Pokud na vás kloš v lese naletí, můžete mít pocit, že kouše. "Kolikrát ale jen škrábe nohama, jak leze," říká Jan Votýpka z katedry parazitologie Univerzity Karlovy. Je to způsobeno tím, že má na konci nožiček zahnuté drápky, kterými se drží na chlupech a vlasech. "Pro člověka představuje jen velmi malé nebezpečí, jelikož na něj naletuje spíše omylem a ve většině případů se není schopen přisát," doplňuje Michal Tkoč, kurátor Národního muzea.
Kloš jelení patří mezi dvoukřídlý hmyz, laicky řečeno mezi mouchy. V nynějším suchém období s ním člověk přijde snadno do styku. "V letošním roce jsme již zaznamenali zvýšenou aktivitu kloše, nicméně nejvíce bývá aktivní koncem léta a začátkem podzimu, a to v lesích a oborách, kde žije hodně zvěře," dodal Votýpka.
Hlavním hostitelem kloše jeleního totiž není člověk, ale jak už jeho přízvisko napovídá, zástupci čeledi jelenovití. Tedy u nás zejména jelen lesní, srnec obecný nebo daněk evropský. Na člověka nalítává kloš, který je čerstvě vylíhlý z kukly. Hledá hlavně velké kopytníky, zkouší to i na psy nebo člověka. Nalítne na něj, chvíli se zkouší přisát, výjimečně může bodnout," říká Votýpka.
Kousnutí způsobuje zarudnutí kůže
Kloš ovšem může člověka pěkně potrápit. Kousance mohou být bolestivé a opuchlé, zarudlé místo na kůži může přetrvávat i několik týdnů. "Velmi vzácně přenáší některá méně závažná onemocnění jako například bartonelózu a anaplazmózu, velice neobvykle i vážnější lymskou boreliózu," uvádí Tkoč, který se zaměřuje na dvoukřídlý hmyz.
Pokud však několik desítek jedinců vletí člověku do vlasů, ze kterých se obtížně vytahují, pokožka hlavy pak může nepříjemně svědit. "Ve výjimečných případech může kousnutí způsobit alergickou reakci," říká Kolibáč, vedoucí entomologického oddělení Moravsko-zemského muzea v Brně.
Kloš je hmyz, zatímco klíště je roztoč
Lidé kloše často zaměňují s klíštětem, proto je mezi nimi kloš známý jako létající klíště. Jediné, co však mají společného, je to, že oba sají krev. Kloš je hmyz, zatímco klíště patří mezi roztoče. "Samice kloše rodí jen jednu larvu, naproti tomu samice klíštěte má stovky až tisíce vajíček, ze kterých se vylíhnou malé pohyblivé larvy, většina z nich se však nedožije dospělosti," vysvětluje Tkoč. Klíšťata přenáší závažné nemoci, zatímco kloši jsou spíše jen velmi otravní.
Dalším rozdílem je výskyt. Kloš se nachází hlavně v lesích, kdežto klíště se na vás přisaje třeba i na louce. Kloš je větší než klíště, díky tomu jej člověk na kůži rychleji objeví. "Proto je jednodušší jej chytit a zahodit. Klíště má na rozdíl od něj sosák, kterým je pevně chycené. Je obtížné jej z kůže vytáhnout," doplňuje Votýpka.
Repelenty na kloše nezabírají
A jak se klošům bránit? Leda se vyhýbat místům s jeho vysokou aktivitou, tedy hlavně jehličnatým lesům. Ochraně přispěje dobré oblečení - dlouhé kalhoty a pohorky. Repelent spíše nefunguje. "Ruce, krk a hlavu včetně vlasů můžeme ošetřit repelentem, ale při velké aktivitě to kloše neodradí," říká Tkoč. Lidové rady jako hřebíček vyluhovaný v Alpě odborníci spíše nedoporučují, není totiž jasné, zda funguje, a někteří naopak uvádí, že to kloše naopak přilákalo. "Čistou Alpu bych spíše doporučil na ošetření zarudlých míst po kousnutí," dodává Tkoč.
Přisátí kloše na člověka je velmi vzácné, v takovém případě trvá do 30 minut a poté kloš sám odpadne. "Pokud by neodpadl, doporučil bych kloše opatrně vytáhnout vhodnou pinzetou a místo vpichu ošetřit dezinfekcí," radí Tkoč. Kloš má tvrdé zploštělé tělo, proto při případné likvidaci nejde rozdrtit. "Musíme ho promnout mezi prsty nebo o něco otřít," doplňuje Tkoč.
Rozmnožování klošů má vliv na jejich výskyt. Samice po nasátí krve z hostitele vyprodukuje jednu larvu, která byla vyživována speciálními "mléčnými" žlázami v matčině těle. Poté klade na tělo zvířete kuklu, která následně spadne do podrostu. Podle toho, kde dané hostitelské zvíře žije, žijí i kloši. "Momentálně je to s podnebím nevyzpytatelné. Kloši se normálně líhnou spíše v letních měsících. Letošní duben byl ale poměrně teplý, takže se mohli vylíhnout již na jaře," zakončil Kolibáč.
