Nad mokřadem prolétá orel královský a mizí v korunách nedalekého lesíka. Po hladině plují kachny a labuť, scénu podkresluje kvákání žab z hustého rákosí. "Tady všude bylo před pár lety suché pole," rozmáchne rukou hrdý majitel pozemků, břeclavský podnikatel František Fabičovic.
Parcely tvořící dnešní Oboru Obelisk začal skupovat kolem roku 2000 a krajinu o zhruba 700 hektarech postupně proměnil ze suchého pole na mozaiku listnatých lesíků, luk, polí a mokřadů. Tak, jak vypadala původně, než zdejší meze a louky nedaleko Lednicko-valtického areálu v sedmdesátých letech rozoraly bagry do rozsáhlých lánů polí.
V době, kdy se Česko potýká s táhlým suchem, upozornil na neobvyklý jihomoravský projekt jeden z autorů řešení, krajinářský architekt a pedagog z brněnské Mendelovy univerzity Přemysl Krejčiřík. Na Facebooku vzbudily ohlas jeho letecké snímky zelenající se obory plné vody, která v kontrastu se sousedními přísně narýsovanými poli působí jako zjevení.
"Do vysušené krajiny, kdy i v normálním roce dorůstala kukuřice sedmdesáti centimetrů, se vrátila voda v podobě obnovených mrtvých ramen řeky Dyje, jak jsme je znali z mapy stabilního katastru. Celé území pumpuje do vzduchu tisíce litrů vody a chladí okolí," uvedl Krejčiřík s dodatkem, že by mohla krajina zemědělcům sloužit coby učebnicový příklad efektivního zadržení vody v přírodě.
Sám iniciátor změn, František Fabičovic, pochází z nedaleké vesnice Charvatská a vzpomíná, jak jako děti s kamarády objížděli na kolech okolí a pozorovali lekníny a ryby v zátokách Dyje. "Později jsem vystudoval vysokou lesnickou školu a když jsem pak začal podnikat, rozhodl jsem se začít něco dělat s tím, že v krajině chybí voda, která tady historicky všude byla, než se začala regulovat Dyje," popisuje podnikatel, proč se pustil do obnovy lužní krajiny, v níž nechal stovky milionů ze svého i z dotací. Poslední tůně nechal vybudovat letos v zimě, ale práce v území nekončí.
Někdo buduje golfová hřiště, někdo krajinu
Peníze si vydělal ve své firmě Alcaplast, kterou s manželkou založil před dvaceti lety. Dnes je největším výrobcem sanitární techniky v Česku s obratem kolem miliardy a šesti set milionů korun. "Každý máme nějakou úchylku, někdo buduje parky, někdo golfová hřiště a někdo krajinu," říká podnikatel.
Na začátku oslovil Krejčiříka, který dohledal historické mapy ze 17. a 18. století, z doby vlády Lichtenštejnů. Srovnali je s novodobými leteckými snímky krajiny, vytvořili překryvy a při revitalizaci se původní podobou a systémem hospodaření s vodou inspirovali. Například historickým umístěním luk a orné půdy - louky se totiž pravidelně zaplavovaly, takže v místech nemá smysl hospodařit. Vodu po území rozvádí systém kanálů, kolem nich se rozkládají lesíky s olšemi, duby, javory, či habry, aleje ovocných stromů a políčka vojtěšky nebo kukuřice, kterou spásá zvěř.
"Když jsme sem přišli, bylo tady kolem 60 hektarů lesa, teď je to trojnásobek. Původně tady bylo jen šest hektarů vodních ploch, my jsme prokopali nové tůně, jezera a meandry. Dnes vodní plochy tvoří 45 hektarů," popisuje Fabičovic. Návrat rostlin a živočichů do lužní krajiny sem jezdí studovat i vědci, pozorují například velký nárůst žab. Ostatně, podnikatel o svém území mluví i jako o "přírodní laboratoři".
Tahanice s úřady i ekology. Vadil třeba plot
Obnova krajiny se přitom zejména v počátcích neobešla bez tahanic s úřady, ekology nebo správou chráněné krajinné oblasti Pálava. Většinu území totiž nechal Fabičovic oplotit a slouží jako obora, kde chová kolem sto padesáti jelenů, srn a daňků. Ochranáři přírody se báli třeba toho, že stáda vysoké zvěře zničí květenu, myslivci zase protestovali, že plot brání migraci zvěře. Dlouhé roky také trvalo, než krajský úřad majiteli oplocení obory zkolaudoval.
Plot se nelíbil ani místním, kteří byli zvyklí územím volně procházet. Podle Fabičovice má však svůj důvod. "Když jsem na místo poprvé vstoupil, bylo to území nikoho, kam byli lidé zvyklí vozit odpadky. Než jsme začali krajinu přetvářet, vyvezli jsme několik náklaďáků suti a pneumatik," vysvětluje, proč se také rozhodl místo uzavřít.
Dnes má veřejnost do části obory, kde stojí velký obelisk, přístup v určité hodiny přes turniket. Do zbytku areálu se kvůli zvěři nesmí.
