Během druhé světové války společně bojovali v Anglii i Sovětském svazu. Fajtl byl jeho nadřízený. "Jako velitele jsme ho vždycky brali," vzpomíná Hlučka. "Měl to velmi složité. Velel Angličanům i Rusům, ale vždycky se snažil vytvořit dobrou partu."
Na společná léta v armádě vzpomíná jako na jedno z nejlepších období života. "Bylo to opravdu mimořádné přátelství," říká. "Neřekl mi jinak než "Malej", protože jsem byl mladší než on."
Hlučka se stal členem RAF v roce 1940. Společně s Fajtlem působili u 313. československé stíhací peruti. Od roku 1944 byl společně s Fajtlem pilotem 1. československého stíhacího pluku v Sovětském svazu. Po únoru 1948 byl perzekvován a rok strávil v táboře nucených prací.
"Po válce jsme se stýkali málo. Já žil na Borech, on na Mírově," vzpomíná na nejhorší část života. Pravidelně se scházet začali po roce 1989. František Fajtl založil svaz zahraničních letců a oba se vídali při společných setkáních nejméně jednou za měsíc.
V poslední době už byl čtyřiadevadesátiletý Fajtl těžce nemocen. "Až do posledních chvil se o něho starala maželka. To bylo jeho velké životní štěstí," řekl Hlučka.
Sedmaosmdesátiletý Stanislav Hlučka vzpomíná na poslední setkání letců před dvěma měsíci: "Ještě na sobě měl maskáče. Pak už jsem ho neviděl."
