Nevím, jak si představit typického člena sekty, ale Simon Yang na něj na první pohled nevypadá. Mladý Korejec je slušně oblečený a vyjadřuje se jasně, klidně a bez větších emocí. Rozhodně nepůsobí jako fanatik. Setkáváme se den před Štědrým večerem. V pražské restauraci s ním na mě čeká ještě jeho překladatel, také mladý Korejec.
Yang je členem jihokorejské sekty Šinčchondži a má na starosti její misii v Praze. Sekta se zde pod nejrůznějšími záminkami snaží potají přebrat převážně věřící jiným křesťanským církvím.
Jako první ho zajímá, jestli jsem věřící. Přesto, že odpovím, že nikoliv, na většinu z mých otázek odpovídá s pomocí citátů z Bible. Tahá je z rukávu s jistotou člověka, který studiem písma strávil nesčetně hodin.
Yang se na redakci obrátil jen několik dní poté, co server Aktuálně.cz publikoval článek vycházející ze zkušeností dvou českých dívek, které prošly několikaměsíčním náborem Šinčchondži. Dívek, které popisovaly systematické manipulace, lži i nátlak.
Přesto podle Yanga není článek objektivní. Obzvláště se mu nelíbí zmínka o tom, že sekta straší koncem světa. Organizace má převážně v Jižní Koreji více než dvě stě tisíc členů a ty podle Yanga nezískala zastrašováním.
Když máte tolik členů, musíte mít i velké sebevědomí. Proč tedy české dívky na ulicích lákáte pod falešnými záminkami týkajícími se diplomových prací a filmových scénářů? Proč jim v uzavřených seminářích měsíce plíživě vysvětlujete svou ideologii, aniž byste se byť slovem zmínili o tom, že jste korejská církev Šinčchondži?
Kvůli pronásledování, kterému čelíme.
Pronásledování?
Lidé mají o Šinčchondži špatné předsudky, špatné informace. Začalo to zhruba před patnácti lety s mužem, který žil v Šinčchondži život víry asi dvacet let. Pak ale církev opustil, a aby zničil Šinčchondži, začal vytvářet falešné zvěsti. A jsou to opravdu silná témata, která když lidé slyší, řeknou si, že je Šinčchondži opravdu špatné místo. Například, že se mladí musí vzdát svého života a matky svých dětí nebo že se ženy musí rozvést. Upřímně, i já jsem si o Šinčchondži myslel, že to je takové místo, než jsem do něj vstoupil. Samozřejmě nevím, jestli mi budete věřit, když vám řeknu, že to není pravda.
Mluvíte o pomluvách, které mají lidi od Šinčchondži odradit. Náš článek je ale založen na výpovědích dvou dívek, které s vaší organizací měly osobní zkušenost. Chcete tvrdit, že lžou?
Neříkám, že to, co říkaly, je falešné a špatné. Jen projevily, co zažily, svoji zkušenost. To ale není zkušenost lidí, kteří zažili Šinčchondži. Je to zkušenost lidí, kteří se učili Bibli, aby mohli do Šinčchondži teprve vstoupit. Špatné myšlenky vůči Šinčchondži začali mít až poté, co si přečetli špatné zprávy o Šinčchondži.
Ze začátku dívky také měly rády slovo, které jsme jim předávali. Poté ale začaly víc věřit ne slovu, ale těm zprávám. Jednu z těch dívek jsem skutečně potkal a mluvil jsem s ní, jak i v článku tvrdí. Učil jsem ji asi tři týdny. Poté co slyšela slovo, začala ho uznávat…
Pak si ale uvědomila, že jí systematicky lžete…
Sama dívka říká, že si v tu chvíli myslela, že ji někam vezmu a budu ji tam bít. Přiznává ale, že jsme si pak jen čtyři hodiny povídali o Bibli. Proč ale asi měla takové myšlenky? Protože si podobné věci přečetla v těch zprávách na internetu.
Kde se dá o Šinčchondži dozvědět víc?
I kvůli snaze sekty o utajení není mnoho dostupných pramenů, ze kterých lze informace o působení Šinčchondži v Česku čerpat. Nejpodrobněji se tématu věnuje religionista Zdeněk Vojtíšek, který se zabývá studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí. Vznik i podstatu učení sekty podrobně popsal například na tomto odkazu v časopisu Dingir. Další zprávy nejen o působení Šinčchondži v Česku publikoval na webu Náboženského infoservisu. Další informace je možné najít na server scjinfo.cz.
Říkáte, že dívky odradily falešné zprávy zvenku. Myslím, že je ale spíše zasáhlo zjištění, že jste je k sobě přilákali podvodem a několik měsíců jste jim lhali, zatajovali svou identitu a manipulovali jste s nimi…
Pro Čechy je manipulace slovo, ze kterého mají velký strach. My ale nikoho nemanipulujeme. Jen podle Bible ukazujeme slovo Boží. Dáváme všem možnost výběru. Lidé mají svobodnou možnost přestat se slovo učit. Nikdy neříkáme věci, jaké byly v titulku vaší zprávy, že někdo půjde do pekla. Říkali jsme jen, že se za ně budeme modlit, aby našli pravdu. To je podle vás manipulace?
Manipulace podle mě je to, že pod nevinnými záminkami lákáte dívky do výchovných skupin, kde k nim promlouváte bez toho, aby věděly, kdo k nim vlastně mluví…
Upřímně. Nemám moc výmluv, které bych vám mohl dát. Ať řeknu cokoliv, vím, že to nebude přijato. Musíte ale chápat, proč tohle musíme dělat, proč takhle musíme evangelizovat. Když hned řekneme, že jsme Šinčchondži, určitě si lidé o Šinčchondži na internetu najdou spoustu špatných informací a přijdou tak o šanci přijmout Boží slovo pravdy. Ježíš také řekl Matoušovi, když posílal učedníky na evangelizaci - buďte moudří jako had a čistí jako holubice. Jindy Ježíš říká toto: "Vy ještě neoznamujte, že vy patříte Kristu." Mnoho lidí přesto říká, že Šinčchondži evangelizuje skrze lež.
Vy ale skutečně těm dívkám lžete a neříkáte jim pravdu…
Samozřejmě, že z vašeho pohledu to je lež. V Bibli se ale píše, že Bůh plní své slovo skrze moudrost a skrze plány. Apoštol Pavel říká - já evangelizuji vůči Židům jako Žid. Samozřejmě bychom také chtěli otevřeně hned mluvit o Šinčchondži, ale svět ještě nemá dobrou představu o Šinčchondži, proto tak nemůžeme evangelizovat. Proto to není jednoduché.
Změní se to někdy?
V Zachariáši 8 se píše, že přijde sklizeň, kdy bude pokoj a mír. Pak už to nebude evangelizace skrze lež, jak se na to díváte třeba vy. Přijde den, kdy budeme otevřeně mluvit o Šinčchondži a od začátku ho otevírat. Nesnažím se ale ospravedlnit, jen vám chci vysvětlit náš pohled na to, proč se to takhle muselo udělat.
Dívky také popisovaly mnoho způsobů, jak se snažíte zajistit, aby předčasně nepřišly na to, že jde o Šinčchondži. Například si mezi sebou nesmí sdílet telefonní čísla a každé dívce přidělíte jednoho dlouhodobého člena, takzvaného strážného anděla, aby na ni dohlížel…
Protože skutečně chceme, aby se nejprve přišly podívat čistě na to slovo. To není místo, kde se mají lidé setkávat navzájem, ale místo, kde se lidé mají setkávat s Bohem a se slovem. Navíc mnoho z těch, kteří se přicházejí učit, má skutečně dobré vlastnosti a jsou to hodní lidé, ale najdou se i tací, kteří se přichází slovo učit z jiných důvodů. Třeba z důvodů pyramidových podvodů a ti se snaží ostatní obrat o peníze. A ti dobří lidé jsou pro ně dobrý terč.
Zdá se, že vám jde spíš o to, aby se ve skupině nerozšířily zprávy o Šinčchondži…
Pokud si jeden student přečte nějaké špatné zprávy o Šinčchondži, a bude to sdílet, všichni se to dozvědí. To je pravda. Cílem ale není lží a klamem někoho přesvědčit, aby uvěřil slovu. Když doručuji slovo, vždy říkám, že ho musíme v Bibli ověřit až do konce. Ověřit, že je to pravda. Když ale lidé získají tyhle falešné zprávy o Šinčchondži, rozhodnou se, že už nepřijdou, a ztratí i tu šanci ověřit si, že to je pravda. Nijak je ale nenutím, aby věřili v Šinčchondži. Chci, aby si svobodně vybrali poté, až si to vše v Bibli ověří.
Vaše semináře navštěvuje jen menší množství nováčků. Ti jsou pak obklopeni dlouholetými členy, kteří se pouze tváří, že jsou noví. Dokonce máte i přísný zasedací pořádek. Proč?
Jak se píše v Ezechielovi 47 - z Boží svatyně teče voda a tu vodu máme čtyřikrát změřit. Proto i na naše semináře chodí lidé poslouchat slovo vícekrát. Boží slovo není něco, co si můžeme uvědomit, když ho posloucháme jednou. Samozřejmě ale nemohou ostatním říkat, že to je pravda, že to je Šinčchondži a že jsou členy Šinčchondži.
Proč ne?
Jak už jsem říkal, ve světě není nic dobrého o Šinčchondži. Jen Bible skutečně popisuje Šinčchondži.
Nelíbí se vám, že v článku zmiňujeme důraz církve Šinčchondži na blížící se konec světa. Ale není to tak? Není jednou z centrálních součástí vašeho učení apokalypsa?
V Matoušovi 13 je napsáno, že Ježíš zasévá na světě semeno a že nastane doba žně a Ježíš sklidí, co zasel. Píše se tam, že doba žně je skonání věků. Proto křesťanství nemůže nemít zájem o skonání věků. Ale mnoho sekt zneužívá pojem skonání věků a vzbuzují v lidech strach nebo jim vyhrožují, aby něco získaly. Říkají jim, že přijde konec zeměkoule. Tohle ale není to skonání věků, o kterém mluvil Ježíš a o kterém mluví Šinčchondži.
A jaké tedy je to vaše skonání věků?
O skonání věků není psáno jen v Novém zákoně, ale i ve Starém zákoně. Když se ve Starém zákoně psalo o skonání věků, psalo se o skonání judaismu. A poté, co skončil judaismus, začalo křesťanství. Do světa křesťanství pak Ježíš zasil semeno, tedy slovo. A těm, kdo v něj věří a kdo ho zachovávají, slíbil, že je jednou sklidí na místo jménem Sion. To je to odlišné pojetí skonání věků.
Takže tohle vaše skonání věků je konec křesťanství…
Před dvěma tisíci lety Ježíš přišel s tím, že naplnil Starý zákon, skončil svět judaismu. Stejně tak v Novém zákoně existuje skonání věku a to znamená konec světa tradičních církví.
A to už se podle vás děje?
Přestože to byla Evropa, která byla centrálou křesťanství, dnes už je kontinentem, kde se jen těžko hledá nějaký věřící. Po celém světě počet křesťanů klesá, ale počet lidí vstupujících do Šinčchondži neustále roste. Jen v Koreji máme přes dvě stě tisíc členů. Já si myslím, že to má důvod. Stejně jako před dvěma tisíci lety klesal počet lidí v judaismu a počet křesťanů rostl.
České církve před Šinčchondži varují své věřící
Působení sekty Šinčchondži neuniklo ani pozornosti tradičních křesťanských církví. Po množících se zprávách o tom, že se členové sekty pokoušeli oslovit jejich věřící, vydaly některé z nich společné prohlášení, ve kterém před zastíracími taktikami korejské církve varují.
Co vlastně znamená název Šinčchondži?
V překladu Nové nebe nová země. I v 2. Petrově 3:13 se zmiňuje Pánův druhý příchod a je tam psáno, že první nebe první země pominou a dojde k vytvoření nového nebe a nové země. Tím se nemyslí fyzické nové nebe a nová země, ale nové nebe je Boží nový svatostánek a nová země jsou noví členové, kteří jsou sklizeni z Božího semene.
Jak dlouho už v Česku působíte? Kolik máte členů? A kolik lidí už v Česku prošlo vašimi semináři?
Z jakého důvodu vás tyhle informace zajímají?
Chtěl bych vědět, o jak velkou organizaci se v Česku jedná, kolika lidských životů se dotýká ve srovnání s dalšími církvemi…
Informace o našich počtech i o tom, kdy jsme začali působit, které máte napsané ve vašem článku, jsou pravdivé. (Šinčchondži v Praze působí asi čtyři až pět let. Počet jejích členů se odhaduje na desítky až několik stovek - pozn. red.).
Zdá se, že většina z těch, kdo chodí na vaše semináře, jsou mladé dívky. Zaměřujete se na ně nějak?
Ne. Potkal jsem v České republice i mnoho mužů. Modlím se za muže v České republice a chtěl bych s nimi Bibli probírat.
Proč je ale tedy drtivá většina lidí na vašich seminářích ženského pohlaví?
Je to jenom můj osobní pohled na věc, ale život víry je podle mě lepší pro ženy než pro muže, kteří mají silné ego. Není to ale tak, že bychom ženy považovali za nějaký terč a intenzivně se na ně soustřeďovali.
Dívky také mluvily o tom, že se na vašich seminářích často zlehčuje nebo snižuje vážnost jiných církevních hodnostářů, třeba katolických kněží. Jsou pouštěna videa jejich kázání a společně se jim vysmíváte. Proč to děláte?
V prvním Janově 4 se píše, nevěřte každému duchu, ale zkuste ducha zkoumat. Ducha máme porovnávat a rozeznávat skrze slovo. Lidé, kteří se u nás učí slovo, jsou už často věřící. Dáváme jim jen možnost srovnání. Není to ale o tom, že chceme zneuctít či ponižovat nějakého pastora nebo nějakou organizaci.
Kdy se uchazeči na semináři dozvědí, že existuje Šinčchondži a že existuje váš vůdce Lee Man-hee v Koreji, kterého považujete za druhý příchod Ježíše?
Poté co jejich mysl a jejich jádro překročí do slova. Až si uvědomí, že by neměli následovat nějaké světské názory, ale Boží slovo.
Jak dlouho to trvá?
U každého člověka je to jiné. Není to tak, že máme nějaké předem dané období. Někomu to můžeme říct po dvou nebo třech setkáních, jsou ale lidé, kterým to nemůžeme říct třeba ani za rok nebo rok a půl. Řekneme jim to poté, co se slovo stane jádrem jejich života.
Řada informací skutečně nasvědčuje tomu, že mnoho z vašich členů opouští své blízké. Mluví o tom dokonce i jedna z českých dívek, jejíž kamarádka kvůli Šinčchondži zcela přetrhala vztahy se svou rodinou…
Není to tak, že lidé vzdávají svůj život a jdou do Šinčchondži. Nestrašíme lidi a netlačíme na ně, aby nám něco dávali nebo se něčeho vzdali. Mají vlastní osobní život. Někteří chodí na univerzitu, jiní do práce a další se profesionálně věnují svému oboru. Není to místo s extrémní atmosférou, o které mluví lidé zvenku.
Jak moc se členové církve musí angažovat v jejím chodu?
To závisí na svobodném rozhodnutí členů. Nikdo jim to nemůže určit a každý to dělá podle své víry. Většina členů regulérně studuje nebo pracuje a podle své víry dobrovolně slouží v církvi.
Chtěl bych se vrátit k tomu, proč na ulicích zastavujete lidi pod falešnými záminkami a lákáte je k sobě, aniž byste jim popravdě řekli, že jste církví Šinčchondži. Zajímá mě, jestli lidsky chápete, proč většina lidí považuje takové chování za odsouzeníhodné…
Samozřejmě chápu. Kdo by měl ve světě rád lež. Je přirozené, že pokud zjistím, že mi někdo lže, nebude se mi to líbit. Ale když se na to začnete dívat z pohledu Bible a pohledu Boha, začnete chápat, že to tak musí být. Když cítíte, že tohle slovo je skutečně život a pravda, pochopíte. Když jim to vše oznamujeme, lidsky se omlouváme, že jsme neříkali pravdu. Ale vysvětlujeme, že jsme neměli jinou možnost. Samozřejmě se ale najdou lidé, kteří v tu chvíli přijmout Šinčchondži odmítnou.
