Jena - Východoněmecké město Jena vyřešilo svůj hlavní dopravní problém stavbou 14 kilometrů kolejí za 70 milionů eur (1,7 miliardy korun).

Praha zaplatila 700 milionů korun za čtyři sta metrů kolejí, které prodloužily tramvajovou trať číslo 7 ze stanice Laurová na smyčku Radlická. Pražské koleje jsou tedy desetkrát dražší.

Jena platí za tramvaj od polské továrny Solaris 2,5 milionu eur, i když objednala pouze pět prototypů. Praha dala plzeňské továrně Škoda Transportation hromadnou objednávku na 250 souprav. Za jednu zaplatí 3,2 milionu eur. 

100 milionů za kilometr

Z třicetitisícového panelového sídliště Lobeda trvá ranní cesta do centra Jeny dvacet minut, pokud člověk použije tramvaj. Ještě před patnácti lety vyšla stejná trasa na padesát minut, protože se lidé do města prodírali ranní špičkou v autobusech a vlastních autech.

"Vedle Rostocku jsme jediné východoněmecké město, které v posledních letech významně investovalo do nových tramvajových tras. Po pádu komunismu měla Jena 12 kilometrů kolejí, dnes používáme šestadvacet," shrnuje své zásluhy šéf jenského dopravního podniku Bernhard Graduszewski. 

Průměrná cena za kilometr tratě nepřekročila pět milionů eur. Obdobná cena se platí v ostatních menších městech, které si ještě mohou tramvaj dovolit, například v Göttingenu.

"Ve velkých městech přijde kilometr kolejí na deset milionů euro. Najdou se také složité úseky, které stojí třikrát víc," upřesňuje šéf dopravního podniku Jeny.

V přepočtu na koruny platí německá města za kilometr tramvajové trati 75-750 milionů korun. České hlavní město normu překračuje ve dvou ze tří staveb posledních deseti let. Za tři a půl kilometru kolejí z Hlubočep na Barrandov ještě platila po sedmi stech milionech.

Dva přesuny konečných stanic už překročily hranici miliardu korun za kilometr. Praha posunula tramvajovou smyčku v Podbabě o 300 metrů a zaplatila 323 milionů. Přesun konečné v Radlicích o 430 metrů stál 700 milionů.

Na českou tramvaj nemáme

Loni se dostal jenský dopravní podnik do potíží, protože se přestaly vyrábět tramvaje NGD6 zavedené po pádu komunismu. Před dvaceti lety je vyráběly například továrny v Berlíně, Mnichově, Augsburgu a Frankfurtu nad Odrou, všechny však byly zavřeny. Ředitel Graduszewski proto musel najít výrobce, který by se pustil do vývoje speciálních modelů o šířce 2,30 metru, se dvěma kabinami pro řidiče a s dveřmi na obou stranách.

Do soutěže se přihlásilo šest zájemců, suverénně přitom vyhrála polská továrna Solaris s modelem Tramino. Slíbila postavit pět třídílných tramvají po 2,5 milionech eur. "To je dnes reálná cena. O dvě stě až tři sta tisíc ji zvyšuje objednávka dveří po obou stranách," tvrdí Graduszewski.

Kvality polských dodávek se nebojí. "Před deseti lety polské tramvaje nikdo nechtěl, to se ale změnilo," podotýká. Případné stížnosti německých firem, že se měl obrátit na domácí výrobce, odbývá mávnutím ruky. "Polovinu ceny tvoří elektronika, kterou dodává Siemens," upřesňuje.

"Pražskou" cenu přes tři miliony korun za třídílnou tramvaj od Škody Transportation považuje za přemrštěnou. "Škoda se k nám také hlásila. Ale pro nás byla příliš drahá," vzpomíná na loňskou soutěž Graduszewski.

Přesto zná příklad ještě dražších tramvají. Francouzský Strasbourg zaplatil za sedmidílné britské soupravy Citadis po šesti milionech.