Na tyto otázky odpovídal v dalším z řady předvolebních rozhovorů profesor Martin Potůček, ředitel Centra sociálních a ekonomických strategií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
A: Spousta lidí dnes volá po vizích v politice. Znamená to, že ty vize skutečně nejsou? V této zemi vzniklo v posledních třech letech několik strategií, které jsou vizemi řešení určitých problémů. Máme strategii hospodářského růstu, strategii udržitelného rozvoje nebo národní akční plán sociálního začleňování. I na krajské úrovni je těch dokumentů celá řada. Problém je v tom, že se tyto strategie jen málokdy zpracovávají za účasti všech lidí, kterých se v budoucnosti dotknou.
Například my v CESESu máme několik zajímavých výstupů, které by mohly být východiskem pro zpracování takové vize. Nikdy jsme ale neměli představu, že bychom tyto vize celospolečenské povahy zformulovali a ostatní je jednoduše přijali. To nejde. Takové projekty se můžou dělat výlučně na bázi spoluúčasti - to znamená veliké úsilí ze strany nás akademiků, ale také politiků, úředníků a občanské společnosti. Na univerzitě k tomu můžeme vytvářet poznávací předpoklady. Stát by měl pak hrát úlohu iniciátora a usnadňovatele, nikoli diktátora.
A: Které priority by měli mít politici po volbách? Jsou to podle mě čtyři témata. Určitě důchodová reforma a podpora rodiny, což spolu souvisí. Dnešní systém je velmi nespravedlivý: Lidé, kteří mají děti, musejí investovat mnoho peněz (odhaduje se, že asi jeden milión korun) a spoustu času do výchovy. A děti, když jsou ekonomicky aktivní, platí důchod jak rodičům, kteří se kvůli dětem třeba nedostali ve své profesní kariéře tak daleko, tak i lidem, kteří děti vůbec neměli a mohli si sami vytvářet život s vyšším materiálním standardem. Důchodová reforma by měla tuto nespravedlnost napravit. V tomto smyslu je například zajímavý program KDU-ČSL, který navrhuje, aby rodiče platili nižší příspěvky na důchodové pojištění.
A: A ty další priority? Třetí veliké téma je nezaměstnanost, kterou považuji za největší sociální problém této země. Tady bych měl kritickou poznámku ke všem volebním programům. Tahle země má naprosto poddimenzovanou aktivní politiku zaměstnanosti. V ČR se rozděluje na rekvalifikace, tvorbu nových pracovních míst nebo konzultační pomoc nezaměstnaným jenom zlomek průměru EU a například i mnohem méně než na Slovensku. Tam je ovšem nezaměstnanost ještě větším problémem než u nás.
A: Které téma je to čtvrté? Myslím tím naší roli v EU. Zatím chceme jenom "vydojit" z EU co nejvíce peněz, což jednak není důstojné a jednak to není z dlouhodobého hlediska perspektivní. Měli bychom být spíš štikou: dynamicky ovlivňovat dění v EU, dávat dohromady dobré nápady a snažit se je v jejím rámci realizovat ku prospěchu nás i ostatních.
A: Jak vypadá úspěšné uskutečňování vizí v zahraničí? Uvedu dvě země. V Británii ustavil před šesti lety Tony Blair v rámci svého úřadu premiéra tzv. strategickou jednotku (strategy unit). Britský premiér má velikou pravomoc, může na rozdíl od českého premiéra významně ovlivňovat, co se děje na jednotlivých ministerstvech, takže si mohl vzít tuto "strategy unit" jako nástroj k tomu, aby se řešení problémů přistupovalo nikoli po jednotlivých ministerstvech, ale průřezově. Zpracovala takto například podporu předškolní výchovy dětí, recyklaci odpadů, digitální strategii nebo koordinaci podpory znevýhodněným skupinám obyvatelstva na místní úrovni - transparentně přes internet a s doprovodnými diskusemi.
