Praha – Pražský městský soud vynesl v pondělí rozsudek, který může v konečném důsledku významně dopadnout na peněženky tisíců domácností. Tedy především těch lidí, kteří používají vratné desetikilové propanbutanové lahve.
Soudkyně Růžena Kučerová ve sporu dvou plynařských firem o vlastnictví kovových nádob zatím nepravomocně rozhodla, že každá společnost smí plnit plynem jen své nádoby. A že tedy už nemůže být jedno jako v mnoha dosavadních případech, u které firmy si zákazník nechá lahve naplnit.
Soud svým verdiktem vyhověl lídrovi trhu, společnosti Flaga. Ta žalovala svého konkurenta Tomegas, že do lahví označených logem Flaga tlakuje zákazníkům svůj plyn. "Investovali jsme miliony do lahví a oni na nás parazitují," vysvětloval soudu emotivně jednatel Flagy Peter Polák.
A soudkyně mu dala zapravdu. "Bylo prokázáno, že společnost Tomegas plní lahve, které fakticky patří žalobci," uvedla Růžena Kučerová.
Spor se týká desetikilových lahví. Za jednu dnes zákazník zaplatí v průměru necelých čtyři sta korun.
Delší cesta, dražší plyn
Obchodní ředitel poražené firmy Tomegas Petr Vízner s rozsudkem nesouhlasí a zvažuje odvolání. Manažer tvrdí, že vlastníkem lahve je ten, kdo ji právě drží v ruce. Odkazuje se přitom na historické nesrovnalosti v evidenci bomb. "U předprivatizačních bomb nelze dokázat, komu patřily," tvrdí Vízner.
Poukazuje zároveň na to, že rozhodnutí soudu přinese komplikace především zákazníkům. Ti si dosud mohli na jakémkoliv z pěti tisíc distribučních míst, zejména na čerpacích stanicích, lahve libovolně směnit kus za kus. Teď budou muset přímo k firmě, jejíž lahve mají doma. A to přitom může znamenat i víc dodavatelů najednou.
Prodejci jednoho řetězce mohou přestat odebírat bomby od konkurence a mnozí lidé tak budou mít k výdejnímu místu delší cestu.
"Budou zbytečně jezdit do vzdálenějších míst a platit převážení prázdných lahví," říká Petr Vízner.
Bomby je třeba vyměnit
Není navíc vyloučeno, že se zvednou ceny kvůli investicím do nových lahví. Ostatně i šéf Flagy Peter Polák připouští, že vítězný rozsudek firmě umožní to, co dosud kvůli nejisté právní pozici odkládala: aby začala staré lahve postupně měnit za moderní. Polák totiž tvrdí, že na trhu rotuje více než dva miliony lahví na hranici životnosti a že je s ohledem na bezpečnostní riziko nutná výměna. To si samozřejmě vyžádá zvýšené náklady i pro koncové uživatele.
"Životnost lahví, aby byly bezpečné, je podle statistik padesát let. Většina z lahví na trhu však byla vyrobena před více než čtyřiceti lety, a je tedy potřeba je začít měnit. Jinak by se do osmi až deseti let zhroutil trh s LPG bombami," varuje Peter Polák.
Odmítl však jasně odpovědět na otázku, zda zvýšené náklady Flaga promítne do cen odběratelům, a jak by se tedy mohly ceny změnit.
Petr Vízner z Tomegas považuje Polákova slova o konci životnosti barelů jen za strašení. "Neznám případ, kdy by kvůli závadě bomby došlo k nehodě. Vždy to bylo kvůli špatné manipulaci nebo uskladnění," reagoval Vízner.
Tvrdý konkurenční boj
Soudní spor o vlastnictví propanbutanových lahví a o podíl na trhu je příkladem tvrdého konkurenčního boje zavedené firmy proti dravému konkurentovi.
Firma Tomegas tvrdí, že si dominantní hráč Flaga většinu bomb přivlastňoval neprávem, když si na ně stříkal firemní logo a charakteristickou stříbrnou barvu.
Flaga ale tvrdí, že jde o její lahve z 90. let, kdy se stala lídrem trhu. Tehdy se rozprodávaly jednotlivé provozy Českého plynárenského podniku. Flaga v roce 1994 koupila závod v Hustopečích, který měl v evidenci na 600 tisíc propanbutanových bomb. A poté, co skoupila část svých konkurentů, dostala se – podle svých záznamů – k 2,3 milionu lahví a tříčtvrtinovému podílu na trhu.
Bomby však fyzicky nebyly na skladě, nýbrž mezi lidmi, kteří si je pouze do plníren jezdili vyměňovat. I proto lze podle Petra Víznera velmi obtížně říct, komu která bomba patřila.
Nakládání s plynovými bombami navíc až do roku 2011 nikdo neřešil. Teprve před třemi lety se změnil energetický zákon, který v novém paragrafu říká, že bomby smí plnit jen jejich vlastník. "Prolobbovala to Flaga," rozčiluje se Petr Vízner. "Napravil se jen stav, jaký byl před rokem 1994," oponuje Peter Polák.
Přebarvují všichni
Nyní tak už všechny lahve na trhu mají své označení. Každých deset let je totiž třeba jejich kontrola – prodejci při té příležitosti na zrevidované bomby dali své logo a dosud klasicky modré nádoby přestříkali do svých barev.
"Přebarvování je běžný postup, dělají to všichni," říká Petr Vízner. Flaga si vybrala stříbrnou, Tomegas červenou a zelenou další jejich konkurent na trhu, Primagas. Když zákazník přinesl k výměně láhev konkurence, firma ji jen přestříkala do svých barev - na znamení, že ji naplnila a zkontrolovala.
V současném sporu jde o větší, desetikilové lahve. S menšími, dvoukilovými bombami potíže nejsou. U nich je jasně dané, že jejich majitelem je zákazník, který si je může nechat naplnit na libovolném místě.
