Proč muži vydělávají v průměru více než ženy?
Rozdíly v odměňování odrážejí celý komplex genderových nerovností, které tak zviditelňují. Zhruba polovinu rozdílu v odměňování způsobuje to, že ženy a muži pracují v různých oborech, v různých zaměstnáních a na různých pracovištích.
Druhou polovinu rozdílu pak způsobuje nerovné odměňování na stejné pozici, když muži a ženy vykonávají stejnou práci pro stejného zaměstnavatele. To má zase celý svůj komplex příčin, který vzniká už u vzdělávacího procesu. Naše společnost formuje dívky a chlapce jinak a liší se společenské představy o tom, jakou práci mají vykonávat ženy a jakou muži.
Takže v tom hrají roli stereotypy?
Přesně tak. Výsledkem toho jsou pak ony známé stereotypy, že žena je ta nejlepší pečovatelka a muž většinou živitel rodiny. Tento stereotyp, se kterým se setkáváme i na pracovním trhu, se pak odráží do individuálního nastavení mzdy mužů a žen ze strany zaměstnavatelů, ale také do ohodnocení různých typů prací.
Obory, které jsou takzvaně feminizované nebo spojené s pečující rolí žen, jsou mzdově podhodnocené, a naopak mužské obory jsou nadhodnocené. Muži pak častěji pracují tam, kde je vyšší průměrná mzda, a ženy naopak tam, kde je podprůměrná.
Zmiňujete problém nastavení péče. Pomohlo by, kdyby se změnila rodinná politika?
Ano, vidíme to na příkladu jiných zemí. Právě rodinná politika v Česku je nejvíce spojená s genderovými stereotypy. Například to, jakým způsobem máme nastavenou rodičovskou a mateřskou a jak dlouho má být dítě s matkou. U nás je v podstatě nevýhodné, aby muž využíval rodičovskou. V důsledku toho pak ženy na dlouhou dobu vypadávají z trhu práce. Muži mají nepřerušovanou kariéru živitelů a ženy naopak přerušovanou kariéru pečovatelek.
Jaké kroky byste doporučila?
Měli bychom zavést část rodičovské, která by byla rezervovaná pro druhého rodiče, aby dva nebo tři roky nezůstával doma s dítětem jen jeden, což je u nás většinou žena. Muži by kvůli péči začali na nějakou dobu odcházet a přerušenou pracovní dráhu by už neměly jen ženy. Podpora mužů v péči o děti je na evropské úrovni standardem, ale Česko zde silně zaostává.
Dále bych zrušila slevu na nevydělávající partnerku, která způsobuje, že ženy neodcházejí z rodičovské na trh práce tak brzy, jak by chtěly. Jedině zcela individuální zdanění může podporovat genderovou rovnost. A potom jsou samozřejmě důležité změny ve školství.
Ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi si stojíme poměrně špatně. Evropský průměr takzvaného pay gapu, tedy rozdílu mezi platy mužů a žen, je 13 procent, zatímco v Česku je to 16 procent. Vidíte nějakou snahu to změnit?
Ministerstvo práce v této oblasti už asi šest let intenzivně pracuje a snaží se zavádět různé podpůrné nástroje jak pro zaměstnavatele, tak pro odbory, které mají napomoci k tomu, abychom rovného odměňování dosáhli i v praxi.
A vidíme výsledky?
Když se podíváme na čísla v čase, tak se ukazuje, že se to mírně snižuje, nicméně za to může i vliv pandemie. V celkových číslech jsou změny vždy velmi pomalé a s velkým zpožděním. Spíš si myslím, že je mnohem důležitější, že se o problému začalo mluvit, protože to tady bylo několik desetiletí naprosto ignorováno. Je důležité, že si to i spousta firem začíná uvědomovat.
V rozhovoru pro Český rozhlas jste uvedla, že s pay gapem mají často větší problém vyspělé země. Řekla jste: "Možná je čas pohlížet na vyspělost právě i podle hodnoty péče ve společnosti." Můžete to rozvést?
Když se mluví o vyspělých zemích, tak je důležité podívat se na to, z jakého hlediska. V naprosté většině se za vyspělou považuje země s velkým ekonomickým růstem. Vyspělost bychom mohli měřit ale i podle toho, jakým způsobem pečujeme o členy společnosti. Je potřeba si uvědomit, jak je péče pro naši společnost důležitá. To se ukázalo hlavně během covidu. Tu příležitost jsme ale prošvihli, nedošlo k lepšímu ohodnocení ani ke změně přístupu k těmto pracujícím. To, že jsou pečující profese podhodnocené, má na gender pay gap obrovský vliv, protože právě je většinou vykonávají ženy.
Takže pokud bychom se na to podívali skrz péči, tak by se možná mapa vyspělosti úplně proměnila?
Ano.
Poměrně dobře jsou na tom v tomto ohledu v severských zemích. V čem si z nich můžeme vzít příklad?
Tam péči vnímají jako něco, co je univerzálně dostupné pro všechny členy společnosti, zajišťuje ji stát. U nás se předpokládá, že ji bude zajišťovat primárně rodina, což v podstatě znamená ženy. Nejsou tady dostatečné kapacity na to, aby všichni, kdo to potřebují, mohli využívat péči, kterou by poskytoval stát.
Mluvíte o univerzálním nároku na péči?
Ano. Pak bychom nemuseli vůbec řešit, jak dlouho mají mít ženy přestávku v době rodičovské, jestli je to nějaký problém pro děti nebo pro domácnost a tak podobně. Mělo by to být jejich svobodné rozhodnutí, neměla by to za ně rozhodovat společnost, což právě dělá kvůli nastavení rodinné politiky v Česku.
Na evropské úrovni teď byla schválena směrnice, která by měla vést k vyšší transparentnosti odměňování. Co by to ve výsledku znamenalo?
Lidé by konečně mohli mít informaci o tom, jaká je srovnatelná mzda na pozici, na které pracují. To je další problém, v Česku se o tom v podstatě vůbec nemluví. Debata, kolik vyděláváme, je pro většinu velké tabu. Nevíme, kolik vydělává kolega nebo kolegyně na stejné pozici. Přitom kdybychom to věděli, třeba bychom se tak nebáli říct si o více peněz.
Které další země si v mezinárodním srovnání vedly dobře, když pomineme severské státy?
Francie, tam je široká dostupnost péče pro děti už od nejútlejšího věku. To je zajímavé ve srovnání s námi, kde přetrvává představa o tom, že když dám dítě ve velmi brzkém věku do rukou někomu jinému, může mu to uškodit. Francie je ale důkazem, že to nemá žádný špatný psychologický dopad na děti. A má to naopak velice pozitivní vliv na to, že se ženy brzy vrací na trh práce.
A jak to mají jiné postkomunistické země?
Tady bych uvedla Slovinsko. Opět je tam jinak nastavená péče a výrazně kratší rodičovská, která je jen do jednoho roku věku dítěte. Ve Slovinsku totiž nedošlo k odmítnutí zařízení pro zajištění péče jako nějakého socialistického přežitku, jak se to po revoluci stalo u nás.
