Největší veřejné debaty kolem dovozu ochranných pomůcek z Číny se patrně vedou kolem toho, kdo co z politiků a dalších lidí z dovozu těchto pomůcek měl a k čemu všemu jsme se Číně upsali. Vy jste měl nějaký zisk jako ten, kdo v řadě případů obchody zprostředkoval?
Můj zisk? Byl jsem hospitalizovaný v nemocnici, jsem po operaci, mám zánět lymfatických uzlin, po nocích nespím. Zisk byl ten, že všichni, kdo mě operovali, měli na sobě všechny ochranné pomůcky, které jsme s ministerstvem vnitra z Číny přivezli.
Skutečně jste na těchto obchodech nic nevydělal?
Vy se mně možná budete smát, ale s Čínou spolupracujeme deset let a já jsem považoval za povinnost naší zemi pomoci. Volala mi spousta mých přátel anebo lidé, kteří na mě získali telefon, a popisovali, jak je nutné pomoci. Mluvil jsem například s řediteli některých nemocnic, kteří mi popisovali, v jak zoufalé situaci jsou, jak nutně potřebují pro personál ochranné obleky a další ochranné prostředky. Přišlo mi samozřejmé, že je mojí povinností pomoci. Zejména když jsem mohl pomoci - měl jsem k tomu tým lidí a věděli jsme, jak to zorganizovat. Věřili jsme, že jdeme pomáhat zachraňovat životy. A nebyla to pro nás fráze.
Takže k vám žádné peníze teď ani v budoucnosti za obchody s ochrannými pomůckami nejdou?
Neměl jsem z toho skutečně žádný zisk, žádnou z firem, které ochranné prostředky dodávaly, neznám, neznal jsem ani lidi z těchto firem. Ani mí kolegové nikoho neznají. Nevzal jsem si ani korunu od PPF, ani od J&T, od nikoho, komu jsme pomáhali. Dva měsíce jsme dělali zadarmo. Vnitřně si nejsem jistý, jestli bych to opakoval, protože mě to fyzicky zničilo, jsem na dně, jsem rozbitý, mám antibiotika, je mi špatně. V podstatě to pro mě tímto setkáním s vámi pomalu končí.
Já jsem vykonával rozhodnutí, rozhodovalo ministerstvo vnitra
Nemůžete se ale divit, že lidé chtějí co nejvíce informací o těchto obchodech s Čínou. Jsou v tom miliardy korun.
Udělali jsme chybu, že jsme o tom víc nemluvili, ale upřímně, z druhé strany, my jsme byli v situaci, kdy jsme některé dny měli tři lety denně. Za méně než dva měsíce přiletělo 58 letadel. Neustále jsme pracovali. Zkuste si představit, jak vypadá mapa Číny, z jakých lokací jsou výrobci, do toho se všechno zboží převáželo do Šanghaje, kde je sklad. Tam jsou dvě firmy, které nám dělaly logistiku a proclení, pak putovalo zboží na letiště. Nakládalo se v noci, moji lidé byli v nepřetržitém kontaktu s China Eastern a ještě před příletem hlásili ministerstvu vnitra a hasičům, co se do letadel skutečně naložilo.
Věnoval jste se během těchto dvou měsíců ještě něčemu jinému?
Jednou jsem udělal tříhodinovou poradu ve fotbalové Slavii, kdy jsem jim říkal, že si musí snížit platy o třicet procent. Dva měsíce jsem se jinak věnoval jen dovozu ochranných pomůcek, neměl jsem volný víkend. A byl jsem pyšný, když mi volal ředitel jedné fakultní nemocnice, který mi řekl, ať se úplně vykašlu na kritiku některých novinářů, protože jsem zachránil v České republice strašně moc životů a můžu být na sebe hrdý. Ať si to nenechám znechutit. Můžete mi odpovědět na otázku, v čem by chodil lékař, zdravotník, lidé z integrovaného záchranného systému, kdybychom ochranné pomůcky nepřivezli?
Nezpochybňuji, že dovoz ochranných pomůcek naší zemi výrazně pomohl. Jen se vás jako novinář ptám na různé souvislosti spojené s tímto obchodováním, například mě zajímá, kdo rozhodoval o tom, které čínské firmy oslovíte a od koho budete nakupovat.
Krizové počty ochranných prostředků nestanovilo ministerstvo vnitra, ale ještě v pozici předsedy Ústředního krizového štábu Roman Prymula, vše schválil předseda vlády Andrej Babiš. Nikdy jsem neříkal ministerstvu vnitra, co má nakupovat. To bylo jejich rozhodování. Jak zadání o počtu a termínu dodávek, tak rozhodnutí o výběru dodavatele. Pomáhal jsem jim, dával alternativy, oni si vybírali. A upřímně řečeno, ať odpoví oni: Kolik nabídek na obleky měli? Žádnou. Kolik na rukavice? Žádnou. Já nevím, jestli měli alternativu na ostatní zboží.
Co přivezlo ministerstvo vnitra z Číny
Respirátory - 19,2 milionu kusů
Roušky - 137 milionů
Ochranné obleky - 2,050 milionu
Ochranné brýle - 2,050 milionu
Ochranné rukavice - 65,25 milionu
Ochranné návleky - 3 miliony
Ochranné štíty - 250 tisíc
Rychlotesty - 1,05 milionu
Kolik jste měli například přímých výrobců? A za jaké ceny jste nakupovali?
Z Číny ministerstvo vnitra spolupracovalo s 9 výrobci, 8 autorizovanými prodejci a 2 dodavateli. Například u respirátorů přímí výrobci dodali 84 % celkových dodávek. U zdravotnických roušek 79 %, ale zbylých 21 % dodala dceřiná společnost, největší čínská zdravotnická společnost Synopharm od holdingových firem.
Průměrná cena respirátorů GB 19083 je 2,5 USD, GB 2626 2,2 USD. Lékařských sterilizovaných roušek 0,38 USD. Pochopil jsem to tak, že za mého účinkování na vnitru bylo uzavřeno několik set smluv také s českými dodavateli. Podle mě vnitro bralo všechno, co kdo z českých výrobců nabídl, za ceny, které jsou vyšší než čínské dodávky.
Nebyl jste to ale přece jen vy, kdo rozhodoval, od koho se bude z Číny zboží vozit a za kolik peněz?
Opakuji, rozhodnutí činilo ministerstvo vnitra a my jsme jeho jménem nečinili žádné právní úkony. Já jsem automaticky nerozhodoval se svým týmem o ničem. Když měla China Eastern něco naložit na palubu, tak striktně dělal rozhodnutí ministr vnitra Jan Hamáček. Nebo jeho náměstek Vilibald Knob. Na palubách létalo zboží ministerstva vnitra nebo dary ministerstvu vnitra od čínských firem nebo provincií, dary ministerstvu vnitra od českých firem. Na palubách létalo i zboží, které si objednalo ministerstvo zdravotnictví a požádalo o přepravu. Já jsem se svým týmem nerozhodoval, ale vykonával rozhodnutí. To je sakra zásadní rozdíl. Žádné komerční firmy přes nás nelétaly, jak se často spekuluje. Ke všemu jsme schopni ukázat dokumenty, ke všemu existují písemné dokumenty.
A co kvalita čínského zboží?
O jaké kritice čínských výrobků se psalo? O respirátoru, ze kterého se nakonec vyklubal produkt francouzského výrobce Valmy. O malých ochranných oblecích. Nakupovali se ve čtyřech velikostech, 170, 180, 190 a 200 centimetrů. Chyba byla v distribuci, ne v produktu. Hasičský záchranný sbor označil obleky třídy 6 za kvalitnější než jimi používané.
Dva vadné respirátory v Liberci. Hasiči zkontrolovali na pokyn ministerstva vnitra celý distribuční řetězec a celou dodávku. Žádný další vadný ze série 4 miliónů kusů nenašlo. Navíc kontrole nebyly dodány reklamované respirátory, nikdo neví, kam zmizely. Výrobce byl připraven ihned dodat nové zboží nebo nahradit škodu, nebylo co reklamovat.
Ministerstvo vnitra zadávalo kontrolu respirátorů notifikovanému pracovišti EU pro ochranné prostředky, kterým je u nás Výzkumný ústav bezpečnosti práce. Dva výrobci testem neprošli, bylo provedeno reklamační řízení a peníze vráceny nebo dodáno nové zboží.
Budete se ještě podílet na dalším obchodu?
Teď si to neumím vůbec představit. Přál bych si, aby Česká republika byla již plně soběstačná. Když ale mluvím s řediteli nemocnic, mají jedinou obavu, a to že dodávky z Číny končí. Před druhou vlnou varují i další. Některé dovážené zdravotnické prostředky se v České republice zatím nevyrábí, nebo se nevyrábí v potřebném množství. Vláda z dodávek z Číny na jejich žádost pomáhala vládám Španělska, Slovinska, Slovenska, Itálie nebo Makedonie. Alternativy k Číně prostě nebyly. Každý, kdo říkal z Číny ne, povyšoval ideologii nad zdraví lidí.
Vím, že premiér Andrej Babiš mluvil s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a volal i do dalších zemí v Evropě, ale pomůcky neměla celá Evropa. Čína dodává 70 % zdravotnických prostředků v boji proti covid do celého světa a nakupují tam všechny vlády světa, které s covid bojují. Za sebe říkám, že my jsme se jako Česko neztratili a udělali jsme to extrémně dobře.
Nevybere si Čína nějakým způsobem tuto svou vstřícnost k vám a České republice? Vnímáte, že je to režim, který neumožňuje svým občanům například se svobodně vyjadřovat? Nemáte vůbec žádnou obavu z Číny?
V Číně jsem nenarazil na to, že by chtěli, aby jim někdo děkoval. Ano, pan ministr Jan Hamáček a někteří další politici byli na letišti, když přiletělo z Číny první letadlo, ale myslím, že měl snahu zejména veřejnosti říci, že letecký most běží. Čínský velvyslanec sám neplánoval jít na letiště. Pokud jsem dobře informovaný, byl sám pozvaný. Nikdo po mně v Číně nic nechtěl. Pomáhaly nám vlády Pekingu nebo Šanghaje, kterým pan primátor Zdeněk Hřib vypověděl partnerské smlouvy. V Číně nám pomáhali všichni. Podmínkou dodávek nebylo, že je v Česku bude někdo vítat, nebo děkovat, myslím, že si v tomto kontextu Čína uvědomuje, že za zboží platíme, i svoji povinnost pomáhat.
Ale politické konexe vás či pana ministra Hamáčka byly důležité.
Je jednoznačné, že nám čínské úřady pomohly. Dostali jsme podporu od čínských celníků, od čínské letecké společnosti China Eastern, od vlády Šanghaje. Čína ale nežádá za dovoz ochranných pomůcek vděčnost, a jak to tak sleduji, tak se jí z České republiky ani nedočká.
A vy nemáte obavu z prosazování čínských zájmů? Z mnoha věcí by šlo připomenout například tlak na bývalého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu, aby neletěl na Tchaj-wan?
Situace kolem pana Kubery je mi hodně líto, ale dovoz zdravotnického materiálu s ní jakkoliv nesouvisí. Nemyslím si, že organizace pomoci z Číny v nouzovém stavu cokoliv ovlivnila negativně či pozitivně v české politice. NATO se přiznalo, že selhalo, a chystá válečný plán na podzimní druhou vlnu. Válečný tým pana Hamáčka na ministerstvu vnitra mohl udělat nějaké chyby, ale neselhal. A to je ten rozdíl. Jako tým jsme neselhali.
Žádné obchody jsem v únoru v Číně nedomlouval
Vy jste v únoru navštívil Čínu společně s vedoucím prezidentské kanceláře Vratislavem Mynářem a poradcem prezidenta Martinem Nejedlým. Nebyl jste tam mimo jiné proto, abyste dopředu domlouval s Čínou právě obchody, které začaly od poloviny března?
Rozhodně ne. Byli jsme v Číně 24 hodin 25. února 2020. Měli jsme tři oficiální jednání. Ze všech jsou zápisy. Od příletu do odjezdu na letiště nás doprovázel velvyslanec České republiky v Číně. Spali jsme na velvyslanectví. Zadání nakupovat z Číny přišlo z Ústředního krizového štábu od jeho předsedy Romana Prymuly až 17. 3. 2020. Sám jsem nemohl uvěřit tomu, co všechno Česká republika potřebuje. Ve skladech Správy státních hmotných rezerv bylo všeho všudy 10 tisíc respirátorů, to bylo tak pro jednu fakultní nemocnici typu Motol na jeden - dva týdny.
Co jste tam ale přesně dělali? Zvláště, když se informace o vaší cestě dostala na veřejnost jen proto, že o ní informovala čínská média?
Předávali jsme humanitární pomoc České republiky, kterou následně přivezl speciál Armády ČR. Pomoc předávala Kancelář prezidenta republiky, která byla jejím smluvním dárcem, a Komora organizovala pomoc pro kraje, města a firmy. Kancléř předal dopis prezidenta Zemana čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi. Termín jednání stanovila čínská strana a původně bylo pozvání vicepremiéra pro ekonomiku a investice Číny určeno Janu Hamáčkovi. Vzhledem k tomu, že ten se pracovně nemohl uvolnit, pověřil prezident Zeman svého kancléře.
Ptám se i proto, že kancléř Vratislav Mynář s novináři téměř vůbec nekomunikuje a poskytuje minimum informací.
Ano, o cestě měla být veřejnost informována. Představa, že by za jeden pracovní den šlo kromě tří oficiálních jednání včetně oficiálního oběda domluvit spolupráci s 19 jakkoliv vzájemně nepropojenými dodavateli, je absurdní. Nikdo v té době netušil, jak se dnes již pandemie vyhrotí, a že vůbec dodávky z Číny budou potřeba. Nezlobte se, ale nikoho by to ani ve snu nenapadlo. Rozhodnutí o centrálních nákupech vzniklo až po vyhlášení nouzového stavu dne 17. března 2020. Všichni si snad pamatují, jak to v České republice vypadalo. Chápu, že je politická snaha propojit únorovou návštěvu a březnové dodávky, ale nesouviselo to spolu. Nic nebylo dopředu připraveno.
Spekuluje se o tom, zda se nějak nezapojíte do volební kampaně ČSSD, ať personálně či finančně. V minulosti jste už volební kampaň ČSSD dělal, nebudete se na ní nějak podílet?
Jsem členem ČSSD, platím členské příspěvky ve výši 50 tisíc korun ročně, což vyplývá ze stanov, ale do kampaně se zapojovat nechci a ani nic dalšího s ČSSD neplánuji. Moje pomoc panu ministrovi Hamáčkovi nebyla na stranickém principu. Pomáhal jsem své zemi. Komunikoval jsem s premiérem. Pomohl bych jinému ministrovi, nabízel jsem pomoc ministrovi zdravotnictví za ANO, bohužel moji péči využil jenom tři dny, pak si našel vlastní tým a řešil to jiným způsobem.
Takže vy už nebudete z Číny vozit žádné ochranné pomůcky? Nepřihlásíte se do žádného nákupu, který teď vyhlašuje ministerstvo vnitra i další?
To mohu naprosto vyloučit. Naše práce končí. Končí respirátory, končí roušky, za nás říkám, že všechno, co mělo být dodáno, bylo dodáno, v počtech, které měly být dodány. Když si vezmete to množství zboží, které jsme dovezli, tak je svým způsobem zázrak, že se to podařilo. V dané chvíli se už na tom podílet nechci. Potřebuji se dát zdravotně do pořádku, celý tým si potřebuje oddechnout. Byly to dva měsíce, kdy jsme někdy spali dvě, tři hodiny. Na druhé straně, nasazení zdravotníků bylo mnohem větší. My jsme neriskovali zdraví, nemohli jsme u toho umřít, byť ten stres byl obrovský.
Ale nebylo by logické, že byste pokračoval v dovozu ochranných pomůcek z Číny, byť už na zcela jiném principu?
Někteří dodavatelé ministerstva zdravotnictví se mě ptali, jestli bych s nimi nechtěl jít do nějakých dodávek, jestli bych nechtěl jít do dodávek pro jiné země, někteří říkali, pojďme udělat společný deal, a moje odpověď je: V žádném případě.
Čemu se budete především věnovat dál? Možná začne fotbalová liga, vaše Slavia Praha má šanci získat titul.
Vrátím se ke své práci, zanedbával jsem Slavii a další projekty, které mám v CITIC Europe Holdings na starosti. Slavii mám nejraději, je to moje srdce. Fotbal mě vnitřně stále uspokojuje a baví ze všeho nejvíce.
Jaroslav Tvrdík
Není příliš obvyklé, že by jednapadesátiletý Jaroslav Tvrdík vystupoval veřejně k věcem mimo "svou" Slavii Praha, která vládne českému fotbalu. V posledních dnech to udělal, protože chce podle svých slov vysvětlit vše, co se týká dovozu ochranných pomůcek z Číny od poloviny března do dnešních dnů.
Tvrdík v tom sehrál velmi důležitou roli, protože mnoho těchto pomůcek nakupovalo především ministerstvo vnitra přes něj. Po dlouhé době se tak ocitl v "záři reflektorů" ve spojení s politikou, ve které se naplno pohyboval v letech 2001 až 2010.
Původně voják, absolvent vyškovské Vysoké vojenské školy pozemního vojska se zaměřením na ekonomiku armády, který pracoval například jako náčelník finanční služby Školícího a výcvikového střediska Ministerstva obrany ČR, nebo jako náčelník finanční služby československé jednotky při 1. praporu mírových sil OSN (UNPROFOR) v bývalé Jugoslávii, vstoupil do politiky za předsedy ČSSD a premiéra Miloše Zemana.
V květnu 2001 byl jmenovaný ministrem obrany a zůstal jím do června 2003, kdy už byl premiérem další předseda ČSSD Vladimír Špidla. Tvrdík pracoval pro ČSSD i v dalších letech, kromě jiného vedl volební kampaň za předsedy a premiéra Jiřího Paroubka.
Ze všech předsedů měl ale nejblíže k Zemanovi, což platí až do dnešních dnů - však také patří mezi prezidentovy poradce. Oba muže spojuje kromě jiného velká vstřícnost k Číně, Jaroslav Tvrdík bývá označovaný za neoficiálního "velvyslance" Číny, protože je předsedou Smíšené česko-čínské komory, zastupuje v řadě obchodů čínskou společnost CITIC Group, jejímž zástupcem je také ve vzpomínané Slavii Praha. O jeho vztahu k Číně svědčí i to, že ji navštívil více jak 170krát a v Česku vítal kolem tisícovky čínských delegací.
Zatím naposledy byl v Číně letos v únoru, což vyvolalo mnohé spekulace, protože společně s ním letěl i vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář a prezidentův poradce Martin Nejedlý. Deník N upozornil, že letos 16. dubna Mynář za účasti Tvrdíka vítal na Pražském hradě čínského velvyslance Čang Ťien-mina. Podle Mynáře bylo důvodem schůzky poděkování Číně za pomoc Česku v době pandemie koronaviru.
