Článek vyšel ve čtvrtek v sesterském deníku Insider, který jej Aktuálně.cz poskytl v plném znění.
Praha - Jako další a ne tak častou veřejnou poctu „nebeským jezdcům“ (československým letcům RAF) chápe spisovatel, scenárista a muzikolog Zdeněk Mahler dvoumetrovou bronzovou sochu okřídleného lva, kterou Česku věnuje komunita Britů žijící v Praze. Svým darem Britové vyjadřují vděk 2422 československým letcům, kteří bojovali v druhé světové válce v řadách britského Královského vojenského letectva (RAF). Sochu v úterý oficiálně představila britská velvyslankyně Jan Thompsonová.
Zdeněk Mahler je spoluscenáristou již legendárního filmu Nebeští jezdci o 311. československé bombardovací peruti RAF. „Když jsem se o sbírce pražských Britů a chystané instalaci sochy v Praze dozvěděl, vybavily se mi vzpomínky na všechny ty úžasné veterány RAF, kteří nám s filmem v osmašedesátém roce pomáhali. I s přispěním jejich rad se na něj snad i dnes lidé rádi dívají,“ říká Mahler.
Mahlera například při natáčení filmu zajímalo, jak se letci dostávali do bombardéru Wellington otvorem v jeho břichu. Prý výmykem. A hned mu to také na místě předvedli, ačkoliv jim už šedivěly skráně. „Už tehdy jsme si říkali, že těmto našim klukům z RAF můžeme natočením filmu alespoň zčásti splatit svůj dluh. Právě tihle Čechoslováci z RAF na sobě totiž tvrdě pocítili zákonitost českých dějin: každý, kdo se zaslouží o vlast, to musí odpykat. Proto ten pomník okřídleného lva chápu jako jednu z nemnohých poct těmto hrdinům. A je o to cennější, že je spontánní. Že vychází z niterného vděku Britů našim letcům,“ svěřuje se Mahler.
Nebeští jezdci měli premiéru v pražském kině Sevastopol v roce 1969 a dosud největší odměnou pro tehdy již známého scenáristu bylo, že k němu při děkovačce přišel stíhač RAF František Fajtl a řekl jediné slovo: „Pašák!“ „Nikdo mě od té doby tak královsky neodměnil,“ dodává Mahler.
Film ovšem nevznikal lehce. Autor stejnojmenného románu Filip Jánský se při psaní scénáře dlouho trápil. Stále ho předělával a nebyl s ním spokojen. Proto ho režisér filmu Jindřich Polák přivedl k Mahlerovi. „Filip neměl scenáristické zkušenosti a já mu rád pomohl. Za tři týdny jsme byli hotovi a přidali například postavu palubního střelce prcka (hrál ho Jiří Hrzán – pozn. red.) anebo milostný románek mezi jiným československým letcem a britskou příslušnicí RAF.“
Film měl rozpočet čtyři miliony korun. Z toho milion padl na úpravu starého dopravního letounu Lisunov Li-2 na britský bombardér Wellington. Takže když pak měli filmaři zaplatit v britském archivu 300 liber za zkopírování autentických válečných záběrů, bylo dokončení Nebeských jezdců ohroženo.
„Veteráni RAF se chtěli na tuto pro nás nedostupnou částku dokonce složit. To jsme ale nemohli připustit. A rozpačití začali být najednou i britští archiváři. Nakonec jsme se s nimi dohodli, že jim těch tři sta liber zaplatíme kopií filmu, která se stane součástí jejich archivu. Už tehdy byli Britové – stejně jako dnes s Okřídleným lvem – velkorysí,“ srovnává Mahler. A dodává: „Pro mě osobně velmi znamená, že jsou na světě stále lidé, kteří nezapomínají na hrdiny. Vždyť ty pražské Brity ke sbírce na Okřídleného lva nikdo nenutil. Nemohli ale zřejmě jinak.“
A stejně tak to cítí palubní inženýr 311. bombardovací perutě RAF Jaroslav Hofrichter, který se představení Okřídleného lva na britském velvyslanectví zúčastnil: „Moc se mi líbí. Určitě se bude v Praze vyjímat.“
Pomník bude odhalen 17. června (v den oslav narozenin britské královny Alžběty), avšak pražský magistrát stále tápe s výběrem důstojného místa. Slib jeho úředníků britskému velvyslanectví, že by Okřídlený lev mohl stát místo parkoviště v centru Malostranského náměstí a kolem něj vznikne park, považují urbanisté i vzhledem k času, který zbývá, za nereálný.
