Nyní třicetiletá Pavlína Žampachová se o své nemoci jater dozvěděla prakticky náhodou. Rozhodla se jít na gynekologii, protože si chtěla nechat předepsat antikoncepci. Lékař jí ale pro jistotu udělal jaterní testy, než o prášcích rozhodl.
"Díky němu jsme to zjistili. Řekl nám, že jí prášky nedá, protože musíme na vyšetření jater kvůli zvednutým hodnotám. Půl roku trvalo, než jsme na nemoc přišli. Nikdo nevěděl, o co jde," popisuje její matka Pavlína Žampachová starší. Prohlídka u gynekologa tak byla začátkem cesty, která vedla až k náročné transplantaci.
Následovala poté, co v IKEM dceři zjistili chorobu jater, kvůli které jí hrozil těžký zánět žlučových cest, který by nemusela přežít, nebo vznik nádoru. "Pokud by se vyvinul nádor, nemohli bychom už provést transplantaci. Museli jsme tedy udělat vše pro to, abychom tomu předešli," vysvětluje přednosta kliniky Jiří Froněk, který program unikátních transplantací v IKEM zavedl a operoval i Žampachovy.
Proto se lékaři zaměřili na její matku. Dlouho nevěděli, jestli Pavlínu zařadí na čekací listinu dárcovství orgánů. "Nakonec mě zařadili, ale doktor, u kterého jsem byla v péči, pak říkal, že by bylo dobré vyšetřit někoho z rodiny, jestli by nebyl vhodným dárcem. Líbila se mu maminka, která se ukázala jako vhodná. Já jsem teda nejprve moc nechtěla, aby do toho šla," přiznává dcera.
Každý dárce jater musí před transplantací podstoupit několik vyšetření. "Musíme zjistit, zda je zdravý, jestli jeho játra neobsahují vyšší množství tuku, jestli nemá cukrovku, vysoký tlak nebo nějaké jiné choroby, které nebolí, ale které by mohly propuknout nebo se zhoršit až po darování jater," vyjmenovává přednosta Froněk.
Když vyšetření i krevní testy ukázaly shodu, matka se zaradovala. Dcera ale stále měla obavy. "Jednu noc volali z IKEM, že pro mě mají vhodného dárce. Bohužel to ale nedopadlo a pan doktor říkal, že jsem stejně malá a že to bude vyžadovat živého dárce. Tudíž jsem to musela přijmout, ale nechtěla jsem ohrožovat někoho dalšího z rodiny," vysvětluje dcera.
Cesta k transplantaci také nebyla bez problému. Operace se odkládala, původně měla proběhnout už v dubnu. Den před tím ale matce lékaři objevili sraženinu uvnitř žíly, tedy trombózu. "Nakonec proběhla až měsíc poté, a to i přes trombózu, protože profesor Froněk rozhodl, že ji už musí udělat. Za tři měsíce, než by trombóza odezněla, už by to s Pavlínkou nemuselo být dobré," vysvětluje matka.
Finální rozhodnutí o termínu operace nakonec přišlo rychle v půlce května. Reportéři Aktuálně.cz u operace, při které Pavlíně darovala část jater její matka a zachránila jí tím život, byli. Tým lékařů v čele s přednostou Froňkem na sále strávil dohromady jedenáct hodin. Nejprve probíhala operace matky. Kromě týmu precizně sehraných lékařů byl na sále přítomen i anesteziolog, který ji uvedl do narkózy a během celé operace o ni pečoval. Fotoreportáž z průběhu transplantace si můžete přečíst zde.
Transplantace od živého dárce patří podle přednosty k nejsložitějším a je velmi riziková. Vyžaduje vysokou soustředěnost. V IKEM poprvé transplantovali játra od žijícího dárce dospělé pacientce před dvěma lety. Aby co nejpřesněji zjistili, nakolik darovaná játra sedí příjemci, využívají v IKEM i virtuální realitu. S její pomocí dokážou spolu s IT specialisty ze snímků z CT a magnetické rezonance vytvořit virtuální model orgánu.
"Každá další komplikace mě srazila"
Nyní se po více než třech měsících s oběma ženami reportérka Aktuálně.cz setkává v kavárně v IKEM těsně poté, co absolvovaly další z kontrol. Lékaři zjišťují, zda dceřin organismus darovaná játra přijímá. Obě ženy budou po zdravotní stránce sledovat doživotně.
Dnes už se Pavlína zotavuje doma, ale po transplantaci ji zastihly zdravotní komplikace. "Byla jsem dva měsíce v nemocnici. Nyní jsem měsíc doma a za tu dobu se mi hodně ulevilo. Už se cítím lépe a zvládám víc věcí. V nemocnici to pro mě bylo náročné psychicky," popisuje.
Po transplantaci strávila dva týdny na ARO. Měla vodu na srdci i plicích a tekutinu v břiše, kvůli čemuž musela být na antibiotikách. Naopak u matky proběhla operace v pořádku a hned po deseti dnech se mohla z nemocnice vrátit domů.
Nyní je na tom Pavlína kromě zvýšených jaterních testů lépe. "Beru hodně léků, ale jinak mě to teď neomezuje. Nejsem ani unavená a cítím se dobře," dodává.
Přestože od lékařů věděla, že jí čeká náročná operace, přiznává, že nečekala, že nastanou takové komplikace. "Všichni to brali tak, že jsou zde takové transplantace už běžné. Počítala jsem s tím, že to bude bez problému. Když to neprobíhalo tak hladce, jak jsem čekala, bylo to pro mě psychicky náročné, protože vždycky přišla další komplikace, která mě úplně srazila," popisuje.
S matkou se shodují, že transplantace ještě více posílila jejich vztah. "Je to zázrak, že to lze provést. Když mě lékař oslovil, jestli bych mohla Pavlínce darovat játra, nerozhodovala jsem se ani chvilku. Kdo by nezachránil svoje dítě," říká matka.
