Vstup na vlastní nebezpečí. Brali jsme sem děti, teď nás děsí azbest, zní z Milovic

Tomáš Klézl Tomáš Klézl
10. 5. 2023 5:30
Z posádkového města sovětské armády se středočeské Milovice během 30 let změnily v oblíbené místo. Turisty láká rezervace divokých koní, v okolí vyrostly cyklostezky, na bývalém letišti se pořádají festivaly. Jenže dnes se na letiště lidé znovu bojí chodit. I do blízkého okolí. "Vstup na vlastní nebezpečí," varují cedule po nálezu rakovinotvorného azbestu. "Máme divný pocit," svěřují se místní.
Materiál s rakovinotvorným azbestem je rozesetý po areálu bývalého vojenského prostoru.
Materiál s rakovinotvorným azbestem je rozesetý po areálu bývalého vojenského prostoru. | Foto: Tomáš Klézl

Filmaři mají letiště v Milovicích rádi. V novém seriálu Volha tady Kryštof Hádek shání barevnou televizi, akční hrdina Dolph Lundgren tu zase ve filmu Střelec bojuje s mezinárodním terorismem. Z válečného snímku jako by vypadla přistávací plocha i její okolí. Betonové cesty obklopují stromy, mezi nimi zarůstají trosky stovek budov - kasáren, umýváren či skladů. Za komunistické normalizace sloužily posádce sovětské armády. 

Dál ani krok, varuje cedule před rozdrceným eternitem s obsahem rakovinotvorného azbestu.
Dál ani krok, varuje cedule před rozdrceným eternitem s obsahem rakovinotvorného azbestu. | Foto: Tomáš Klézl

Přestože je město jen necelý kilometr odtud a k letišti přiléhá i navštěvovaná rezervace divokých koní, člověk tady nepotká živáčka. Ticho narušuje jen vítr a švitoření ptáků. Od konce dubna navíc mrazivou atmosféru umocňují varovné cedule rozmístěné na každém kroku: "Vstup na vlastní nebezpečí!" Když se navíc rozezní siréna, v člověku hrkne. I když jde jen o pravidelnou zkoušku první středu v měsíci.

Je začátek května, pět týdnů od chvíle, kdy se v souvislosti s dvanáctitisícovými Milovicemi začalo mluvit o jediném. O azbestu.

"Jsme zvyklí, že jsou tady místa, kam se běžně nechodí. Ale že by tady po Rusácích mohlo být dodnes něco jedovatého, to jsem si nemyslela," prohlašuje žena z blízkého sídliště Boží Dar. Stačí sejít pár metrů z cesty k letišti, po které v létě jezdí tisíce aut na místní festivaly Votvírák nebo Let It Roll, a jedovatá látka je tu. Mezi stromy leží v navážce suti hned několik dlouhých kusů černé hmoty - eternitových střešních desek.

Ve druhé polovině minulého století se jako krytina užívaly běžně. Byly nehořlavé a odolné. Ukázalo se ale, že vdechnutí azbestových vláken, které desky tvořily, může způsobit rakovinu. Když počátkem 90. let sovětská armáda z Milovic odešla, měla látka zmizet. 

Koncem března se ale ukázalo, že azbestu je dodnes v okolí víc, než se domnívaly úřady, experti i místní. Firma RP Mladá, která budovy po vojácích v letech 2012 až 2014 bourala, se ve smlouvě s krajem zavázala suť bezpečně odstranit. Dostala na to 92 milionů korun. Místo toho tu lze najít stovky tun eternitu, převážně nadrceného a zahrnutého pod zem. Kontaminace je značná, odhaduje Česká inspekce životního prostředí.

A to nejen pod stromy u letiště, kam si podle pohozených lahví od alkoholu a sáčků od brambůrků chodí sednout lidé. Letos na jaře našli azbest také na čtyřech kilometrech cyklostezky kolem dráhy do obce Zbožíčko - pod zemí i na povrchu.

Nebezpečná látka byla podle vyšetřování součástí recyklátu použitého při úpravě stezky. "Udělali ji hezkou, všichni z ní měli radost. Teď se ukázalo, jak nás podvedli," říká Jana Bustová, mladá žena, která nedaleko venčí psa. Cestu teď chrání závory a cedule upozorňují, že kdo pokračuje dál, riskuje zdraví. "Chodila jsem sem každý den. Teď mám divný pocit," pokračuje mladá žena, zatímco ji pes táhne pryč.

"Lidé sem chodili běhat, procházet se s dětmi. Teď se bojí, děti tady vůbec neuvidíte," říká muž kolem čtyřicítky, který si přeje zůstat v anonymitě. Dodává, že místní jsou teď v nejistotě, zda jim hrozí nebezpečí kvůli tomu, že léta chodili po vrstvě azbestu.

Na závory úřady umístily i dokument s vysvětlením od České inspekce životního prostředí.
Na závory úřady umístily i dokument s vysvětlením od České inspekce životního prostředí. | Foto: Tomáš Klézl

K měření azbestu ve vzduchu chybí zařízení

Cedule mohou na obyvatele Milovic působit děsivě, Středočeský kraj ale tvrdí, že je nechal rozmístit jen z "předběžné opatrnosti". A místní uklidňuje. "Pokud by byl případný azbest skutečně ve velké míře nesprávně zlikvidován a nacházel se pod zemí, riziko při běžném pohybu osob nehrozí," uvádí krajský radní Libor Lesák z ODS.

Odpověď na otázku, zda se azbest šíří po Milovicích vzduchem, slíbil v dubnu. Pokud ano, mohlo by nebezpečí hrozit nejen stálým obyvatelům, ale i návštěvníkům rezervace divokých koní a účastníkům letních festivalů. Měřit se mělo už od konce dubna, kraj ale nenašel dodavatele služby - žádná státní instituce nemá potřebné technologie. "Přes předchozí přísliby se ho nepodařilo najít ani mezi soukromými firmami. Jednání stále probíhají," doufá Lesák v brzké zahájení měření. 

Zdravotní rizika pro běžné návštěvníky jsou ale nízká, uvádí ředitel Krajské hygienické stanice Středočeského kraje Tomáš Vodný. Pokud se s materiálem nijak nemanipuluje, do prostředí se šíří jen minimální množství rakovinotvorných vláken. 

"Jinak je tomu při lámání, vrtání, drcení nebo broušení materiálu, jehož jsou součástí," varuje expert. "Právě proto jsou pro bourací práce u staveb s přítomností azbestu stanovena zvláštní pravidla a postupy s cílem zamezit jeho uvolňování do ovzduší," vysvětluje.

Aby člověku způsobil azbest zdravotní problémy, musí mu být vystavený dlouhodobě a mimořádně intenzivně. To byl případ lidí, kteří s azbestem dříve pracovali bez ochranných pomůcek. Bezpečnost svých zaměstnanců teď řeší například firma Valeo, která si letiště pronajímá k testování asistenčních systémů do automobilů, informovaly Seznam Zprávy. Zvažuje například zajištění preventivních prohlídek. 

Ani těm však podle Vodného nebezpečí nehrozí. "Jinak by tomu ale mohlo být u osob, které se na vyšetřování neodborné likvidace azbestového odpadu osobně a dlouhodobě podílely," říká šéf středočeských hygieniků.

Azbest v Česku

  • Jako stavební materiál se začal azbest užívat už koncem 19. století, největší rozmach nastal v 70. a 80. letech 20. století. Je nehořlavý, nevodivý, odolný vůči kyselinám, pevný a ohebný.
  • Azbest, česky také osinek, je komerční název pro minerály ze skupiny silikátů, které spojuje jejich vláknitá struktura.
  • Nejznámějším příkladem jsou eternitové střešní desky. Byl také součástí potrubí, stoupaček, vzduchotechniky či protipožárních nátěrů. 
  • Už od 80. let varují experti před škodlivými účinky azbestu na lidské zdraví. Jeho vlákna se při vdechnutí dostávají do plic, v krajním případě mohou při dlouhodobém vystavení způsobit rakovinu.
  • Střechy, na které lze v Česku stále narazit, nepředstavují velké riziko, to nastává až při manipulaci s nimi. Při neopatrném lámání nebo drcení azbestu se uvolňuje nejvíce nebezpečných vláken.
  • I proto je třeba při odstraňování střech dodržovat přísná pravidla. Mít ochranný oblek a masku a práce nahlásit na krajskou hygienickou stanici. Na odstranění musí dohlížet kvalifikovaný pracovník.
  • Československo omezilo užívání azbestu zákonem v roce 1984, úplně zakázaný je od roku 1999.
  • Národní registr nemocí z povolání mezi lety 1994 a 2018 eviduje 616 případů onemocnění způsobených azbestem. Ve 154 z nich šlo zhoubný nádor, po jehož rozšíření zbývá pacientovi jen několik měsíců života.

Obvinění nejdříve za několik měsíců

Míru znečištění na místě zjišťuje znalkyně, která připraví posudek o rozsahu škod. Prozatím kriminalisté případ vyšetřují pro podezření z trestných činů neoprávněného nakládání s odpady a podvodu. Společnost Mladá RP, která měla práce na starost, podezření odmítá. Eternit podle jednatele Oldřicha Fialy skončil na skládce. Nalezený azbest měly do Milovic dovézt firmy, se kterými jeho podnik spolupracoval, citovaly Fialu Seznam Zprávy.

Policisté ještě nikoho neobvinili a čekají na výsledky znaleckého zkoumání. "To může trvat několik měsíců," řekl Aktuálně.cz mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík.

Čekají tak i obyvatelé Milovic. Před sebou mají další měsíce nejistoty, než se dozví, v jak znečištěném prostředí žijí. "Je to nepříjemné. Ale co mám dělat. Pamatuju si, že jsem chodil k cyklostezce běhat zřejmě zrovna ve chvíli, kdy se tam pracovalo s azbestem. To byl ve vzduchu asi nejvíc. Takže horší už to nebude," říká s nervózním úsměvem muž se psem, zatímco míjí ceduli "Vstup na vlastní nebezpečí".

Foto: Tomáš Klézl

Video: Zpátky do středověku. "Vyhynulí" pratuři u Milovic zachraňují zpustošenou přírodu (4. 11. 2019)

Pratuři u nás | Video: Akademie věd České republiky
 

Právě se děje

Další zprávy