Praha – Místo nápisů “Zimmer frei” na mnoha chalupách v Jizerských horách by mohlo viset na dveřích “Volné pokoje”, což ovšem cizince k ubytování nenaláká. A zatímco v zahraničí lidé běžně chodí do kina na film Batman, v Česku by na lístcích musel být i přeložený název “Netopýří muž”.
Komunističtí poslanci předkládají návrh, který stanoví češtinu jako úřední jazyk a zakotvil by i povinné překládání cizojazyčných názvů. Sněmovna se jím bude na následující schůzi zabývat v prvním čtení.
V češtině mají být podle představ poslanců například nápisy i poutače na obchodech, vývěsní štíty či značná část reklam v hromadných prostředcích. Také někteří obchodníci by museli úřadům prokázat, že dokážou hovořit se zákazníky česky. Až padesátitisícová pokuta – i opakovaná – by hrozila tomu, kdo zákon poruší.
Podle Jiřího Zlatušky (ANO), předsedy výboru pro vědu a vzdělání, je to ovšem zákon z doby tmářství.
“Existuje značné procento občanů, kteří se nedomluví cizími jazyky a ani pasivně nerozumí základům angličtiny, němčiny nebo francouzštiny. Více než 30 procent občanů se nedomluví žádným cizím jazykem,” vysvětlují poslanci v důvodové zprávě, proč je třeba vytvořit pro češtinu speciální zákon.
Normu navrhuje sedm poslanců, hlavní předkladatelkou je Gabriela Hubáčková (KSČM) z Ústecka. Ona ani její kolegyně Marta Semelová (KSČM) na otázky redakce neodpověděla.
Podle komunistů pomůže zákon jak lidem, kterým chybí jakékoli základy třeba angličtiny, tak i imigrantům – používáním češtiny se prý rychleji integrují do společnosti. “Součástí práva většiny států Evropy včetně členských států EU je legislativní zakotvení národního, státního či úředního jazyka a tento jazyk také v těchto zemích požívá příslušné ochrany,” píší poslanci.
Čeština i v reklamách a na poutačích
Opatření by zasáhlo mnohé obchodníky. Kdo nabízí v Česku práci nebo produkty, měl by v reklamě a písemné komunikaci používat češtinu.
Například televize a rozhlasové stanice by musely opatřovat pořady mluveným či psaným překladem do češtiny. Výjimku by získala slovenština nebo třeba pořady určené pro národnostní či etnické menšiny.
Podřídit by je museli také podnikatelé a reklamní agentury. Návrh totiž stanovuje, že by i poutače a místopisné značení bylo v češtině. A kdo má třeba na obchodě vývěsní štít v angličtině, dostal by tři roky času na to, než ho přeloží.
Změnit by se musela i značná část reklam. Ty, které se týkají například zdraví, majetku, bezpečnosti či životního prostředí, mají český jazyk nařízený. V ostatních reklamách dostane úřední jazyk jen přednost.
Vláda a ani poslanecký výbor pro vědu, vzdělání či kulturu ovšem změnu nepodpoří. “Zákon je zbytečný a maximálně může vést ke stejným potížím, jaké vznikly se slovenštinou na Slovensku, kde se musely v televizi dabovat i české pořady,” oponuje nápadu Jiří Zlatuška (ANO), předseda sněmovního vzdělávacího výboru.
“Taková norma by víc problémů vyrobila než vyřešila. Je to myšlení z jiných věků,” dodal poslanec a naznačil, že by sněmovna schválením takového zákona mohla vzbudit dojem, “že poslanecká většina občas má takové IQ, že by možná nedosahovalo devadesáti”.
