Tak zase volby. Obecní. V politologické literatuře „volby druhého řádu". Nepřijde k nim ani polovina lidí a většina z nich je bude prožívat asi jako třídní schůzky nebo daňové přiznání. Když už to musí být…
Defétismus stejně se nic nezmění si osvojili dokonce i do politiky zasvěcení blogeři Aktuálně.cz, nalevo i napravo.
Optikou blbá nálada, kmotři, tunely se můžete dívat snad na každé volby, kdykoli a kdekoli. Nikdy nebude až tak dobře, nějaká korupce se vždycky najde. Nějaké růžovější brýle by nebyly?
Chytřejší sliby
Ve skutečnosti je toho na volbách povzbudivého víc, než se zdá. A skoro bez ohledu na to, jak dopadnou.
Nejsme naivní, jsou to jen sliby. Ale průměr volební kampaně se přiblížil tomu, co je pro kvalitu života podstatné. Což samo o sobě znamená dílčí úspěch.
Když si někdo na plakáty dá, že Praha potřebuje zeleň a ne beton a masivní výstavbu, že občan má mít přednost před developerem (což udělali kromě ODS víceméně všichni), nemělo by být těžké brát ho za slovo.
Nejde jen o tu magickou zeleň. „Zezelenaly" volební programy jako takové, už to není tak tupá prosperita. Hloupé sliby jako děti od počítačů na hřiště a populismus pryč s narkomany a bezdomovci kupodivu zůstaly spíš na okraji kampaně.
Protitlak musel přijít
Městské volební manifesty připomínají líbezné prospekty realitních kanceláří. Ale i ty se přece mění k lepšímu. Šmoulí domeček uprostřed satelitu už jen tak neprodáte.
Co se kde postaví nebo ne, případně za kolik se konečně stává klíčovým politickým tématem. Naděje, že radnicím a developerům bude vidět pod ruce, stoupá. Diskuse o tom, k čemu je dobrý věžák nebo supermarket, míří z ekologicko-památkářské periferie do hlavního politického proudu. O fatálních problémech jako jsou kamiony nemluvě.
Nepřišlo to ze dne na den. Privatizace veřejného prostoru silnějšími - od chronických automobilistů po stavitele reklamních ploch a solárních parků - už začala být neúnosná a nutně vyvolala protitlak zdola. Stejně jako nové a nové informace o korupci a kmotrech. Stejně jako pocit arogance mocných. Protekční značky na autech před magistrátem, hacienda bez stavebního povolení, nemravné odměny za dozorčí radu, to jsou dobré příklady.
Politici si toho všimli a museli reagovat. Alespoň trochu, lehce vyplašení výsledkem parlamentních voleb.
Okamžik, kdy primátorský kandidát ODS Bohuslav Svoboda v přímém přenosu přísahá, že za něj se zelené Trojmezí - nehledě na územní plány, dosud režírované jeho vlastní stranou - zastavovat nebude, možná vejde do pražské historie. Jako okno do nových časů.
Patrioti, vzhůru do politiky
Anebo, bez růžových brýlí: volič je králem, dokud se nevysypou volební urny. Pak si z něj budeme další čtyři roky dělat dobrý den. Letáky, co jsme mu nastrkali do schránek, přece vyhodil už dávno.
No tak to zkuste. Opravdu jste si jistí, že vám to projde?
Že politika lidi nezajímá? Volební neúčast přece není jediným měřítkem. Občanských lobby zjevně přibývá. Musíte s nimi počítat i po volbách. Budou chtít přinejmenším informace, což není málo.
Desítka pro domácí z Prahy 10 by před několika lety působila spíš jako recesistické sdružení. Dnes je to politická síla a stadion Bohemians je reálný politický problém. V Hřensku kandiduje sdružení jménem Soutěsky - věc veřejná, věc neprodejná. Tak to má být. Společný jmenovatel nezávislosti pomalu, ale přece postupuje společností, od nezávislých pivovarů po nezávislé kandidáty.
Jistě, občanská iniciativa se dá zmanipulovat, může zmutovat do mafie nebo domobrany proti nepřizpůsobivým, může být sobecká. Jenže i to je nakonec pro politické prostředí lepší, než kdyby nebyla. A kdyby se náš zájem vybil o volbách, navíc navštívených jen slabě (i kvůli tomu, že se starostové nevolí přímo).
Monopol politických stran by politiku změnil v poušť, každé volby by vypadaly jako osudové. Pak bychom dřív nebo později skončili v blbé náladě docela určitě. Takhle to není nevyhnutelné.
Obecní volby mohou rehabilitovat politiku od slova polis. Posílit důvěru ve společnosti. Zmenšit rozdíl mezi Oni co si vládnou jak chtějí a My co si myslíme, že moc je beznadějně prohnilá a nemá smysl se o ni starat. Vůbec nejsou marné, naopak. Pokud je sami předem neodepíšeme.
