Praha - V poslaneckých lavicích sedí již dvanáct let. Do historie se však natrvalo zapsal až svým posledním volebním obdobím - Miloš Melčák.
Nejdříve, ač sociální demokrat, pomohl na svět středopravicové Topolánkově vládě. Po jejím pádu napadl plán, jak ohnout Ústavu a pomocí předčasných voleb rozdat karty znova.
"Bylo to potřeba udělat," tvrdí s odstupem času nenápadný, drobný muž s plachým, trochu skřítkovským úsměvem.
Jeho angažmá v klíčových politických událostech posledních čtyř let mu však příliš přízně nepřineslo. Byl svými kolegy vytlačen na politickou periferii, což se projevovalo i v kuloárech sněmovny, kde se poslední měsíce pohyboval osamocen.
On-line přenos Aktuálně.cz z prvního dne voleb - podívejte se ZDE
A.cz: Ve čtvrtek proběhla poslední schůze sněmovny. Vy jste se na ní chyběl. Prozradíte důvod?
Nepředpokládal jsem, že v tuto dobu bude ještě sněmovna zasedat, a v rámci výboru pro ekonomické záležitosti a rozvoj při Parlamentním shromáždění Rady Evropy mám rozpracovanou jednu zprávu. Chtěl jsem na jeho zasedání celou svou misi ukončit.
A.cz: Není to tak, že byste se nechtěl účastnit poslední schůze, o které se hovořilo jako o posledním předvolebním mítinku.
Rozhodně to tak není. Já jsem zvyklý pracovat do poslední chvíle.
A.cz: Do historie jste se zapsal hned dvakrát. Podporou Topolánkovy vlády a zrušením předčasných voleb. Co považujete za klíčovější?
Já to tak nehodnotím. Ten první krok bylo potřeba udělat, protože po několika měsících váhání nebyla ustavena vláda s důvěrou. Hrozilo, že při třetím pokusu se ujme moci skupina kolem Jiřího Paroubka, podporovaná vnitřní klikou, která ovládla sociální demokracii. A navíc tolerovanou KSČM. Poškodilo by to pověst České republiky.
Ta druhá záležitost měla logiku. Není možné, aby se v demokratickém státě domluvily dvě skupiny, které danou chvíli disponují 120 hlasy ve sněmovně, a udělaly cokoli. Zkrátí volební období, prodlouží volební období, zkrátí prezidentovi mandát, připraví někoho o majetek.
A.cz: Prozradíte, jak to tenkrát skutečně bylo? Stály za vaší ústavní stížností nějaké tlaky zájmových skupin?
Už jsem si o tom přečetl hodně, ale je to skutečně jednoduché. Bylo pouhou náhodou, že padlo jméno pana doktora Kalvody jako člověka, který se těmito otázkami zabývá. Konkrétně otázkami výkladu ústavy. Publikoval, že není ústavně konformní krok zkrátit volební období. Od mých známých právníků jsem dostal jeho telefon, zavolal jsem mu, a pak už to mělo jednoduchý průběh. Pan doktor Kalvoda to sepsal a společně jsme to předložili Ústavnímu soudu.
A.cz: Spekulace se ale přímo nabízí. Byl jste nezařazený poslanec, který už po podpoře Topolánkova kabinetu měl jistotu, že za ČSSD kandidovat nebude…
(Směje se) Můžu vám říci, že dokud bude Jiří Paroubek předsedou ČSSD, a považuji to za deficit demokracie u svých bývalých kolegů ze strany, tak nelze počítat, že bych se vůbec o nějakou kandidaturu ucházel.
A.cz: Při pohledu zpět, neříkáte si, že jste mohl udělat něco jinak. Například, kdybyste nepodpořil Topolánka nebo nepodal ústavní stížnost, že jste mohl bez problémů proplout čtyřletým volebním obdobím jako většina vašich kolegů?
Vzpomínám si, jak jsme se ptali svých rodičů a jejich vrstevníků: zda nešlo zabránit nástupu totality. Všichni říkali, že nešlo. Tak jsem zkusil, jestli by se totalitě nedalo postavit... a ono to šlo. Musíte k tomu najít trochu odvahy.
Pak je mi vyčítáno, že jsem pomohl zákonům, které se snažily snížit deficit a odstranit nárůst státního dluhu. Myslím ale, že jsme udělali dobře a měli jsme udělat víc, což možná ukáže i budoucnost. Bohužel ten tlak, aby se víc neudělalo, byl obrovský.
Možná jsme měli přimět vládu pana Fischera, aby předložila i ten druhý úsporný balíček. A neměli dovolit, aby se znehodnotil ten první různými změnami zákonů.
A ještě říkám - legislativa se blíží téměř k dokonalosti, protože neexistuje paragraf, ke kterému by neexistoval jiný právě opačný. Takže pokud bych zpytoval svědomí, tak bych doporučil budoucím poslancům, aby se začalo víc dbát, aby si paragrafy neprotiřečily. Způsobuje to nepředstavitelný problém zejména pro ty, jejich protistrana má lepší právní oporu.
A.cz: Svou ústavní stížností jste prodloužil o půl roku mandát vlády premiéra Jana Fischera. Jak hodnotíte jeho práci?
Jeho vláda měla jednu úžasnou výhodu - v tom, že nebyla vládou politickou a domluvily se na ní dvě největší síly. Nestřílely do ní z děl, jako by střílely po sobě.
Prestiž té vlády je velká, ukazuje to, že lze sestavit vládu, která pracuje a má výsledky.
A.cz. Má to ale i své nevýhody…
Ano, má to i své nevýhody. Nemá politickou oporu a musí za nimi chodit a ptát „co vám to udělá, když…". Vyjednávání je složitější a některá rozhodnutí jsou tabuizována, protože by to poškodilo zájmy nějaké jiné společnosti.
Ale měli i výhodu v tom, že všichni pochopili, že celosvětová krize není žádná legrace, a že kdyby vládli, tak se to podepíše na jejich popularitě.
A.cz: Už máte rozmyšlené, co budete dělat, až skončí váš poslanecký mandát?
Uvažuji o důchodu. Ještě nevím, jestli se budu chtít vrátit na původní místo.
