Blýská se kantorům na lepší časy? Budoucí ministr školství za ČSSD Marcel Chládek v nich vzbudil velké naděje, když nedávno sdělil Aktuálně.cz, že učitelé berou málo a že by byl rád, kdyby jim mzdy podstatně stouply. Dokonce uvedl i vysněné rozmezí: v průměru by podle něj měly platy vyšplhat na 28 až 32 tisíc korun hrubého měsíčně. V kabinetech základních škol už zřejmě bouchá šampaňské.

V roce 2012 byl průměrný hrubý měsíční plat učitelů 26 654 korun, ovšem spolu s platy ředitelů a zástupců. Bez vedoucích zaměstnanců to bylo v průměru 24 395 korun. Navíc, když se bavíte dejme tomu s učitelkou, která má zhruba patnáctiletou praxi, tak zjistíte, že takového platu nedosahuje.

Malé srovnání. Do Česka jsou vysílány učitelé kupříkladu z Německa, jde o tzv. Programmlehrkräfte. To organizuje německé ministerstvo zahraničí ve spolupráci s ministerstvy kultury spolkových zemí. Smyslem je šíření němčiny v zahraničí. Německý učitel je k nám vyslán maximálně na šest let. Ve škole bere českou gáži, cca 20 tisíc korun, plus německou, cca 3000 eur, zhruba 80 tisíc korun. Suma sumárum sto tisíc měsíčně. Pro českého učitele sen sněný ve vysoké horečce.

Srovnejme tedy učitele s jinou pro tuzemskou veřejnost důležitou oblastí. Policajti nyní berou měsíčně zhruba, v průměru, 31 tisíc korun. Vojáci dokonce přes 34 tisíc. Nechme vojáky stranou, porovnejme práci učitele s prací policisty. Dílo kantora je pod neustálou kontrolou. Je veřejné. Učitel je ve stresu každý všední den, je finančně podhodnocený a ve společnosti nepříliš ceněný. Jeho postavení vůči žákům rok od roku slábne. Výsledky jeho práce se dají různě hodnotit - třeba můžeme sledovat, kolik dětí ze základní školy se dostane na gymnázium. A kolik z gymnázia na vysokou školu.

O výhodách policistů se kantorům ani nesní

Policisté jsou veřejně kontrolováni minimálně, nebo vůbec. Jistě, podstupují velké riziko, pokud zasahují proti zločincům. Za to mají být zaplaceni. Jejich výsledky třeba proti drobné kriminalitě jsou však nepochybně mizivé. Navíc požívají další velké výhody, o kterých se kantorům ani nesní. Když po určitém počtu odpracovaných let odcházejí do civilu, berou příspěvek za službu v řádech tisíců nebo i desítek tisíců měsíčně až do smrti. Přinejmenším tedy můžeme tvrdit, že by kantoři a policajti měli měsíčně brát zhruba stejně. (Ne-li více.)

Budoucí ministr školství Marcel Chládek mluvil rozumně. Nástupní plat by nezvyšoval (stejně na to stát nemá), ale pak by si představoval větší progresi. Dnes učitel s výbornými výsledky a velkou praxí nebere skutečně o mnoho víc než nastupující zajíc (zaječice). Chládek: „Není tam žádná progrese, po x odučených letech se posunete jen o pár stovek. Podle našich představ by se učitel mohl posunout až k těm 32 tisícům hrubého."

Kritizoval také chystaný kariérní řád: „Není možné, aby to (kariérní postup) záviselo pouze na absolvování kurzu. Musí to být také na základě kvality učení. Znám celou řadu lidí se skvělým vzděláním, kteří neumí učit." Na tom se opět s kantory shodne. Nejde o to, jak u nás bývá zvykem, prospat se kurzem, nechat si dát štempl a odevzdat ve škole papír. Podstatné je, jak kantor učí, jaký přístup k dětem volí. Mnozí učitelé se vzdělávají i bez kurzů. A jiní se na kurzy, o které by stáli, vůbec nedostanou.

Chládek by chtěl posílit úlohu vedení: „Ředitel školy by měl mít možnost v rámci variabilní složky posílit kvalitu učitele tím, že dá vyšší plat pedagogovi, o kterém má zpětnou vazbu, že je dobrým učitelem." To by ovšem znamenalo, že ředitelka má k dispozici poměrně velkou finanční částku na osobní hodnocení učitelů. Plus taky to, že má čas chodit na hospitace a své podřízené sledovat, hodnotit. (Místo toho dnes zhusta pilně obíhá potenciální sponzory a místní úřady s prosbami o příspěvek na opravu tělocvičny.)

"Maminčí" přístup

Peníze jsou pochopitelně pro kantory důležité. Nejde však jen o platy. Velmi záleží na postavení učitelů ve škole i ve společnosti. A to slábne. Malý příklad. Ministerstvo školství nedávno vydalo a školám poslalo seznam léků, které učitel smí podat dítěti. Nesmí mu dát nic jiného s výjimkou léků, které pro žáka dostane přímo od rodičů. Podat ony léky ze seznamu ministerstva smí ale jen tehdy, pokud to rodič podepíše a učitel o povolení matky a otce ví.

Je to zdánlivá maličkost, ale ukazuje se na ní pěkně, jak ministerstvo učitelům nedůvěřuje, jak jsou podceňováni a přehlíženi. Pomalu, ale neustále je omezován jakýsi základní, logický nebo, jak některé učitelky říkají, „maminčí" přístup. Z učitelů se čím dál víc vyrábí jakýsi stroj, automat na vzdělávání. Chyba. Automaty nikoho nevzdělají.

Další zřejmě dost rozšířený problém. Na některých školách jsou kázeňské přestupky žáků podle výpovědí kantorů řešeny stále měkčeji, benevolentněji. Dětem se víc a víc toleruje - a ony to dobře vědí. Rodiče se vznášejí nad učitelem, škola jim mnohdy nadbíhá a zase platí: děti si to uvědomují, umějí to využít.

Důvod onoho „změkčování"? Kázeňských přestupků je hodně a škola by získala horší pověst, kdyby oplývala dvojkami z chování či ředitelskými důtkami. Proto se pěkně v tichosti raději ubere, změkčí, couvne. Pro kantory to ale znamená, že jejich autorita klesá, nemají žádný nástroj, jak nevychované žáky a žákyně krotit.

Budoucí ministr Chládek se také nevyjadřuje k tomu, že učitelům přibylo práce. Ministerstvo jim nařídilo výuku dalších předmětů (jako třeba ovládání počítače nebo finanční gramotnosti). Přitom se už během prvního pololetí probíhajícího školního roku ukazuje, že nové předměty nelze zvládnout bokem, během jiných hodin. Chce to speciální hodiny a další odborníky na dané téma. (Ostatně sami učitelé mají nezřídka s počítačovou gramotností problém, nedosahují ani úrovně, kterou škola žádá po dětech v páté třídě.)

Nechat po škole? Omezování dětských práv!

Základní potíž tedy nejsou výhradně platy, ale také ubývající autorita, slábnoucí postavení učitele ve škole. Nečeká se od něj, že bude řešit věci přirozeně, lidsky, podle sebe. Systém mu nedůvěřuje a zároveň po něm čím dál víc žádá, aby suploval rodinu. Při problému s žákem dnes pro jistotu hned následuje jednání s rodiči, jednání s kolegiem kantorů, děti ženou k psychologovi na vyšetření. Učitel si málokdy troufne udělat nějaké úplně normální kroky sám.

Žákyně či žák zlobí, ale poslat ji nebo ho hrabat listí za trest je nemyslitelné. Je to velký risk. Nedělá se to. Nechat kluka po škole bez souhlasu rodičů se odváží málokterá kantorka. Jen aby si rodiče nestěžovali, aby škola neměla potíže. Přirozené výchovné prostředky, kterými učitel dřív samozřejmě disponoval, jsou neustále osekávány, omezovány. Nechat zlobivce uklidit třídu, aby se zklidnil, to si jen tak někdo nelajsne.

Vyprávěla mi jedna učitelka, jak vodí děti na obědy a jeden kluk neustále kope a mlátí jiné děti. Nemůže tomu malému teroristovi dát pohlavek, nechat ho po škole. Může ho jen stále dokola, do omrzení napomínat. Stěžují si na něj všechny učitelky, kluk jim dělá peklo ve výuce. Nedostane ani dvojku z chování, to by prý bylo moc, rodiče by si stěžovali. Jen důtku. A bude kopat dál.

Dnes je rozšířená a moderní spolupráce rodičů se školou. Skvělé. Jenomže rodiče za prvé zhusta přenášejí svoji výchovnou roli na školu. (Jak to, že mé dítě nezvládnete? Jak to, že ve škole tolik vyvádí?) A za druhé rádi diktují, jak má škola jejich děti učit, ač tomu obvykle ani za mák nerozumějí. Příklad? Na třídních schůzkách se řeší, že by kluci a holky neměli dostávat domů úkoly, neboť je (a jejich rodiče) moc zatěžují. Učitel přece musí látku zvládnout při hodině, jestli za něco stojí. Atd.

Zvýšit platy kvalitním učitelům (a nezvyšovat je rozhodně lemplům, kterých ve školách najdeme taky dost) je vysoce žádoucí. Mimochodem, muži se dál do základních škol nehrnou ani náhodou. Čím dál víc se hraje i o vybalancování postavení učitele vůči žákům. Vůči rodičům. Vůči škole a ministerstvu. I to je práce pro vraha. Pro Marcela Chládka. Bude zajímavé sledovat, jestli z Andreje Babiše (ANO) vymámí miliardy na platy učitelů. A jestli se pokusí vrátit roli kantora do lidštější, „maminčí" polohy.