Praha - Sami jste ta slova nejspíše už také slyšeli: "Nemůžou mít deset procent, v mém okolí je přece nevolí nikdo. A průzkumům beztak nevěřím, protože mě se nikdo nikdy neptal."
Citaci, která skepsi k průzkumům přesně vystihuje, lze často najít nejen v internetových diskusích. Opravdu dokládá podezřelost průzkumů to, že jich je stále všude plno a nikdy jste nebyli jejich respondentem?
Matematika říká, že ne. Pokud se mezi osmi miliony dospělých Čechů náhodně vybere vzorek tisíce lidí, což je rozsah běžného průzkumu politických preferencí, máte prakticky nulovou šanci, že výzkumníci osloví zrovna vás. I když pravděpodobnost spočítáte pro tisíc průzkumů, vaše šance, že vás vyberou aspoň do jednoho z nich, činí stále jen 12 procent.
Reálně zpravidla agentury nepracují s tisícem zcela náhodně vybraných lidí, procentuální šance ale přibližně odpovídá.
"Nevěř nikomu nad patnáct" (dotázaných)
V původním výroku aktivisty Jacka Weinberga bylo "nad třicet" a myslel se tím věk, v případě průzkumů jde o poměr mezi počtem respondentů a počtem tazatelů. Na jednoho tazatele by totiž nemělo připadnout - za obvyklých okolností a v obvyklých průzkumech - více než patnáct respondentů.
"Pokud některý tazatel chybuje, tak je samozřejmě vždycky lepší, když nedotazuje příliš mnoho lidí. Na druhou stranu je podezřelé, když na jednoho tazatele vycházejí například tři respondenti," říká šéfka výzkumu agentury SC&C Jana Hamanová s vysvětlením, že nejspíš jen málokdo by šel dělat tazatele pro tři respondenty. Tím by si - u průzkumu se stručnými otázkami - typicky vydělal jen kolem tří set korun.
Ideální podle Hamanové je, když na každého tazatele připadá přibližně mezi osmi až patnácti účastníky výzkumu, tedy u výzkumu s tisíci dotázanými má být zhruba 65-125 tazatelů. Platí to samozřejmě podle typu a složitosti průzkumu.
"Řekněte spatra, koho budete volit"
Tazatelé respondenty buď jednoduše požádají, aby preferovanou stranu řekli zpaměti, nebo jim nabídnou seznam stran k výběru.
Takzvaná otevřená otázka (bez nabídky) může podle sociologů posilovat výsledek silnějších stran, protože si lidé na jejich název snáze vzpomenou. Ovšem výzkumná komunita není zajedno v tom, zda uzavřená otázka, při které dotázaný vidí ideálně náhodně seřazený seznam stran, nezkresluje zase jiným způsobem.
Agentura Median oba postupy kombinuje: nejdříve se tazatelé ptají bez nápovědy, váhajícím lidem předloží seznam stran. Agentura STEM pokládá otázku otevřenou, CVVM naopak ukáže dotázaným rovnou seznam stran. "Agentury vykazují v metodice jistou setrvačnost - když ji změní, tak vědí, že by výsledky dosažené před změnou nešly porovnávat s výsledky po změně," upozorňuje Jana Hamanová.
Tím zároveň naznačuje, jaké je úskalí v porovnávání výsledků výzkumů různých agentur. Každá agentura navíc dělá výzkum v jiné době a názory lidí se proměňují.
Preference, modely, potenciály. Agentury hledají grál
Rozdělení závěrů agentur na stranické preference a volební modely je už léta poměrně známé: první odrážejí sympatie občanů včetně vysokých podílů nevoličů a nerozhodnutých, modely se snaží o výpočet výsledku voleb jen z odpovědí lidí, kteří se k volbám chystají.
Ani jedna z metod není dokonalá, proto se od roku 2013 v Česku více pracuje s takzvaným volebním potenciálem, který u každé strany udává dvě čísla - pevně odhodlané voličské jádro a horní limit, říkající, kolik by strana získala procent, kdyby se k ní přiklonili všichni, kteří zvažují její volbu. Existují ale i různé definice volebních potenciálů - a jsme zpět u toho, že porovnávat výzkumy různých agentur mezi sebou lze jen velmi těžko.
Jenže potenciály ukazují leckdy i příliš široké rozpětí: ANO by podle posledního výzkumu Medianu získalo mezi 17 a 32,5 procenty, ČSSD mezi 7 a 16,5, Starostové a nezávislí mezi 2 a 12. Z takových čísel toho člověk moc nevyčte.
Výzkumníci proto radí soustředit se spíš na trendy než na konkrétní čísla - to se ukázalo například v roce 2013, kdy hnutí ANO sílilo takovou rychlostí, že průzkumy zaznamenaly nárůst, ale už ne jeho rozsah. Nyní obecně roste SPD a piráti, zatímco pokles zažívají ČSSD, KSČM či ODS. S tempem růstu ANO před minulými volbami to ale zřejmě srovnatelné není.
Zároveň se výzkumníci potýkají s klesající ochotou lidí odpovídat v průzkumech, na některé tazatele podle Jany Hamanové už volali policii. Objevují se proto nové pokusy a metody, jak odhadovat nálady voličů. Letos poprvé funguje například v Česku agregátor průzkumů a kurzů u sázkových kanceláří. Na existenci projektu Kdovyhrajevolby.cz upozornil web iHNed.cz.
