Naprosto bizarní či spíše byzantský charakter měly poutě budoucích ministrů za Milošem Zemanem. Prezident zde vystupoval jako císař, nebo jako božstvo, jemuž poddaní či zkrocení vyznavači přinášejí obětinu. Celé to zvenčí připomínalo pohanský rituál.
Zeman, nutno uznat, dokázal z porážky, kterou utrpěl ve střetu s premiérem Bohuslavem Sobotkou, vyrobit takřka vítězství. V čem ta porážka tkví? Zeman několikrát zopakoval svou tezi, že může odmítat ministry, kteří se mu nelíbí. Použil jedno osamocené a z kontextu vytržené právní stanovisko. Jistě ovšem ví, že prakticky celá ústavně-právní obec tvrdí: odmítnout může jen z vážných právních důvodů. Mimochodem není nemožné, že se radil se svým přítelem, předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, a ten mu řekl, jak se věci mají. Že by spor u ÚS nejspíš prohrál.
Nejen to. Zeman zásadně nechtěl zrádce Sobotku, pokusil se ho vyhodit ze sedla. Prohrál. Sobotka se spojil s ANO a lidovci, dokázal poměrně samostatně sestavit vládu (obětoval v podstatě jen pro Hrad zcela nepřijatelného velezrádce, organizátora více než deset let staré zrady Vladimíra Špidlu, který se nestane ministrem práce a sociálních věcí, ač byl eurokomisařem pro tuto oblast).
Média to spolkla i s navijákem
Zeman tedy dostal nářez, na jaký jen tak nezapomene. Ale teď, když se u něj střídají pokorní, ba ochočení budoucí ministři, to vypadá, že je to jeho vláda, že se mu musejí chodit vyzpovídat a že si toto rozmarné, náladové božstvo musejí na svou stranu naklánět i dary. Média jeho mocnářskou taktiku spolkla i s navijákem. Mediální štáby vartovaly na Hradě, pilně zaznamenávaly, co kdo nese, a informovaly nás, jakou měl prezident náladu.
Andrej Babiš na Hrad dovalil dárkový koš. „K prezidentovi samozřejmě nepojedu s prázdnou, ale vezu mu koš Kosteleckých uzenin. Musím si také dělat reklamu," pravil, zřejmě napůl ironicky. Věta, že „samozřejmě nepojede s prázdnou", je opravdu zvláštní. Proč by měl na Hrad nést dar? Má snad Zeman narozeniny? Nemá. Je to snad „slušnost"? Není. Dary se nosí při jasně daných příležitostech, ale jistě ne tehdy, jdu-li na pohovor. Představte si, že se ucházíte o místo na úřadě, jdete na pohovor, ale nejdřív vytáhnete koš Kosteleckých uzenin. Ta situace je dost podobná. Zeman dělá, jako že on rozhodne, kdo bude ministr.
Nosili kandidáti koše a dary také Sobotkovi? Nic takového není známo a nic takového by je samo sebou ani nenapadlo. To proto, že Sobotku nevnímají jako císaře, Lidový dům oproti Hradu není oltář božstva.
Marian Jurečka obětoval koš uzenin a sýrů od malých a středně velkých zemědělců z Moravy a Vysočiny. Jurečka: „Prezident byl dárkem příjemně potěšen. Tento balíček se s tím, co dostal předtím (míněno od Andreje Agroferta), nedá srovnávat, protože toto jsou kvalitní regionální výrobci uzenin, žádné velkokapacitní výrobky." - Ze Zemana je tedy rázem i jakýsi arbitr přes kvalitu uzenin a sýrů. Pro české politiky je prostě omnipotentní.
Zapomenutý amulet pro štěstí
Martin Stropnický, který se má stát ministrem obrany, ač to Zeman odmítal, přinesl na Hrad vojenskou knížku. I on tam zanechal dárek: „Nabídl mi (Zeman), že si mohu zapálit. Vykouřili jsme spolu nějakou cigaretu. Já kouřím takové malé doutníčky, tak jsem si tam tu plechovku zapomněl. On mi ve dveřích říkal, ať si ji vezmu zpátky, a já jsem říkal, že jestli to nebude brát jako korupční krok, že bych ji tam třeba pro štěstí nechal."
U prezidenta se tedy „zapomínají" i jakési amulety pro štěstí. Václav Klaus se musí užírat tichou závistí. Takhle daleko on to nikdy nedotáhl.
Milan Chovanec, budoucí šéf vnitra, který vystudoval plzeňská práva za devět měsíců, dodal doklady o studiu. Prezident je prozkoumá a dá vědět. (Možná si Chovance pozve ještě jednou a přezkouší ho třeba z trestního práva.)
Kandidát na ministra životního prostředí Richard Brabec neměl pocit, že by neměl být jmenován. Zřejmě se trefil do hradní noty s lahví vína, které odevzdal jako prezent. (Abstinování Zemana nikdo nebere vážně.)
Příští ministr průmyslu Jan Mládek zase přiznal: „Pan prezident mi udělil pár otcovských rad." To je další takřka božská role - otcovský rádce.
Stále se hraje hra, že jakoby skutečně záleží na rozhodnutí Miloše Zemana, nikoli na dohodě s Bohuslavem Sobotkou. Tu hru hraje i adeptka na ministryni spravedlnosti Helena Válková. Slíbil jí Zeman vládní křeslo? „Spíš bych řekla, že si neodnáším opačný příslib, že mě nejmenuje." Jak pythické to muselo být setkání!
V úterý, jako poslední, i to samozřejmě hraje roli (Babiš byl první), poputují na Hrad Zemanem nemilovaní, nesnášení, neuznávaní a Zemana nemilující, nesnášející, neuznávající Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier junior. Opět se bude „s napětím očekávat", jaký bude výrok panovníka. Tito dva by mohli na Hrad navozit hektolitry slivovice a tuny buřtů, ale stejně by úsměv na tváři císaře nevyloudili.
Je to komedie.
