reklama
 
 

Pochybnosti o kontrarevoluci v ČSSR? Pro sovětské vojáky přímá cesta na psychiatrii, tvrdí svědkyně

19. 8. 2018 11:30
Šlo o největší vojenskou operaci v Evropě od konce druhé světové války. Sovětští maršálové jí přiřkli krycí název "Operace Dunaj" a začala před 50 lety v noci z 20. na 21. srpna 1968. Do Československa tehdy vtrhlo 300 000 vojáků pěti armád států Varšavské smlouvy s rozkazem zachránit Československo před západními imperialisty a kontrarevolucí.

Praha/Moskva - Před invazí do ČSSR absolvovalo 150 000 sovětských vojáků politická školení o nezbytnosti intervence. V podstatě šlo o vymývání mozků.

"Na školení nám řekli, že musíme zachránit bratrský československý lid před německým imperialismem, protože Bundesrepublik tam už poslala tanky a jsou padesát kilometrů uvnitř Československa a rvou to na Plzeň," popsal to pro Paměť národa Sergej Magid, který byl v té době vojákem v základní službě.

"Pro nás to byl šok. Zaprvé to nemohl nikdo zkontrolovat. Žádné noviny jsme neměli kromě těch armádních, ale věděl jsem, že lžou. Ale dokonce i já sám, který jsem nenáviděl komunisty, jsem si myslel: ,Panebože, německý tanky v Československu? Kdo ví?‘ Dokážete si představit, co si asi mysleli ti méně vzdělaní kluci? A navíc když nám říkali: ,Nechceme okupovat. Chceme zachraňovat. Jsme ušlechtilí rytíři.‘ V tom byla tragédie sovětských vojáků."

Vojáci byli proto zcela zaskočeni nepřátelskými reakcemi Čechů a Slováků. Na to, že budou považováni za okupanty, je už školení nepřipravila.

"Dav stál kolem tanku a chudák řidič se bál, že ho roztrhnou na kusy. A za co? On je přišel osvobodit," vysvětlil pohled z druhé strany Sergej Magid.

Zatajení skutečné situace v Československu mělo na mnoha místech tragickou dohru: vystresovaní sovětští vojáci začali na několika místech střílet do lidí, kteří tanky obklopovali a snažili se vojákům vysvětlit, že tu nejsou třeba. Během srpnových dní takto zastřelili přes 50 lidí.

"Nákaza československým syndromem"

Oficiální verzi Kremlu o bratrské pomoci věřila i většina Rusů, jak řekla Paměti národa Elvíra Ptáková, Ruska, která v době okupace žila v Moskvě se svým českým manželem. Když přišla 21. srpna 1968 domů, její manžel Ivo Pták stál na zahradě a třásl se. Řekl jí, že Rusové obsadili celé Československo.

"Pak přišli jeho kamarádi a gratulovali nám, že jde o bratrskou pomoc. Když se rozbrečel, pochopili, že to vnímá jinak. Obyčejní lidé tehdy neposlouchali BBC, neuměli anglicky. Věřili, že jde o pomoc, zásah proti kontrarevoluci v Československu," vysvětlila Elvíra Ptáková.

I když ze všech stran neustále slyšela, že v Československu byla kontrarevoluce, a věděla, že to nebyla pravda, bála se veřejně vystoupit a říci, že je to nesmysl. "Neudělala jsem nic. Sama sebe jsem potlačovala. A sama sebe jsem nenáviděla za to, jak jsem zbabělá," přiznává.

Obdivovala proto "osm statečných" - tři ženy a pět mužů, kteří přišli proti okupaci Československa 25. srpna 1968 protestovat na moskevské Rudé náměstí (lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov, lingvistka Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová). Sovětská policie je zatkla téměř okamžitě, jen stačili rozbalit transparenty s nápisy "Ztrácíme naše nejlepší přátele", "Ať žije svobodné a nezávislé Československo" nebo "Hanba okupantům". Byli označeni za opilce a asociální živly.

Zdiskreditováni byli i vojáci, kteří se zúčastnili invaze a vrátili se do Sovětského svazu s tím, že v Československu žádná kontrarevoluce není. Byli označeni za duševně nemocné a posláni na psychiatrické léčení. Trpěli "československým syndromem", kterého bylo třeba je zbavit.

Násilné léčení ruských popíračů kontrarevoluce popsala Elvíra Ptáková až v roce 1990 ve své krátké divadelní hře nazvané "Československý syndrom". V ní popisuje psychiatrickou léčbu svého bratra Jaroslava Kulakova, který se okupace neúčastnil, ale díky své sestře věděl, že v Praze se kontrarevoluce nekonala, a hovořil o tom s lidmi.

"To bylo na konci 70. let. Na psychiatrii byl zavřený rok. Lidé, kteří tvrdili, že v Československu kontrarevoluce nebyla, byli léčeni na psychiatriích až do Gorbačovovy přestavby," uvedla Elvíra Ptáková.

Přesvědčivé důkazy přinese až otevření ruských archivů

Ruský historik Nikita Petrov říká, že popsané osudy jeho krajanů "trpících československým syndromem" odpovídají tehdejším praktikám sovětské tajné služby KGB.

"Sovětští vojáci, kteří nesouhlasili s tehdejší oficiální propagandou, byli bezpochyby tvrdě trestáni. Dosud ale nemáme přístup k archivům politických orgánů sovětské armády ani zvláštních oddílů vojenské kontrarozvědky, které doslova slídily za ideovou nepevností vojáků. Nepochybuji, že své názory odskákali, zatím však schází důkazy, jak rozsáhlý byl nesouhlas vojáků s okupací Československu," říká Petrov.

Možná se podle ruského historika jednou dožijeme toho, že se archivy otevřou a my se dozvíme celou pravdu o sovětských vojácích, kteří s okupací Československa nesouhlasili.

S tím souhlasí i Daniel Povolný z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu: "Pozdější velitel Střední skupiny sovětských vojsk v Československu Eduard Vorobjov si například jako mladý poručík přivezl v roce 1968 z Československa domů ´kontrarevoluční materiály´. Asi se chtěl dobrat odpovědi na otázku, do jaké akce byl vlastně v srpnu 1968 vtažen. Jenomže se o tom musel někomu zmínit, takže ho navštívila KGB, problematické dokumenty mu zabavila a zavázala ho k mlčení."

Podpořte Paměť národa

Paměť národa je veřejně přístupná databáze vzpomínek pamětníků na 20. století na www.pametnaroda.cz. Vznikla v roce 2001 a v současnosti obsahuje kolem 7 tisíc výpovědí. Spravuje ji nezisková společnost Post Bellum spolu s partnery - Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů. Pomozte vyprávět příběh Paměti národa - podpořte výstavu k 100. výročí republiky, která bude od října v Praze na Letné pod bývalým Stalinovým pomníkem. Jde to jednoduše na www.nastalina.cz. Děkujeme!

Podle Povolného nicméně existují důkazy, že sovětští velitelé zabavovali svým vojákům "kontrarevoluční" dokumenty, které si chtěli odvézt z Československa domů do Sovětského svazu. Není ale zatím známo, jak a zda vůbec své muže za přechovávání těchto materiálů trestali.

"Zajímavé ovšem je, že ti samí důstojníci ´kontrarevoluční´ letáky sbírali a odváželi si je," dodává historik.

Jak hluboce zakořenily mýty o bratrské pomoci?

Mýtus o bratrské pomoci v Rusku přetrvává dodnes, i když se od okupace distancovali prezidenti Michail Gorbačov, Boris Jelcin a v roce 2006 i Vladimir Putin.

Před třemi roky ovšem ruská státní televize Rossija 1 natočila film "Varšavská smlouva", který opakuje staré lži o tom, že invaze do Československa v srpnu 1968 byla nutná, protože se v zemi chystal ozbrojený převrat.

Podle filmu byla hranice se západním Německem dokořán, v Československu bylo 368 000 západních Němců, v Praze a dalších městech se našly tajné sklady zbraní, "s jejichž pomocí chtěli nepřátelé československého lidu vytvořit situaci beztrestného teroru a vyprovokovat ozbrojené srážky a krveprolití".

S nejnovějším mýtem v těchto dnech vyrukoval předseda KSČM Vojtěch Filip, který nepřímo obvinil Ukrajince z ozbrojeného vpádu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. Podle něj "nikdo nenapíše, že celá idea je postavená na protiruském stanovisku. V sovětském politbyru byl v té době jediný Rus, který hlasoval proti (invazi). Brežněv byl z Ukrajiny. Hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci."

Video: Vojáky, kteří zpochybňovali invazi v roce 1968, posílali do blázince, vzpomíná ruská pamětnice

Ruská manželka československého diplomata Elvíra Ptáková vzpomíná, jak v SSSR nakládali s vojáky, kteří nezastávali oficiální pohled na srpen 1968. | Video: Paměť národa |  01:44

autor: Markéta Kristová (Paměť národa), Jan Gazdík | 19. 8. 2018 11:30

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama