Praha/Kladno - Ladislav Smoljak, jeden ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana, zemřel 6. června ve věku 78 let po dlouhé nemoci.
Vystudovaný učitel matematiky a fyziky, se v 60. letech coby redaktor Mladého světa podílel na vzniku ankety Zlatý slavík, později začal psát se svým kolegou Zdeňkem Svěrákem scénáře.
Nejplodnější období si prožil od poloviny 70. let do poloviny 80. let, kdy se jejich společné komedie, parodie a mystifikace zapsaly do zlatého fondu české kinematografie. Podívejte se na ně chronologicky.
Dále čtěte: Zemřel Ladislav Smoljak, jeden z otců Járy Cimrmana
Jáchyme, hoď ho do stroje (1974) - Režíroval Oldřich Lipský. První velký Smoljakův scénář a malá rolička. Jedna z divácky nejúspěšnějších českých komedií všech dob. Tématem je „morálka mladých socialistických pracovníků" a tehdejší móda tzv. kondiciogramů. Hlavní hrdina se, mimochodem, nejmenuje Jáchym.
Na samotě u lesa (1976) - Režíroval Jiří Menzel, který se tímto snímkem vrátil na výsluní po nucené pauze od zakázaných Skřivánků na niti (1969) a úlitbovým prorežimním snímkem Kdo hledá zlaté dno (1974). Film si vzal na mušku fenomén českého chalupaření. Smoljak se zde objeví v úloze Pražáka, který si hraje na pantátu ze mlýna.
Marečku, podejte mi pero! (1976) - Režíroval Oldřich Lipský. Smoljak se Svěrákem zde zužitkovali zkušenosti z dob, kdy působili jako učitelé. Ve filmu se pro změnu nevyskytuje žádná postava jménem Mareček. Stejně tak nikdy neuvidíme Hliníka, který se odstěhoval do Humpolce.
Kulový blesk (1978) - První Smoljakova režie celovečerního filmu; v titulcích uveden jako spolurežisér Zdeněk Podskalský. Námětem se stala „složitá bytová situace v socialistickém Československu". Smoljak ve filmu hraje jednoho z účastníků obří stěhovací akce, který se ustavičně chlubí svými technickými vynálezy.
Vrchní, prchni! (1980) - Film, jímž se Ladislav Smoljak zcela osamostatnil, a to nejen od spolurežisérů či režisérů, kteří natáčeli jeho scénáře, ale rovněž od Zdeňka Svěráka, kterému odmítl dát hlavní roli. Mezi dvěma dávnými spolupracovníky tehdy došlo k roztržce a smíření přišlo až s celovečerním Járou Cimrmanem.
Trhák (1980) - Zde Ladislav Smoljak opět dělal jen asistenta režie Zdeňku Podskalskému. Sám si ale přímo ve filmu (jenž vypráví o natáčení filmu) zahrál úlohu režiséra a Zdeněk Svěrák zase ztvárnil scenáristu. Film je lehce poznamenaný právě jistou estrádností, kterou se sám snaží kritizovat.
Rozpuštěný a vypuštěný (1984) - Film vycházející ze hry Vražda v salonním coupé z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Sami cimrmanovci ve filmu mají malé roličky, ale profesionální herci, kteří převzali jejich úlohy, se schválně snaží hrát stejně toporně.
Jára Cimrman, ležící spící (1983) - Mimořádně zdařilá mystifikační biografie skládající se z několika vrstev výpovědí, z nichž všechny jsou zavádějící. Zřejmě vrchol Smoljakovy tvorby svázaný přímo s cimrmanovským divadlem a prakticky jeho nejvýpravnější snímek.
Nejistá sezóna (1987) - Sesbíraná kolekce cimrmanovských scének zarámovaná jako film o zákulisí schvalování her amatérského divadelního souboru. Velmi trefně vystižená atmosféra normalizační cenzury.
Nejistá sezóna (1987) - Ještě jedna zásadní scéna z filmu, který Ladislava Smoljaka uvrhl v nemilost tehdejší moci. Dnes se satira o tom, jak je hloupé dělat satiru na povel, zdá být velmi krotká, ve své době ale měla velmi podvratný náboj.
Švestka (2002) - Jeden z pozdních záznamů divadelní hry. Ladislav Smoljak zde v úvodním semináři vysvětluje, že kvalita hry je poznamenána stářím jejího autora a názorně demonstruje dva hlavní problémy projevu starých lidí: neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit.
