupeného telefonu s vloženou sim kartou. „Takovými kontakty bych si nezaneřádil soukromý telefon," vysvětluje. Kontakty toho druhu jej prý „děsí." Přesto jeden z nich Vojenské rozvědce nakonec poskytl. A mezi špiony a soukromými očky sehrál aktivní roli prostředníka.
Kompletní znění rozhovoru s Bohumilem Zajíčkem najdete v deníku Insider.
Pomoc státu byla žrádlo pro psa
Bývalý kolega z rozvědky dnes obviněný Jan Pohůnek se na Bohumila Zajíčka obrátil letos na jaře. Žádá protislužbu za to, že u něj Bohumil Zajíček sháněl kontakty na soukromá očka. Teď je pro změnu potřebuje on sám.
Zajíček už sice před tím svůj scpeciální mobil odložil, ale teď je důvod pro něj znovu sáhnout. Vybral jedno číslo a souhlasil s tím, že mezi ním (soukromou agenturou) a rozvědkou poslouží jako prostředník.
„Pan Pohůnek byl důstojník speciální služby a myslím si, že každý, koho taková služba osloví, by měl pomoci," vysvětluje v Bohumil Zajíček, proč nestandardní žádost důstojníka tajné služby vyslyšel. „Považoval jsem za správné pomoci státu."
Na vybrané anonymní číslo poslal esemesku s výzvou ke schůzce. Uskutečnila se záhy, muž se představil jako Novotný a tím se nezákonné sledování vládního řidiče a šéfky Hrzánského paláce rozjelo - policie v odposleších zjistila, že v kódované řeči Jany Nagyové a dalších zainteresovaných se tomu říkalo žrádlo pro psa.
Kafe a obálka
Stejně jako bývalý agent Bohumil Zajíček nepátral po důvodech, proč měl spojku kontaktovat, nepídil se podle svých slov ani po její identitě. Tvrdí, že nezná ani jméno agentury, která nakonec úředníky sledovala.
„Nezajímalo mě to, ani jsem se na to neptal," připustil Bohumil Zajíček. „Pan Pohůnek byl pro mě garancí, že je vše v pořádku. Výsledky sledování viděl a určitě by se rozhodl správně, kdyby tam bylo něco závadného," říká dnes, i když vyšetřovatelé i vedení ministerstva otevřeně říkají, že člo o nezákonný postup.
Se spojkou se Zajíček způsobem nevidím-neslyším scházel po dobu zhruba jednoho březnového týdne. „Neměl jsem důvod se s tím člověkem schovávat," popisuje taktiku setkávání. „Potkali jsme se třeba na Floře (obchodní dům v Praze - pozn. red.). Dali jsme si kafe, předali materiály a rozloučili se."
Podle informací policie se Zajíček sešel se zástupcem bezpečnostní agentury celkem šestkrát. Obálky, které si předávali, obsahovaly podle policejního obvinění mimo jiné také peníze v hotovosti.
Policie pracuje s tím, že zatím neznámá bezpečnostní agentura přijala přes prostředníka Zajíčka od rozvědky 125 tisíc korun.
„Samozřejmě možná, že v těch obálkách byly nějaké peníze, to já si klidně mohu myslet, ale nevím to, já jsem to neotevíral," říká bývalý agent Zajíček. „Nestaral jsem se o to, co jsem předával."
Rozkaz je povinnost
Po týdnu Zajíčkova role skončila. „Předala se poslední obálka a hotovo," uzavírá svůj příběh. „Pan Pohůnek mi řekl, že už to nepotřebuje."
Sám podle svých slov za své služby žádné peníze neinkasoval. „V žádném případě," reagoval na dotaz, zda pracoval za úplatu. „Jestli jsem pracoval pro státní firmu, která potřebovala pomoc, tak proč bych si měl brát peníze?"
Utajený mobil podle svých slov následně zlikvidoval a na Pohůnka se znovu obrátil teprve poté, co aféra Nagyová propukla. „Volal jsem mu až ve chvíli, když jsem zaregistroval nějaké ty aktivity policie," vzpomíná. „Chtěl jsem se zeptat, co se děje, ale on už byl asi bez telefonu…"
Pro Zajíčka skončila akce ztrátou místa ve státní firmě, zpravodajci Pohůnek i Kovanda čelí obvinění za návod k trestnému činu porušení povinnosti při správě cizího majetku.
„Já věřím panu Pohůnkovi," říká přesto Bohumil Zajíček. „Armáda není bordel. Pan Pohůnek dostal rozkaz od pana Kovandy. A myslím, že i pan Kovanda ten pokyn od někoho dostal."
Navzdory závěrům policie se domnívá, že zpravodajci neporušili zákon. „Kdybych pracoval ve vysoké pozici a dostal jsem nějaký úkol, tak se ho budu snažit splnit," vysvětluje svůj postoj. „A kdyby měl využít řekněme civilní firmy, tak bych ji využil. Rozkaz je povinnost."
