Praha/Bratislava - Slovenské ministerstvo vnitra vydalo jeden z patrně nejdražších katalogů válečných hrobů na světě.

Za sto výtisků „Katalógu vojnových hrobov nemeckých vojakov padlých v období 1. a 2. svetovej vojny" a za sto výtisků „Katalógu vojnových hrobov príslušníkov Červenej armády padlých v období 2. svetovej vojny" zaplatilo před třemi lety 10 793 300 tehdejších korun. Za jeden výtisk tak Bratislava zaplatila bezmála 54 tisíc korun. Účty zveřejnil tento týden deník Insider s tím, že má dokumenty k dispozici.

Jde, pravda, o slovenské peníze, ale pro Čechy má tato epizoda svůj význam. Je totiž dalším pokračováním pochybností nad pietou, kterou na Slovensku prokazují padlým vojákům první světové války. Mezi nimi je vedle Slováků, Rusů, Rusínů a Maďarů také několik stovek Čechů.

Společné hřbitovy a s nimi i ostatky padlých jsou, například v Medzilaborcích, šmahem označovány za německé, a to proto, aby sem díky tomu ze štědré německé nadace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge (VDK) proudily na udržování hrobů peníze.

Dvaačtyřicet říšských Němců

Slovenské ministerstvo vnitra zatím případ s falešnou pietou nevyřešilo ke spokojenosti české strany. Věc nepovažuje za podvod, ale jeho milionové katalogy samy přinášejí fakta, na něž Češi ve svých protestech upozorňují.

Podle zjištění Insideru například prešovská společnost Sapex, s. r. o., kterou slovenské ministerstvo vnitra pověřilo obnovou válečných hřbitovů, katalogy nerespektuje. Lze z nich totiž vyčíst, že v už zmíněných Medzilaborcích bylo pohřbeno bezmála 1700 vojáků hned několika národností, ale jen 42 říšských Němců (v tomto počtu jsou započítáni i exhumovaní padlí z jiného hřbitova v Medzilaborcích). A přesto je hřbitov označen jako německý.

Slovenský historik Martin Drobňák z Klubu vojenské historie Beskydy dokonce říká, že v Medzilaborcích bylo původně pochováno pouze pět vojáků německé národnosti ve čtyřech náhrobcích. Ovšem číslo 327, které uvádí prešovská společnost Sapex, s. r. o. (hřbitov v Medzilaborcích zrekonstruovala), je už podle historiků z oblasti naprosté sci-fi.

Mlčíme, ale víme své

Úředníky pražského ministerstva obrany i část slovenských historiků, kteří poměry kolem válečných hrobů kritizují, nyní na slovenském přístupu nově ohromuje cena, za niž byly slovenské katalogy vydány.

Praha k tomu sice oficiálně mlčí, ale v neoficiálních rozhovorech úředníci říkají, že i nákladné vydání třísetstránkového katalogu charakterizuje okolnosti a motivy, proč jsou ostatky Čechů či Slováků vydávány za německé.

Když se čeští diplomaté opatrně a jen tak mimochodem zeptali, proč Bratislava nevydá nejdříve katalogy padlých Slováků či Čechů, na něž se nyní nedostávají peníze, odpovědí bylo rozpačité mlčení. „Je nám to sice líto, ale do ediční politiky slovenského ministerstva vnitra se nemůžeme vměšovat," říká Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány českého ministerstva vnitra.

To historici jsou k dění kolem hrobů mnohem otevřenější. „Jinak obsahově správný katalog, který stál daňové poplatníky nemalé peníze, je zcela nerespektovaný lidmi či firmami, které obnovují hřbitovy a nechají si za to od německé nadace VDK platit horentní sumy. Stal se tak z něj nejdražší cár papíru na světě," říká slovenský historik Drobňák.

„Lhář", jehož respektují

Slovenské ministerstvo vnitra má pro vysokou cenu katalogů zdůvodnění. „Vámi zmíněná suma pokrývala výzkumnou činnost expertního týmu, včetně terénních průzkumů," sdělila Insideru Dana Pohlodová z komunikačního odboru slovenského ministerstva vnitra.

Katalog se na mnoha místech odvolává na publikace výše citovaného Martina Drobňáka a jeho kolegů z Klubu vojenské historie Beskydy, na něž historik získal už dříve grant slovenského ministerstva národní obrany. Stejného historika však slovenské vnitro označuje za „lháře, jenž tendenčně skandalizuje práci a poslání lidí, jimž záleží na zabezpečování míst důstojného posledního odpočinku obětí světových válek s plným respektem k historii i německému partnerovi."

Jiná část slovenského ministerstva pak „nedůvěryhodného" historka, který předal případ hrobů policii, označila jako akceptovaného odborníka - to když Martin Drobňák nedávno nabídl konzultace.

Kam s květinami?

„Po Bratislavě nechceme nic jiného, než aby v Medzilaborcích nedělala z českých vojáků, kteří tam jsou prokazatelně pohřbeni, vojáky německé," vysvětluje postup českého ministerstva obrany ředitelka odboru pro válečné veterány Yveta Hlásecká.

Zatím se podařilo dosáhnout alespoň dílčího úspěchu. Na zasedání mezivládní česko-slovenské komise Bratislava slíbila, že Německý válečný hřbitov v Medzilaborcích se změní na Válečný hřbitov vojáků padlých ve světových válkách. „Na tom jsme se s Prahou už dohodli," přitakává Jana Králová z odboru vojenských memoárů slovenského ministerstva vnitra.

Prešovská společnost Sapex, s. r. o. podle ní vnitro neinformovala, jaký bude mít hřbitov po rekonstrukci název. Nechápe to jako podvod, ale spíše nešikovnost.

Hrobová místa českých vojáků byla nicméně při rekonstrukci hřbitova srovnána se zemí a jejich jména vymazána, takže například příbuzní Emila Navrátila, kteří žijí v Praze, mohou položit kytici či zapálit svíčku nanejvýše u vchodu na hřbitov, a ne v místě, kde leží ostatky jejich předka. Jednoduše proto, že nevědí, kde jsou.

Společnost Sapex o případu mlčí. Nikdy také věrohodně nedoložila, jak došla ke stovkám pochovaných německých vojáků v Medzilaborcích. Odvolává se sice na německé archivy - ty ale, jak přiznává i německá nadace VDK, při bombardování v roce 1945 vyhořely.

Rovněž v Česku se podle Yvety Hlásecké připravovalo podobné čarování s počty mrtvých vojáků. Zdejšímu ministerstvu obrany se vnucovaly nejrůznější organizace, jež vlastenecky argumentovaly, proč by se rády pustily do rekonstrukce válečných hrobů. „Nedovolili jsme to. Vedeme si kromě toho pečlivou elektronickou evidenci za v podstatě zanedbatelné částky a mrzí nás, že ji s námi Bratislava odmítala aktivně sdílet. Určitě by se tím předešlo mnohému nedorozumění," konstatuje diplomaticky Yveta Hlásecká.