Jan Géryk se v rozhovoru zamýšlí nad tím, co si spojujeme s úspěchem a za co se vzájemně oceňujeme. "Úspěch u nás běžně spojujeme s prací, jakkoli může jít o práci sebestravující. Česká společnost je dost meritokratická, což znamená, že je vysoce zásluhová. Souvisí to kromě jiného s tím, že u nás chybí výrazná tradice dědičné aristokracie."
Historicky se meritokracie osvědčila třeba v tom, že vysokoškolské vzdělávání se otevřelo ženám. Vznikly stipendijní programy pro děti, které dříve neměly šanci se prosadit. Ale meritokratický ideál má i svá úskalí. "Obsazení určité společenské pozice většinou chápeme jako důsledek určitých ctností a úspěch ztotožňujeme výhradně s individuální zásluhou," upozorňuje politolog s odkazem na knihu Michaela Sandela Tyranie zásluh.
Mysli a žij! si pusťte také jako podcast:
Jde podle něj o riskantní moralizování. "Pokud to, jaký má kdo příjem či vzdělání, odvozujeme výhradně od individuálních zásluh, může to vést k přehlíživosti úspěšných vůči neúspěšným. U nízkopříjmových nebo u lidí s nižším typem vzdělání se zase může projevovat zahořklost vůči elitám." Další věc je rozšiřování konkurenčního prostředí i tam, kde by nemuselo být.
Důsledkem působení zásluhami obtěžkaného uznání může být zvýšení společenské nejistoty. "Když jsou společenské instituce nastaveny podle hesla 'každý svého štěstí strůjcem', máme sklon opomíjet aspekt štěstí ve smyslu náhody a vzájemnou mezilidskou závislost. Chybí záchranné sítě a to přináší nejistotu."
"Meritokratický ideál není lékem na nerovnost, naopak ji opodstatňuje." Géryk v podcastu vysvětluje, proč je nerovnost do určité míry žádoucí jev. "Stát však může přistoupit k tomu, aby rozdíly vyrovnával. Vedle role státu je pak ve společnosti důležitá také sdílená představa obecného dobra a vůbec něčeho, v čem rozdíly mezi jednotlivci neplatí."
Společnost jsme si zvykli dělit na chudé a bohaté, vzdělané a nevzdělané, pracovité a líné a podle toho také na dobré a špatné. "Jenže zásluhy bychom si měli připisovat pouze v dílčích oborech, protože jen ty jsou měřitelné. Nemůžeme říct, že jsme dobří v životě jako celku. Tato skutečnost je ostatně důvodem toho, proč o expertech tvrdíme, že jsou odtržení od reality." Realita je totiž komplexní, kdežto experty jsme pouze v dílčí oblasti. Mechanismus, který by ideálně měl umět "vychytat život v jeho komplexnosti", je podle Géryka demokracie.
Filozofický podcast Mysli a žij!
Svět prochází změnou. Jak vysvětlit a pochopit život člověka i pohyby ve společnosti? Jak porozumět tomu, co se kolem nás děje? Podcast Mysli a žij! přináší rozhovory s filozofy a filozofkami o aktuálních tématech společnosti, která dnes zřejmě prochází obdobím "změny paradigmatu". Pořadem provází filozofka Josefína Formanová a publicista Petr Fischer.
Partnerem projektu je Nadace Sekyra Foundation.
