Česká města nejsou na stále úmornější vedra příliš stavěná. V létě se mění v rozpálené kotle, v nichž se nehne horký vzduch, teplo sálá z množství zpevněných ploch dlouho do noci, zeleně není tolik, aby dokázala prostředí na ulici ochladit, a když už je stromů dost, mnohdy jde o druhy, které nejsou vůči přicházejícímu "středomořskému" klima odolné.
A bude hůř. Podle vědců nevyhnutelně. Z porovnání průměrné roční teploty vzduchu za tři desetiletí v období let 1961 až 1990 a 1991 až 2020 vyplývá, že na stanici v pražském Klementinu vzrostla průměrná roční teplota vzduchu o více než jeden stupeň Celsia. Z pohledu životního prostředí nejde vůbec o malé číslo. Naopak.
Navíc klimatologové dnes nepochybují o tom, že bude růst i nadále. Podle několik let staré studie Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy se budoucí vlny veder projeví nejsilněji na jižní Moravě, Žatecku, ve středních Čechách a také v Praze a Brně.
Oteplování lze snadno vypozorovat také ve statistice tropických dní, kdy teplota překoná 30 stupňů. Zatímco mezi lety 1991 až 2000 jich meteorologové v Klementinu průměrně nezaznamenali ani dvanáct za rok, v letech 2011 až 2020 už to bylo přes dvacet dní. Podobný nárůst zaznamenaly měřicí stanice také v Brně a Ostravě.
Už několik let odborníci upozorňují nejen na to, že je potřeba činit opatření proti horku ve stávajících ulicích, ale také že je nutné od základu změnit i způsob, jakým ve městech stavíme. Připomeňme, že v hlavním městě vznikají - či jsou v plánu - ucelené nové obytné čtvrti na Smíchově, Žižkově, Bubnech-Zátorech či v Karlíně. Co se týče Brna, tak například v Židenicích.
Jak se v současných čtvrtích kumuluje teplo, nedávno ukázala mapa Prahy od Evropské kosmické agentury. Nejhorší je situace v Holešovicích, ve Vysočanech a na Pankráci.
Stromy, louky, kanály
Klíčové a vlastně i nejlevnější opatření, které pomůže zmírnit vedro v plánovaných čtvrtích, je dostatek zeleně. Například stromy dokáží ochlazovat své okolí několika způsoby. Nasají dešťovou vodu, kterou pak postupně odpařují a přirozeně tak ochlazují své okolí. Navíc fungují jako přirozený regulátor. V létě stíní, v zimě propouští světlo.
Podle loňské studie Spolkové vysoké technické školy v Curychu, kterou uveřejnil časopis Nature, mohou ve střední Evropě stromy ulice ochladit až o dvanáct stupňů. "Je to obrovská ekosystémová služba ochlazování. Nespotřebovává žádnou elektřinu, stromy to dělají z biologické podstaty," shrnuje Jan Richtr z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Stejná ulice, rozdíl 26 stupňů
Jak důležitým prvkem stromy jsou, ukazuje i velmi jednoduchý test redakce provedený na krátkém úseku ulice Křižíkova v pražském Karlíně - jednu část stíní stromy a druhou nikoli. Infračervený teploměr, který měří povrchové teploty různých objektů, ukázal ve čtyři hodiny odpoledne při teplotě vzduchu 36 stupňů Celsia u asfaltu pod stromy 29,4 stupně, ve druhé části ulice bez zeleně to bylo 55,8 stupně.
Nezastíněné fasády domů, asfalt silnic a dlažba chodníků nebo třeba kapota zaparkovaných aut přitom fungují jako zářiče tepla, jež "pracují" i poté, co na ně přímé sluneční paprsky nedopadají. A okolí tak činí ještě méně snesitelnějším a tuto dobu pochopitelně prodlužují.
Ve čtvrtích "budoucnosti" se nejen zvýší počet stromů, ale také se zlepší podmínky pro jejich růst. Ačkoli se dnes města snaží do již vybudovaných ulic v centrech vysazovat stromy, mnohdy přežijí jen pár let nebo dostatečně nevyrostou. Vlivem neuspořádané a husté sítě různých kabelů a trubek pod povrchem stromy často nemají dost prostoru pro kořeny, jinde se jim zase nedostává dostatek vláhy. Podle loňského dokumentu Institutu plánování a rozvoje tak zhruba třetina stromů vysazených v Praze zcela neplní svou funkci "ochlazovače" ulice.
"Uliční prostory nové zástavby se dnes již navrhují dostatečně široké, aby se tam vešel jak pás pro stromy, tak síťová infrastruktura," potvrzuje architekt Lukáš Houser z Kanceláře rozvoje městských čtvrtí Institutu plánování a rozvoje.
Zatímco v dnešních městských ulicích odtéká většina dešťové vody do kanálů, čtvrti budoucnosti s ní budou dále pracovat. Na okrajích ulic se například vybudují otevřené kanály, které dešťovou vodu zachytí. Ta poté bude zavlažovat okolní zeleň a zároveň odpařováním ochladí okolí.
Počítá se také s širším použitím takzvané retenční dlažby. "Pěkný příklad je z Barcelony, kde mají zpevněnou část chodníku, která slouží k pohybu chodců, a pak další část chodníku, která je polopropustná. Dá se tam chodit, sednout si na lavičku, ale skrze dlaždice roste tráva," popisuje architekt Houser.
Interesting way to demineralize public space while having a continuous style of pavement - just the middle tile is replaced with earth & grass. Spotted in Barcelona 👇 pic.twitter.com/oUFjlHLNWO
— Dimitri Strobbe 🚧 (@dimitristrobbe) August 10, 2021
Podle odborníků je nicméně nutné změnit nejen to, kolik zeleně ve městech máme, ale také způsob, jakým se o ni staráme. V některých případech přitom stačí, abychom dělali méně než dosud.
Na neposekanou louku se v moderní čtvrti už nebude pohlížet s pohoršením, ale jako na podstatnou součást přirozeného chladicího systému města. Již dnes některé radnice nechávají travnaté plochy či pásy v ulicích více vyrůst. Například na sídlišti Novodvorská v Praze 4.
"Když se podíváme na satelitní snímky, tak vidíme, že nakrátko střižené zelené plochy se vyhřívají skoro podobně jako dlážděné plochy. Musíme zajistit, aby si vegetace mohla udržet vodu co nejdelší dobu," upozorňuje Houser.
Změní se i druhová skladba keřů a stromů. Více se budou sázet suchomilné stromy známé z jižních oblastí Evropy. Jmenovitě třeba katalpy, platany, dřezovce či jerlíny. Naopak vymizí druhy, jež potřebují při růstu větší vlhkost půdy, což se týká lípy srdčité a velkolisté nebo některých druhů javoru.
Zeleň se bude ve větší míře uplatňovat také při samotné výstavbě domů. Zelené střechy jsou již dnes poměrně běžné. Skutečně efektivní jsou ovšem jen ty, které nepotřebují údržbu a mohou růst samy jen za pomoci dešťové vody. Pokud naopak střecha vyžaduje pravidelné zalévání pitnou vodou, efekt šetrnosti se pochopitelně vytrácí. Podobně fungují také svislé zelené stěny.
Materiály 21. století
Z hlediska zmírnění veder odborníci považují za nevhodné budovy s uzavřenými vnitrobloky, které známe například z pražských Vinohrad nebo Holešovic. Tento druh výstavby totiž komplikuje proudění vzduchu.
Do popředí se tak dostává typ vnitrobloku, který domy neobestaví úplně, ale dva rohy zůstanou volné. "S tím už v zahraničních městech přišli před sto lety, tehdy to ale bylo z hygienických důvodů. Dnes na to přecházíme kvůli provětrávání města," uvádí Lukáš Houser.
Do budoucna se také počítá s tím, že plány nových čtvrtí zohlední způsob, jakým tudy vítr přirozeně proudí. "Již umíme modelovat proudění větru a spočítat, kde se budou stavební materiály nejvíce přehřívat. Zatím je to ovšem jen ve výzkumných projektech," dodává Houser.
Do budoucna se počítá také s tím, že budou mít domy o mnoho kvalitnější tepelnou izolaci. Ta pomáhá nejen udržení tepla v zimě, ale zároveň zajistí nepřehřívání místností v létě. Třikrát účinnější než obvyklý polystyren je materiál zvaný aerogel, který se také používá jako izolant a zachycovač kosmického prachu v raketoplánech. Až pětkrát lépe než polystyren funguje vakuová izolace. A pronikání tepla do bytů dokážou zabránit i nanovlákna.
Nové čtvrti mají k ideálu daleko
Některá ze zmíněných opatření se objevují v plánech nových čtvrtí v Česku už dnes. Projekt nové rezidenční čtvrti v Dolních Počernicích na okraji české metropole počítá s použitím retenční dlažby místo asfaltu a komunitními zahradami. Nová čtvrť Smíchov City bude mít dva hektary zeleně.
Urbanista Petr Klápště z Českého vysokého učení technického uvádí jako příklad dobře naplánovaného projektu novou výstavbu v okolí bývalého cukrovaru v pražských Modřanech. "Nové náměstí je šachovnicově celé pokryté stromy. Veškerá voda, co tam spadne, se využije pro zelenou infrastrukturu. I samotné budovy se zde budou stavět šetrně," hodnotí urbanista.
Zmiňuje však i opačné příklady. Třeba návrh na proměnu okolí Masarykova nádraží v Praze, konkrétně novou podobu v oblasti Florence. "Kdyby se aspoň trochu rozšířila hlavní třída, aby byl prostor dát tam pořádné stromořadí, tak by to bylo výrazně lepší. Zatím v řadě případů zeleň prohrává boj s hrubými podlažními plochami staveb," upozorňuje Klápště.
Podobně hodnotí také výstavbu na nedalekém Rohanském ostrově. "Mohlo by tam být více vegetace a jsou tam objekty, které mají na fasádách extrémně tmavé materiály. Přitom čím světlejší povrch, tím více tepla se odrazí zpět do vesmíru," doplňuje.
Ovšem redakcí oslovení experti se shodují, že bude trvat i několik desítek let, než se Pražané dočkají ideální čtvrti 21. století. "To, co stavíme dnes, se začalo plánovat před 15 nebo 20 lety, kdy u nás tato problematika ještě nebyla tak žhavá," zdůvodňuje Houser. Až poté některá česká města - včetně Prahy - přijala strategie adaptace na změnu klimatu, která šetrná řešení prosazují.
Například projekty, které jsou dnes v zárodku, jako je plán nové čtvrti kolem letiště v Letňanech, už s většinou uvedených opatření počítají. "Určitě se to u nás nějakým způsobem posouvá. Ale ve srovnání se Skandinávií či Německem jsme stále velmi málo ambiciózní. Mezi lídry určitě nepatříme," dodává urbanista Klápště.
Musíme změnit zákony, prosazují ekologické organizace
"Na tom, že potřebujeme víc stromů v ulicích, je shoda. V zákonech ale narážíme na to, že zatímco inženýrské sítě, které jim brání v růstu, mají svá ochranná pásma, stromy je nemají," říká Petra Kolínská ze sdružení Zelený kruh, které zastupuje 27 ekologických organizací.
Stromy jsou podle ní v současnosti při budování nových čtvrtí sázeny jen tam, kde na ně zbyde místo. Pokud se při plánování střetnou zájmy na vysazení zeleně a pro umístění inženýrských sítí, stromy musí ustoupit.
Ekologové tedy prosazují, aby měly stromy a sítě při výstavbě stejnou váhu. "Pokud někde vysadíte strom, tak ho nikdo další nebude moct ohrozit svými stavebními aktivitami. A když se bude stavět nová čtvrť, bude povinnost umisťovat sítě do kabelových chrániček, aby nedošlo ke konfliktu s kořeny stromů," vysvětluje.
Další možnou změnu v zákonech vidí Zelený kruh v zákoně o územním plánování. Kolínská odkazuje na německy mluvící země, kde se při výstavbě nových čtvrtí standardně užívá detailnější zastavovací plán, který mimo jiné ukazuje, kde budou ve čtvrti menší zelené a vodní plochy nebo stromy. Tuzemské plány do takových detailů nejdou a podle Kolínské tak neposkytují záruku, že bude nová čtvrť dostatečně adaptovaná na změnu klimatu.
"Adaptační opatření se sice dnes už do mnoha projektů zahrnují, ale je to jen dobrovolné bázi. Ještě to není povinný standard," shrnuje Kolínská.
Měníme klima v legislativě
Text vznikl v rámci projektu Měníme klima v legislativě, jehož realizátorem je Zelený kruh spolu s partnery sdružení Arnika, NESEHNUTÍ, Česká společnost pro právo životního prostředí, aliance Šance pro budovy, Národní síť Zdravých měst a Národní síť MAS. Projekt podpořila Nadace OSF.
Cílem projektu je přispět k řešení klimatické krize v rámci České republiky. Zaměřuje se na úpravu předpisů tak, aby samosprávy i soukromí investoři mohli hospodárně a úspěšně realizovat projekty, které zajistí například šetrné hospodaření s vodou a dostatek kvalitních zelených ploch.
