Praha - ODS chce, aby za vysoké schodky státního rozpočtu či chaos způsobený rozpočtovým provizoriem zaplatili ministři i poslanci sněmovny přímo ze své kapsy. 

Vyplývá to z návrhu ústavního zákona, jímž chce ODS v podstatě přimět všechny následující vlády k vyrovnaným státním rozpočtům. Aktuálně.cz má návrh této "finanční ústavy" k dispozici.

"Finanční ústava" by zavedla tzv. limitní schodek - definovaný podílem schodku všech veřejných rozpočtů do 3 procenta HDP.

Vyšší schodek by měla vláda těžší prosadit a také by to pro ni představovalo větší riziko. A poznali by to na platech i ti poslanci, kteří pro takový schodek zvedli ruku.

Na vlastní kapsu

Zákon by totiž zavedl tzv. "koeficient rozpočtové odpovědnosti". Koeficient by se vypočítal tak, že by se deficit limitní (tedy do 3 % HDP) podělil deficitem skutečným. A takto vypočteným "koeficientem" by se vynásobily platy ministrů a poslanců.

Aktuálně.cz se na základě tohoto návrhu pokusilo spočítat, jak by se letošní hospodaření státu hypoteticky odrazilo na kapse běžného poslance bez funkce se základním platem 56 900 korun měsíčně.

Pokud by letošní reálný schodek dosáhl 150 miliard, poslanecký plat by vzrostl na 71 200 korun. V případě dvou set miliardového schodku by se změnil jen nepatrně - na 56 400 korun. Ale v případě, že by schodek dosáhl 250 miliard, přišli by poslanci o bezmála čtvrtinu platu - dostali by jen 45 tisíc korun.

V každém případě by ale mohl poslancův plat stoupnout, nebo naopak klesnout, maximálně jen o čtvrtinu.

A v případě, že by nastalo rozpočtové provizorium, tedy že by se sněmovna na rozpočtu do konce roku neshodla, přišli by odpovědní ministři a poslanci každý měsíc trvání provizoria o něco málo víc než čtvrtinu platu.

Dobrý a špatný rozpočet

"Je to nastavení trajektorie k vyrovnaným rozpočtům," řekl k tomu nedávno premiér Petr Nečas (ODS). "Ztížil by se hlasovací mechanismus pro přijímání deficitních rozpočtů," dodal.

Dobrý rozpočet, tedy ten v zákonem stanoveném v limitu, by mohla schválit většina poslanců přítomných ve sněmovně.

Pro schválení rozpočtu s vyšším schodkem by to ale už měla vláda o něco těžší - potřebovala by většinu všech poslanců - pro by tedy muselo zvednout ruku alespoň 101 zákonodárců.

Nově by také vláda musela předkládat sněmovně každý rok vždy do konce dubna "rozpočtovou strategii", tedy předpokládané příjmy a výdaje celé soustavy veřejných rozpočtů.

Vláda na padnutí

Kabinet by také musel podstupovat hlasování o důvěře vždy, když by překročil ustanovení ústavního zákona, který nyní ODS0 předkládá k diskusi. 

První předložení "špatného" rozpočtu, tedy s nadlimitním schodkem, by jí ještě prošlo - návrh počítá i s mimořádnými událostmi. Pokud by se ale o to pokusila hned další rok, musela by okamžitě požádat sněmovnu znovu o důvěru. A třetí rok za sebou by podobný rozpočet vůbec předložit nesměla.

Stejně tak by znovu musela podstoupit test důvěry sněmovny v případě, že by jí poslanci dvakrát po sobě odmítli státní závěrečný účet nebo rozpočtovou strategii - a pak také v případě, že by státní finance skončily o pětinu hůř, než se čekalo.

Dohadování v koalici

Předložit "finanční ústavu" se vláda zavázala v programovém prohlášení: "Vláda prosadí ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti - finanční ústavu. Ta nastaví mantinely a brzdy rozhazovačné rozpočtové politice."

Zákon ale sepsala ODS - a to je právě věc, která se nelíbí ministru financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09).

"Jsem starý dinosaurus a proceduralista. Já nejsem připraven v koalici diskutovat návrhy jednotlivých politických stran, ale jen návrhy ministrů v rámci jejich ústavních kompetencí," řekl Kalousek Aktuálně.cz. Právě jeho resort má finanční zákony předkládat.

Spor navíc vůbec nemusí jen kompetenční. Miroslav Kalousek už v půlce května, tedy před volbami, prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz: "Mě se nelíbí návrh ODS na věčně vyrovnaný rozpočet nebo teď to jejich blouznění o finanční motivaci politiků na vyrovnaném rozpočtu."

Návrh tedy téměř jistě projde řadou změn. Premiér by ho rád předložil parlamentu do konce roku. Protože zatím počítá s tím, že by to byl zákon ústavní, potřebuje hlasy tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů.

Ve sněmovně tak koalici hlasy jejích poslanců nestačí - chybí jí 2 hlasy, které by musela dostat od opozice. V případě Senátu nemá vůbec smysl spekulovat - jeho podobu změní říjnové volby.