Jaký je vůbec váš vztah k Praze? Kolikrát jste ji navštívil předtím, než jste začal pracovat na návrhu Vltavské filharmonie?
V posledních dvou dekádách jsem tu strávil dost času. Někteří mí drazí a dlouholetí kolegové jsou z Česka, přímo z hlavního města. Shodou okolností první mezinárodní výstava, které jsme se účastnili někdy před 15 lety, byla tady v Praze v Galerii Jaroslava Fragnera. Víte, jaký mám teď, po vyhlášení výsledků, pocit? Jako bychom se do Prahy konečně vrátili.
Proč se vaše studio přihlásilo do architektonické soutěže na stavbu koncertního sálu v Česku?
Zaprvé, je velmi vzácné, aby město takového významu jako Praha chtělo postavit novou koncertní halu pro filharmonii. Zadruhé, je také velmi neobvyklé, že pro ni našlo nevyužitou plochu v lokalitě poblíž řeky uprostřed historického města. A nakonec, budova filharmonie je architektonický oříšek. Musíte myslet na to, že její podstatou je hudba a vše od výběru materiálu musí vést ke zlepšení kvality hudby. Toho zlepšení nedosáhnete zesilovací zvukovou technikou, je to výhradně záležitost architektury.
Máte rád vážnou hudbu?
Já zbožňuji architekturu, protože často odkazuje právě k hudbě. Architektura je vlastně hudba v zamrzlé podobě. Myslím si, že pro architekty neexistuje větší výzva než koncertní hala pro filharmonii.
Byla Vltavská filharmonie nejtěžším projektem, na jakém jste pracoval?
Spíše bych řekl, že to byl můj největší sen. Ostatní návrhy od jiných architektů, kteří se soutěže účastnili, jsou velmi obdivuhodné a já jsem vděčný už jen za to, že se ten náš mezi ně dostal.
Co podle vás přimělo porotu, aby vybrala právě váš návrh?
Na začátku nám to připadalo jako nerozluštitelné puzzle technických výzev. Trpělivě jsme se tou skládačkou propracovávali, až jsme dospěli do podoby, kterou vidíte dnes. Ve výsledku to skoro vypadá, že nás to nestálo žádnou námahu. Přesně taková ale má architektura být. A myslím si, že to stejné očekáváte i od hudební skladby. Že působí neuvěřitelně lehce a elegantně, přestože v pozadí byla spousta problémů s kompozicí a schopností hudebníků vůbec noty zahrát.
Hlavním rysem budovy budou sešikmené střechy, po kterých se bude dát chodit. Z filharmonie se tak stane otevřený prostor. Inspirovali jste se v tomto případě něčím konkrétním?
Víte, koncertní sály někdy mohou být velmi exkluzivní instituce, které na mladší generace působí nedostupným, možná až znepokojivým dojmem. My jsme chtěli vytvořit co nejvíce přístupný a inkluzivní prostor, jaký si dokážete představit. Pracovali jsme s ideou budovy jako sestavou velkých střech, které se ve dvou rozích zvedají a ve zbylých rozích se noří k zemi. Podobně jako slavná symfonie Vltava od Bedřicha Smetany znázorňuje cestu řeky od pramene údolím Čech až do hlavního města, my chtěli znázornit cestu řeky od země ke střeše.
Mysleli jste i na to, aby stavba zapadala do celkového - převážně historického - obrazu Prahy?
Samozřejmě. Pohled na Prahu utváří dva hrady, které ční na kopci. Vytváří to úžasné spojení krajiny a architektury a myslím, že nová filharmonie tohle propojení ještě více prohloubí.
Vaše studio navrhlo slavnou spalovnu odpadu v Kodani, která zároveň slouží jako teplárna a na střeše má lyžařskou sjezdovku. Pro Dánsko je to první sjezdovka v historii. Známý je i váš LEGO House v podobě kostek v dánském Billundu. Jsou takové hravé prvky typické i pro další vaše návrhy?
Myslím, že pro naši architekturu je typická snaha využít budovy jako příležitost a přizpůsobit je všem stylům života, nejen jejich původnímu účelu. Touha po štěstí a užívání si je nedílnou součástí lidského bytí. My jako architekti bychom se těmhle potřebám měli přizpůsobovat.
