Bohumín - Před bohumínskými železárnami a drátovnami je ráno mezi pátou a šestou živo. Prší, pomalu se rozednívá. Rozložitá fabrika u polských hranic, která tu je asi sto dvacet let, se ukazuje ve své ponuré realitě.
Lidé, kteří tady vyrábějí kordy do pneumatik, dráty pro stavebnictví, lana, pružiny, kotle či litinové radiátory, přijíždějí z blízkého okolí. Mnozí vjíždějí do fabriky na kolech, a to už dvacet i třicet let.
Zkušenými pohyby zvedají bicykly na stojany a zamykají v kolárnách, kterých je kolem továrny všude plno.
Přijíždějí i auta, poloprázdné autobusy, mnozí lidé z Bohumína přicházejí pěšky. Za posledního půl roku je jich podstatně méně. I když to vedení firmy nechce otevřeně přiznat, ubylo několik set zaměstnanců a další stovky se bojí, že dojde i na ně.
"Lidé jsou ve stresu. Slévárna propouští ve velkém, chystá se to v dalších závodech. Nikdo nic neví. Mám tři děti, žena vydělá deset tisíc hrubého. Kdyby mne propustili, byla by to katastrofa," říká muž, který pracuje v bohumínské továrně dvacet tři roků. Kvůli obavám o práci nechce zveřejnit jméno.
V hospodě je prázdno po ocelářích a valcířích
Hynek Struška má nedaleko hlavní brány trafiku a také restauraci. "Ve srovnání s tím, jak to bylo dříve, to tady vypadá jako o svátku," říká Struška, který je dobrý pozorovatel a se zákazníky rád pohovoří. Krizi už má i hospodě, která je přitom ideálně umístěna - jen pár kroků od továrny.
"Nikdo přece ke mně nebude dojíždět na pivo, když je doma na sedmdesáti procentech platu," konstatuje živnostník. V hospodě pociťuje prázdno po propuštěných mužích z ocelárny, kde zůstalo jen několik lidí, po valcířích, kteří sedí doma, protože pro ně firma nemá práci.
Devětačtyřicetiletý zaměstnanec válcovny, kterého to také postihlo, se přišel do podniku poptat, jak se vyvíjí situace. Trápí ho nejistota a existenční potíže.
Odborářský zápisník
Propuštění v roce 2008
- 20. listopadu - 51
- 1. prosince - 4
Propuštění v roce 2009
AZ - dceřiná společnost ŽDB
- 14. ledna - 30
- 28. ledna - 32
- 11. února - 45 + 29 AZ
- 20. února - 40
- 9. března - 6
- 25. března - 26 + 7 AZ
- 9. 4. - 26 + 6 AZ
- 22. 4. - 69
- 7. 5. - 48
Celkem za půl roku - 422 zaměstnanců
"Mistr tvrdí, že nás vezmou zase v srpnu, ale není to jisté. Normálně mám patnáct tisíc hrubého. Teď jsem na sedmdesáti procentech minus pátky, o kterém máme pracovní týden zkrácený," popisuje muž.
Odhaduje, že v době nuceného volna dostane jen asi osm a půl hrubého. Manželka vydělá na půl úvazku ještě méně, byt ho stojí skoro sedm tisíc. „Je to katastrofa. Našel jsem si brigádu, ale není to nic moc," říká.
I když je v ŽDB průměrný výdělek nižší než dvacet tisíc hrubého, i když je tam práce většinou těžká, manuální a riziková, lidé o ni stojí. V regionu je málo zaměstnavatelů, ještě méně těch, které nezasáhla krize. Nezaměstnanost na Karvinsku už dosáhla asi čtrnácti procent.
Ještě loni měla společnost ŽDB Group kolem půl miliardy zisku. Teď, když kvůli krizi odbytu poklesla výroba na asi šedesát procent, se tam se zaměstnanci nikdo nemazlí. To kritizují odboráři i lidé, kteří to už prožili.
Po třiatřiceti letech neslyšela ani děkuji
Žena z Orlové dojížděla do Bohumína třiatřicet let. Skončila v dubnu a ještě se z toho nevzpamatovala. Vedení ji propustilo čtyři a půl roku před důchodem.
"Nikdo si nikdy na mou práci nestěžoval, neměla jsem žádné pracovní ani osobní konflikty. Pracovala jsem, jak nejlépe jsem uměla. Byla jsem zcela v šoku, když si mne vedoucí zavolal a ukázal papír, na kterém bylo, že mne z organizačních důvodů propouštějí," popisuje.
V dubnu jí skončila dvouměsíční výpovědní lhůta. Naposledy pracovala v jednom z osmi závodů společnosti ŽDB Group - Viadrus, který vyrábí litinové kotle a radiátory. Průměrný plat je tam asi šestnáct tisíc hrubého.
"Psychicky jsem se složila. Po těch letech jsem vedoucímu nestála ani za to, aby mi k tomu něco řekl, aby mi za práci aspoň poděkoval. Řekl jen, že když nepodepíšu, mohla bych jít bez odstupného," vypráví žena. Nezbylo jí, než souhlasit. Má teď nárok na odstupné tři platy plus další tři za odpracované roky.
Redakce Aktuálně.cz její totožnost i přesné pracovní zařazení zná, avšak slíbila jí anonymitu. Její manžel ještě stále pracuje v ŽDB a o práci se také bojí.
Lidé chápou, že na podnik dolehla světová krize, ale mají pochybnosti, zda s nimi vedení jedná fair. Šéf odborů Jiří Jaškovský je plný kritiky, že se propouští direktivně, bez ohledu na okolnosti, bez dlouhodobé strategie, bez hledání jiných řešení.
Propouští se, ale golf se hraje dál
Kritizuje také, že management propouští ve velkém, přitom z manažerských platů si neodpustí nic. Lidé si dobře všímají, že generální ředitel jezdí v novém autě. Vadí jim, že ŽDB v této těžké době pořádá reprezentační golfový turnaj. "Má to být příští týden v Ropici. Lidé jsou pohoršeni," tvrdí šéf odborů ŽDB Jaškovský.
"Cílem je především zůstat v kladných číslech, přitom pro banky by v této době stačilo, kdybychom byli na nule. Nemuselo by se tolik propouštět. Manažeři však mají hmotnou zainteresovanost, chtějí dosáhnout na prémie," je přesvědčen Jaškovský.
Lidé už s fabrikou přestáli těžké časy, například v roce 2000, kdy její věřitelé vyhlásili konkurz. V posledních letech prosperuje. "Všechna úsporná opatření teď jdou na úkor zaměstnanosti. Vedení tvrdí, že se nejde o hromadné propouštění, ale co jiného se tady děje?" zlobí se odborář.
Vedení odmítá, že by provádělo či chystalo masové propouštění. V úterý rozeslalo zaměstnancům a vyvěsilo na internetových stránkách dopis, ve kterém generální ředitel Jan Marinov mimo jiné ujišťuje, že hledá nejlepší řešení krize s co nejmenšími dopady na zaměstnance. Proto zavedl zkrácený pracovní týden, volno na sedmdesát procent platu.
"Podnik opustili sezónní pracovníci a lidé zaměstnaní na dobu určitou. Teprve pak přišli na řadu kmenoví zaměstnanci. Do konce roku se propouštění nebude týkat více než tří set zaměstnanců," tvrdí Marinov.
Vícha: Situace není tak dramatická
Odbory však mají trochu jiná čísla. Jaškovský má před sebou papír s shrnutými případy projednaných odchodů. "14. ledna třicet lidí, 28. ledna dalších třicet dva, 11. února 45 a dalších 29. A tak dále. Jen v letošním roce jde o 322 lidí a dalších 42 z dceřiné společnosti. Další výpovědi se chystají," počítá Jaškovský.
Do podzimu se má snížit počet zaměstnanců až na dva tisíce. Loni jich bylo podle Jaškovského tři tisíce. Jenže vedení tvrdí, že v tom jsou zahrnuti i sezónní dělníci. Teď je aktuální stav asi dva tisíce šest set lidí.
Situací v ŽDB se v úterý zabýval také ředitel karvinského úřadu práce Radek Foldyna a starosta Bohumína Petr Vícha z ČSSD.
Oba vypadají klidně. Foldyna nemá informace o hromadném propouštění. A Vícha vidí budoucnost nadějně. "Vše nasvědčuje tomu, že situace není tak dramatická, že že podnik krizi ustojí a možná z ní vyjde ještě posílen,"řekl Vícha.
Odbory však klidné nejsou. Uvažují i o nátlakových akcích, které by donutily management k jinému přístupu.
