Putim/Kestřany - Když se řekne Putim, nelze k tomu nedoříci: Švejk. Kdo zná jeho filmovou verzi z padesátých let, asi si vzpomene, jak Rudolf Hrušínský coby Švejk kráčel po mostě k četnické stanici.
Most i dům, kde byla stanice, jsou skutečně v Putimi. A přímo v epicentru katastrofy, která tuto chráněnou památkovou zónu během povodní postihla.
Rozvodněná Blanice vzhledem k vysoké hladině Otavy nemohla odtékat, takže Putim zůstala uvězněná pod vodou několik dní. Krátce zde vzniklo něco jako Putimské jezero.
Pan Kapusta má dům hned naproti tomu, kde byla filmová četnická stanice. Nachází se kousek od slepého ramene Blanice.
Venku před chalupou i na dvoře se vrší věci z pokojů na hromadách. Na první pohled je jasné jedno: všechno půjde do odpadu.
"Vodu jsem měl vevnitř do výšky metru a deseti centimetrů. To je sice méně než v roce 2002, ale stejně je všechno v háji. Před jedenácti lety jsem dal za opravy půl milionu, a je to tady zase," říká majitel.
Vcházíme dovnitř, kde ukazuje svoji chloubu. Nádherná kachlová kamna. Jsou jediné, co uvnitř zbylo, kromě holých zdí.
"Mám strach, jestli se trochu neposunuly. Musím zavolat kamnáře, aby se na to podíval," říká pan Kapusta, zatímco jeho přátelé vynášejí na dvůr z různých částí domu další a další věci.
"Řeknu Vám, že v takových chvílích aspoň člověku dělá dobře zjištění, že má opravdové kamarády," usmívá se. Na chalupě si prý chtěl zařídit bydlení jeho syn, ale teď z toho nic nebude.
"Možná by všechno bylo jinak, kdyby se rameno dříve vyčistilo. Voda by stoupla, ale možná ne tak vysoko. Ale teď už je stejně pozdě."
Naproti přes most vydržela stát cedulka, upozorňující na to, že ryby se zde smějí chytat jen na rybářský lístek. Rybník o kus dál je rozlitý z původních břehů, o katastrofě svědčí zdevastovaná lavička a zdi některých domů.
Před každým se vrší na hromadě nábytek a další vybavení. Všechno půjde pryč.
Pan Kozák na tom byl dokonce ještě hůře než jeho soused. Vodu měl v domě a ve stodole ve výšce metru a šedesáti centimetrů.
"Veškerá technika je fuč. Pily, prostě všechno. Teprve v pátek jsme se mohli vrátit, abychom začali uklízet," říká.
Na zahradě má, či spíše měl, putimskou minizoo. Chová ve velkém králíky, slepice, želvy, hady, nosály, pávy a další zvířata, na které se sem jezdí dívat děti z okolních škol a školek.
"Většinu zvířat jsme zachránili, přišli jsem jen o několik slepic a hadů," říká pan Kozák. „Jděte si, kam chcete a foťte si, co chcete, mně už je to jedno," mává rukou.
Chodba, vedoucí ke kanceláři putimského starosty, je plná balených vod, čisticích prostředků, vysoušečů a smetáků.
"Potřebujeme teď hlavně repelent a věci proti komárům, protože komárů teď bude strašně. Zítra má dorazit první zásilka," říká manželka místostarosty, která se podílí na organizaci úklidových prací.
Nahoru do hospody zrovna přicházejí na oběd hasiči a dobrovolníci. "Jsou skvělí, strašně nám pomáhají. Jsou tu například i lidé z jižní Moravy," říká žena.
Starosta Josef Matouš téměř nesundává mobil od ucha. Hovoří s lidmi postiženými záplavami, shání právníky, statiky a další.
"Cože? Z pojišťovny ti řekli, že přijdou do pěti dní? To si snad dělají srandu! Okamžitě jim zavolej zpátky, že jsi v zaplaveném území, a že musí přijít co nejdřív," udílí pokyny.
Momentálně je starostou zřejmě nejpostiženější vesnice na jihu Čech a jedné z nejvíce zasažených obcí v České republice vůbec. "Máme 247 popisných čísel, zaplavená byla přibližně osmina z nich," říká starosta.
O tom, jak tenká může být hranice mezi záchranou vesnice a katastrofou, svědčí případ nedalekých Starých Kestřan. Před jedenácti lety je zdevastovala rozvodněná Otava.
Tentokrát byla hlavní hrozbou stoupající hladina rybníka Potočného. "Obávali jsme se nejhoršího, evakuovali jsme několik desítek lidí. Celou neděli zasedal krizový štáb a vypadalo to velmi špatně," vypráví starosta Starých Kestřan Lubomír Málek.
Obec paradoxně spasila dřívější lokální povodeň z roku 2009. "Tehdy jsme rozhodli, že zvýšíme hráz na Potočném o třicet centimetrů. To nás teď zachránilo. Kdybychom to neudělali, voda by se přelila a dopadli bychom velmi špatně. Pod vodou sice skončil jeden dům, několik sklepů a fotbalové hřiště, ale mohlo to být mnohem horší," domnívá se starosta.
V Putimi lidem nezbývá, než v těžkých chvílích držet při sobě. Na kameni vedle mostu, po kterém kdysi kráčel filmový Švejk, je napsáno: "Tento kámen postaven na památku největší povodně z 12. srpna 2002. Ale i obrovské lidské soudržnosti, která po povodni následovala."
