Premiér Andrej Babiš navrhuje, aby stát uspořádal pro Karla Gotta pohřeb se státními poctami, nikoli klasický státní pohřeb, jak avizoval předtím. Ten totiž podle pravidel, které vypracoval bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt, náleží výhradně prezidentům. Na pravidlech pohřbů se ale odborníci neshodnou. Přečtěte si, o co se přou, a přehled těch, kterým se stáních poct po smrti dostalo.
Ne-státníci se státním pohřbem
V zahraničí je možné nalézt případy, kdy skutečným státním pohřbem byly uctěny i jiné osobnosti než vůdčí představitelé státu. Patří mezi ně například německý generální prokurátor Siegfried Buback, jeho řidič Wolfgang Göbel a bodyguard Georg Wuester. Všichni tři zemřeli na následky atentátu spáchaného levicovými teroristy z organizace Frakce Rudé armády v dubnu roku 1977. Jinak jsou státní pohřby v Německu vyhrazeny pro spolkové kancléře, prezidenta, ministry a předsedy ústavního soudu.
Státní pohřby nejsou výlučně jen pro státníky například ve Finsku nebo Francii. V první jmenované zemi se takové pocty dostalo v roce 1957 hudebnímu skladateli Jeanu Sibeliovi, ve Francii pak vloni slavnému šansoniérovi Charlesi Aznavourovi.
V Itálii parlament, vláda nebo ústavní soud mohou státní pohřeb zorganizovat jako poctu i obětem teroristů nebo mafiánů.
Pohřbu slavného ruského spisovatele Alexandra Solženicyna se účastnil mimo jiné tehdejší premiér Dmitrij Medvěděv, prezident Vladimír Putin nebo bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov. Doprovázela ho hudba vojenské kapely a střelba z děl, podle pozorovatelů tedy měl ceremoniál všechny znaky státního pohřbu.